Náměstí interbrigády v pražských Dejvicích bylo pravděpodobně v pondělí nejrušnějším místem v metropoli. Demonstraci svolanou proti zakrytí či dokonce odstranění sochy maršála Koněva, jehož vojáci osvobodili významnou část tehdejšího Československa, “navštívila” i skupinka odpůrců tohoto památníku.
Anketa
Jakou roli sehrál ruský národ v dějinách Československa a České republiky?
hlasovalo: 21007 lidí
Na akci dorazilo odhadem kolem dvou stovek lidí. Střety, které během projevů mezi zástupci obou táborů probíhaly, neměly místy daleko do krve. Překvapivé bylo i to, že do sebe brutálně “šli” i důchodci.
Mezi řečníky akce patřil poslanec ČSSD Jaroslav Foldyna, poslanec SPD Jiří Kobza, poslanec Lubomír Volný, senátor Jaroslav Doubravy a další. Největší potlesk sklidil mluvčí prezidenta Jiří Ovčáček, který zdůraznil, že se protestu účastní s posvěcením a souhlasem prezidenta Miloše Zemana.
Fotogalerie: - Boj o sochu Koněva
„Já vás nepovažuji za extrémisty, jak vás nazval pan starosta Prahy 6 Kolář, že se tady sejdou extremisti. Já viděl ty extremisty a vypadají úplně jinak. Mluví o úplně jiných věcech,“ započal svůj projev Foldyna. A pak se tvrdě opřel do starosty Ondřeje Koláře. „Novináři se ptají, proč jsem tady. Proč jdu k tomu pomníku maršála Koněva? Dámy a pánové, třicet let ten pomník téměř nikomu nevadil a najednou po třiceti letech přichází téměř bezvýznamná politická figura místního starosty pana Koláře, reprezentanta jakési TOP 09 a začíná manipulovat s tímto pomníkem. Já se domnívám, že v tuto chvíli nejde ani o toho maršála, ani teď nebudu mluvit a hájit maršála Koněva,“ řekl s tím, že maršál Koněv reprezentuje jakýsi symbol osvobození Československa a 140 tisíc mrtvých. A pak za souhlasného potlesku dodal, že bez sovětských vojáků „bychom tady nebyli“. „Žvanilové jako pan Kovář, ty by jistě dokázali jenom žvanit,“ pokračoval. „Bojovat s pomníkem“ je prý jednoduché a historie je černá i bílá. A závěrem varoval, že pokud prý nebudeme bránit podobné symboly, přijdeme dle něj i o národní identitu.
Psali jsme:
V dalších projevech zazněla především varování před snahami přepisovat historii, vymazávat některé její části a odstraňovat pomníky, jako to činily především totalitní režimy. Jeden projev z tohoto rámce zcela vybočil, aktivista z Prahy 6 Milan Roháč měl za úkol demonstranty “seznámit” s kritizovaným starostou Prahy 6 Ondřejem Kolářem z TOP 09.
Mluvčí prezidenta Jiří Ovčáček mezi aktivními účastníky demonstrace. FOTO: Radim Panenka
V době, kdy pod zakrytou sochou maršála Koněva zněly projevy, se na Náměstí interbrigády začali objevovat první aktivisté, kteří by naopak pomník chtěli odstranit. Přinesli si s sebou konve polepené přeškrnutým srpem a kladivem nebo vlajky EU a NATO. Vybaveni byli píšťalkami.
FOTO: Radim Panenka
Zatímco na jedné straně náměstí pouze poklidně stáli účastníci protestu a poslouchali proslovy, druhým koncem náměstí se prohnala takřka frontová linie.
Jak se ozval pískot z donesených píšťalek, k aktivistům odmítajícím Koněva hbitě začali přibíhat účastníci hlavní akce. Začalo to lehkým pokřikováním a na několika místech skončilo pěstmi se vzájemnými pokřiky “ty svině, co tady pískáš a rušíš” a “vypadněte, vy hovada komunistický”. Během pár sekund vše zaregistrovali přítomní příslušníci Policie ČR i městské policie a oba tábory se postupem času podařilo od sebe oddělit. I poté pokračovaly bouřlivé výměny názorů o tom, zda Koněv byl “krvavý vrahoun”, jak neústupně tvrdili jedni, nebo osvoboditel, kterému vděčíme za život, jak opakovali druzí.
Snad ještě výraznější spor se rozhořel přímo pod Koněvovou sochou, jen pár metrů od místa, odkud mluvili řečníci z mikrofonu. Až k soše totiž dorazilo pár aktivistů z druhého tábora, kteří zde mávali vlajkou NATO a menšími prapory EU.
Mezi nimi byly i starší ženy, odhadem sedmdesátnice, které modrou zástavou se žlutými hvězdami hrdě mávaly. Těsně pod nimi seděla zavalitější žena, které vlajky EU vadily a snažila se je s pokřikem strhnout k zemi, na což “modré vlajkonošky” reagovaly stejně zarputile a hlasitě.
Tím připoutaly pozornost dvou opodál stojících mužů, notnou dobu též v důchodu. Ti se jali silnější ženu bojující s vlajkou EU bránit. “Pojď, ty mrcho! Dostaneš!” hrozil pěstí důchodce ženě asi stejného věku. “Co mi vyhrožuješ? Tak mi dej, no dělej!” nastavila menší sedmdesátnice nebojácně obličej. Ke střetu nakonec nedošlo.
“Že se ty starý báby nestyděj,” komentovala nebojácné a zarputilé odpůrkyně sochy Koněva zhruba o generaci mladší žena. Tu zase na oplátku okomentoval jiný muž. “Kundo bolševická,” pronesl klidným hlasem muž s kamenným výrazem ve tváři a kráčel si dál svou cestou.
FOTO: Radim Panenka
Oba dva tábory se nakonec uklidnily, aspoň na minutu. Všichni společně uctili minutou ticha všechny oběti druhé světové války bez ohledu na to, zda šlo o Američany nebo Sověty. Píšťalky utichly. Pak se zas rozjely drobné rozmíšky, to už byla demonstrace ukončena a zbývalo “poslední dějství”.
Aktivista Jiří Černohorský, který před pár dny jako první sundal plachtu z Koněvovy sochy, se po ukončení demostrace i přes oplocení opět vyšplhal na lešení a opět plachtu kompletně shodil dolů. Dav mu nadšeně aplaudoval. Pod lešením už na něho čekali policisté, kteří ho začali odvádět a dav tím razantně zradikalizovali. Zhruba půlka demonstrantů “vyprovázela” Černohorského až k policejnímu autu za skandování hesel jako “policejní stát” nebo “estébáci”. Situace na několik sekund zablokovala i průjezd sanitky. Drobné rozmíšky a diskuse mezi jednotlivci z obou táborů pak v menší intenzitě ještě probíhaly.
Psali jsme:
Jste politik? Zveřejněte bez redakčních úprav vše, co chcete. Zaregistrujte se ZDE.
Jste čtenář a chcete komunikovat se svými zastupiteli? Zaregistrujte se ZDE.
