Podporujete opatření proti covidu-19 činěná Romanem Prymulou?Anketa
Proč podle vás vláda přistoupila právě nyní k vyhlášení nouzového stavu? V čem hrozí zneužití vládou?
Myslím si, že hlavním důvodem jsou obavy z nepokojů a žalob. Vláda si nepochybně myslí, že nouzový stav zakryje mnohem více nepravostí. Je to hlavně chyba Ústavního soudu, který dal na jaře vládě bianko šek, když zbaběle odmítl přezkoumat vyhlášení nouzového stavu a jednotlivá krizová opatření.
Proč to považujete za (ne)adekvátní současné situaci?
Samozřejmě to z právního hlediska není vůbec adekvátní. Máme pandemický plán, a jakkoli se Prymula snaží tvrdit, že nešel použít, není to pravda. Zákon o ochraně veřejného zdraví je tak tvrdá norma, že dostačuje k ovládání společnosti i bez nouzového stavu. Jen se holt nedají dělat opatření jako plošné zavření škol nebo zákaz zpěvu.
Nemělo by to být normální ani v nouzovém stavu, ale zjevně je možné cokoli. Všechny principy už padly.
Psali jsme:
Důsledkem nouzového stavu jsou například zostřené sazby za trestné činy. A tak jsou tvrdě trestáni ti, kdo ukradli pět housek nebo vibrátor. Státní zastupitelé si pospíšili a při vyhlášení druhého nouzového stavu okamžitě vyhrožovali zostřenými sazbami. Neuvěřitelné.
Nebyla porušena práva voličů například v souvislosti s tím, jak nyní probíhaly volby?
Pokud jde o volby, ukazuje se, jak špatná mimořádná opatření jsou. Ministr vůbec nepočítal s tím, že se lidé před komisí musejí „odhalit“, aby byla ověřena jejich totožnost. Sundání roušky se ale trestá obřími pokutami a ministr v novinách lidem opakovaně vyhrožoval, že komise budou na neposlušné volat policii.
Nakonec se stalo, že buď někomu nebylo umožněno volit, protože roušku neměl, někomu proto, že si ji nechtěl sundat (a porušit opatření) a mnozí volili s rouškami, což způsobilo, že komise vůbec nemohly tušit, jestli volili ti, kdo volit měli.
Už od jarního nouzového stavu se hovořilo o tom, že by měl být vytvořen jakýsi „mezistav“, zvláštní režim, který by umožnil zjednodušené přijímání některých opatření, aniž by byl zaváděn „nouzový stav“ v plném rozsahu. Má smysl, aby Ministerstvo vnitra k tomu zpracovalo zákonnou úpravu?
Nemyslíme si, že je to nutné. Současná úprava nouzového stavu je dostačující, jen se nesmí zneužívat. Zákon vládě jasně nařizuje, aby přesně vymezila, jaká práva smějí být omezena a proč.
Jiným problémem je, že by se o jakékoli zásadní změny ústavního zákona – vážně nemluvíme o žádné banalitě – měly dělat až po řádné debatě, vyhodnocení problémů a ve stavu klidu, nikoli ve zmatku a bez dostatečných podkladů.
Ústavní pořádek mají měnit experti, a nikoli politikové, kteří způsobili tolik problémů, že by měli spíše odstoupit a možná být trestně odstíháni.
Na základě jakého právního titulu jsou vlastně ukládána omezující opatření (třeba povinnosti nošení roušek uvnitř budov veřejných institucí) mimo režim nouzového stavu?
Je to zákon č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví. Myslíme si ale, že tento zákon nedává krajským hygienickým stanicím ani hlavnímu hygienikovi (ano, opatření má namísto ministra vydávat hlavní hygienik) žádnou pravomoc nařizovat lidem zahalování obličeje a ničení zdraví.
Namítáme to od počátku, ale soudci Městského soudu v Praze směšně kličkují a nechtějí se vůbec vyjádřit. Doufáme, že se za spravedlnost postaví Nejvyšší správní soud, jinak to bude znamenat, že žádná soudní ochrana neexistuje.
Zákon 258/2000 jste označila za fašistický…
Trvám na tom, že zákon o ochraně veřejného zdraví je fašistická norma. Dosud jsme ho ale používali pouze k zavírání koupališť se zkaženou vodou nebo k řešení situací, kdy lidé dostali běhavku ze zmrzliny nebo zkažených vajec.
Blíže se s jeho tvrdým obsahem seznámili jen společností opovrhovaní „odmítači“ očkování. Dnes se zákon odhalil v plné nahotě. Umožňuje uvalování karantén, špehování lidí, nucení k testům, a dokonce umožňuje, aby lidé byli donuceni k očkování proti covidu, ať budou nebo nebudou chtít.
Navíc zcela absurdně nesplnění povinnosti trestá pokutami v rozmezí 0–3 000 000 korun.
Co ale s tím, když stále platí?
Co s tím – jedinou možností je samozřejmě zákon novelizovat a pravomoci státu nastavit vhodně a tak, aby odpovídaly potřebám ochrany společnosti před nemocemi, ale současně požadavkům na ochranu lidských práv.
Co je podle vás typickou situací ve společnosti, ve které je namístě vyhlásit nouzový stav?
Dost jsme o tom přemýšleli. Dříve byl nouzový stav vyhlášen v době obrovských povodní pro určité lokality. To asi dává smysl, přece jen bylo třeba využívat nemovitý majetek bez souhlasu vlastníků a podobně.
Nouzový stav by se jistě dal vyhlásit, kdyby nás znovu napadl pravý plicní mor a umíralo by 60 procent lidí. Rozhodně důvodem není celkem neškodná nemoc, kterou i odborníci z kruhů vlády, jako je pan profesor Černý, označují za běžnou.
Založili jste platformu StavBezNouze.cz? Co je smyslem, pro koho je, či není?
Facebook je jen doplňkem, je určen spíše pro lidi. My máme hlavně web Stav bez nouze. Ten jsme vytvořili, protože nám bylo jasné, že blog na Aktuálně dlouho nevydrží. A taky se to záhy stalo – na Aktuálně nám zakázali přispívat, prý šíříme dezinformace.
Web je pro nás důležitý, abychom mohli lidem sdělit, že s tím vším taky někdo něco dělá po právní stránce.
Správcujete ji s Lenkou Tarabovou z iniciativy Občanská neposlušnost… Nnekolidují spolu pojmy „respektování práva“ a „občanská neposlušnost“? Jakou oporu v ústavním právu mají (případné) projevy odporu proti opatřením, aby byly posuzovány jako legitimní?
Lenka je jedním z lidí, které jsem poznala až díky koronaviru. Za to jsem vděčná. O dost dřívějších přátel a známých jsem přišla a vůbec toho nelituju. Naopak jsem mnoho nových skvělých známých získala. Lenka je správcová, protože jí absolutně důvěřuju.
A pokud jde o občanskou neposlušnost, víte, já se jí nejdřív bránila. Ale teď mi připadá, že už přišel pomalu čas na čl. 23 Listiny základních práv a svobod – právo na odpor. To, co se děje, je vážně horší než válka, protože nám to všechno dělá úplně zbytečně vlastní stát. Soudy nefungují a Parlament jakbysmet. Co jiného než odpor lidem zbývá?
Máme se uzoufat z toho, že ani Ústavní soud není v našem státě pojistkou spravedlnosti?
Zoufání si nic nespraví. Musíme se holt postavit za svá práva sami. Ústavní soudci by měli sami zhodnotit, jestli by měli ve své funkci setrvat. Já si myslím, že ne. Nedokázali se postavit za lid a za jeho práva, namísto toho podrželi vládu, i když se utrhla ze řetězu.
Proč? Ze strachu? Ze zbabělosti? Z lenosti? To je fuk. Důležité je, že se nezachovali jako poslední ochránci ústavnosti. A za to musejí převzít zodpovědnost.
Dokáže s tím něco dělat Senát, který je někdy pranýřován za to, že žádnou pojistkou demokracie vůbec není?
Pokud jde o Senát, ten bohužel má v době nouzového stavu mizivé možnosti. Proto bychom byli rádi, kdyby se změnil ústavní zákon tak, že by k vyhlášení nouzového stavu mohlo dojít jen tehdy, když by to kvalifikovanou většinou odsouhlasila Poslanecká sněmovna i Senát. Je faktem, že prostá většina Poslanecké sněmovny je směšná. Která vláda prosím vás nemá v Poslanecké sněmovně většinu?
Jistě… jak hodně je podle vás spravedlnost v našem státě ovlivněna politikou? A je koronavirová doba typickou ukázkou právě toho ovlivnění?
My si myslíme, že je to stále horší. Nouzový stav jen odhalil skutečnou hloubku problému.
Mimochodem – lidí se při vstupu na facebookovou stránku „Stav bez nouze“ ptáte, jaký oni mají názor na nouzový stav. Jaké odpovědi očekáváte a jakých se vám dostává?
Nemám žádná očekávání. Skupina je určena pro podporu těch, kdo mají celé té situace plné zuby a už nechtějí, aby omezení pokračovala. Většinou proto lidi píšou: „Nemohl/a bych to napsat slušně.“
Stane se, že lidé neodpoví? Ptám se i proto, že mi připadá, že minimálně lidé mojí a mladší generace v podstatě do letošního roku netušili (a mnozí stále netuší), co to vlastně je nouzový stav, co to pro ně představuje. A učí se to vlastně někde, třeba v občanské nauce?
Ano, stane se, že lidé neodpovídají. To samozřejmě neřeším, nejsem finanční úřad nebo policie. Některé žádosti odmítám, zejména když je to profil bez fotek a bez informací nebo když mají úvodní fotku s přelepkou „Roušky všem“.
Pokud jde o druhou část otázky, ani většina právníků netušila, co je nouzový stav. Nepamatuju se, že bych se vůbec učila něco kloudného o právu na střední škole. Já si samozřejmě myslím, že by se tento stav měl napravit. Lidi nepotřebují znát pozitivní právo, ale principy na 100 procent ano.
Nedávno jste vyzvali veřejnost, aby se připojila k hromadné žalobě proti rouškám. V jakém stavu je žaloba, připojili se nějací další lidé?
Připojily se desítky, teď už to budou spíše stovky lidí. Žaloba pořád není rozhodnutá a uvidíme, jak s kartami zamíchá vyhlášení nouzového stavu.
Je to ta záležitost, kdy vám nebylo umožněno se podívat do spisu?
Ano, je to ta, ve které jsme se ani nedostali do spisu, který si má Ministerstvo zdravotnictví povinnost vést. Protože v normální době jsou našimi klienty hlavně obce a řešíme územní plánování, víme samozřejmě, že soudy si běžně vyžadují spis při rozhodování o územních plánech, což jsou také po formální stránce opatření obecné povahy – stejně jako mimořádná opatření Ministerstva zdravotnictví.
Je proto naprostá hloupost, že by si ministerstvo spis vést nemuselo. Zajímavé je, že už několik let vedeme spor o to, jestli mají, nebo nemají občané přístup do spisu k pořizovanému územnímu plánu – Metropolitního plánu Prahy.
Uvidíme, jak to celé dopadne. Myslíme si ale, že občané mají právo vědět, na základě jakých podkladů se ministerstvo o velmi omezujících opatřeních rozhoduje. Zatím se zdá, že podklady nemá žádné.
Lidé, kteří se k žalobě připojovali, měli sami za sebe připsat skutečnosti, kterými své dotčení na právech dokládají. Co se v této části „Žádost o přiznání postavení osoby zúčastněné“ například objevuje?
Důvody udávají nejrůznější – v podstatě jsou to ty zdravotní, kdy jim rouška skutečně dělá ze života peklo. A pak jsou to ti, kteří se se vším těžko vyrovnávají na úrovni ideové. Ztráta svobody je pro ně jako ztráta milované bytosti. Těžká a nepochopitelná.
Nikdo z těch, kdo dosud žili úplně normální životy a najednou se z nich stali bojovníci, nemá malicherný důvod. Věřte, že z plezíru to nedělá nikdo z aktivních občanů.
Kdo hradí náklady za vaši práci u těchto kauz?
Popravdě děláme od března všechno ve volném čase. Doplácí na to naše děti i náš rodinný život. Má to ale výhodu – našim dětem už nikdo nic nenabulíkuje, jsou kované v odhalování lží, které nám třeba média servírují.
Nikdo nás neplatí, ačkoli si jistě řada lidí, kterým není jasná hodnota svobody, myslí, že musíme být někým zaplacení. Takový je život, málokdo si umí představit, že něco někdo dělá z přesvědčení. Za celou dobu jsme měli jen jednotky klientů, kteří nám zaplatili symbolickou cenu okolo dvou tisíc korun například za analýzu.
Mnoho lidí nám ale poslalo peníze na transparentní účet, ze kterého hradíme soudní poplatky. Je to většinou pět tisíc korun za jeden návrh. To není vůbec málo a samozřejmě bychom to nezvládli platit sami. Z tohoto účtu jsem také vyplatila Davidovi dvakrát necelých pět tisíc za dvě velká hromadná podání, jejichž podání bylo spojeno s administrací spousty plných mocí.
Pozorujete od jarní „první vlny“ epidemie nějaký rozdíl v ochotě občanů akceptovat omezení uložená v rámci boje proti pandemii?
Samozřejmě ano. Sama si uvědomuju, že jsem v lednu (sledovala jsem celou situaci od úplného začátku a měla jsem tušení, že to bude vážně špatné, jen jsem nejdřív nechápala proč) sháněla po všech čertech nanošátek, abych ochránila svou rodinu před děsivým virem.
Musím uznat, že se od počátku skvěle podařilo lidi vyděsit podivnými videy z Wu-chanu – lidi padali na ulicích jako mouchy. Kdo tomu ale může věřit dnes?
Ukazuje se, že nemoc má smrtnost maximálně 0,4 procenta a brzy se nejspíš ještě víc přiblíží smrtnosti chřipky. Chřipka totiž není vůbec obyčejná nemoc, to ji jen lidé zaměňují s nachlazením. Ročně na ni ale umře okolo 650 000 lidí. V roce 1995 zemřelo jen v ČR na chřipku 12 tisíc lidí.
Není divu, že lidé se mnohem více obávají buď materiálních problémů, jako je ztráta zaměstnání, nemožnost platit náklady na život, nebo se bojí ztráty zdravotní péče, vzdělání pro děti nebo u těch, kdo myslí v delším časovém horizontu, hlavně ztráty svobody, která je tou nejzásadnější lidskou hodnotou vůbec.
Bez svobody neexistuje nic dalšího. Budeme jen přežívat, nikoli žít. Ano, lidé nechtějí bezduše poslouchat. Chtějí vědět proč a na jak dlouho se mají zásadně omezit a zničit svoji budoucnost.
Co nás může reálně potkat horšího než koronavirus? Umíte si po letošních zkušenostech představit, jak by náš stát zvládl válku? Jak by se vláda chovala ke svým občanům?
Ano, umíme. Bojíme se, že právě selhání Ústavního soudu, který odmítl nastavit exekutivě jasné hranice, povede k dalšímu zneužívání nouzového stavu. My jsme čekali, že dojde k velkému střetu mezi islámem a naší civilizací, protože vzájemné soužití „v dobrém“ je kvůli povaze islámu naprosto vyloučeno.
Přesvědčují se o tom třeba ve Francii, kde už v jedné zprávě senátního výboru jasně zaznělo, že veřejná správa je prorostlá islámem. Teď se o tom začíná konečně mluvit taky v Dánsku. Je jasné, že dnes se nebude válčit jako v roce 1683 při bitvě u Vídně. Války se teď vedou jinak.
Popsal to skvěle pan Pečinka z Reflexu. Co bude v budoucnu stačit liberální levici, aby vyhlásila nouzový stav pod heslem „Black Lives Matter“? Prosadí ho Rebelové proti vyhynutí kvůli suchu? Kvůli klimatu? Už to udělali třeba na Praze 7. Co nám pak zakážou? Cokoli, co si usmyslí?
To všechno píšu jako člověk, který se víc než 15 let intenzivně věnuje ochraně životního prostředí. Já jsem pro to, abychom se chovali velmi zodpovědně, všemi deseti. Ale nedokážu kvůli tomu pohřbít svobodu.
Řeknu vám, měli bychom se začít bát. Žádné hranice, které by chránily přirozená lidská práva, již neexistují.
Občas se přitom politici dovolávají toho, že jsme právním státem. Co si vy osobně představujete pod pojmem „právní stát“? Jsme jím?
Ne, nejsme už ani omylem právním státem. V právním státě je zejména moc výkonná omezená zákonem. To se od března 2020 neděje a soudy tomu nechávají volný průběh. Pořád ale věřím, že právní stát může dojít renesance. Ale současně musejí být respektována přirozená práva člověka a občana. A hlavně si politikové musejí uvědomit, že nejsou nad občany, ale že právě od nich, a ne od nikoho jiného odvozují svoji moc a jen občanům se z jejího výkonu zodpovídají.
Jak se podle vás projevoval veřejný ochránce práv Stanislav Křeček? Vyjadřoval se například k návrhu senátorů v řízení před Ústavním soudem… přispěl nějak v této době?
Víte, s panem Křečkem je to pro nás složité. Vážně jsme mu fandili, když se stal ombudsmanem, protože se projevoval více než zdrženlivě ve vztahu k přebujelé a zoufalé snaze napravit veškeré nerovnosti v našem světě.
Ale v době nouze lidských práv nás naprosto zklamal. Je to hrozně smutné, ale musíme říct, že už nás vůbec nezajímá. Strach pro nás prostě není přitažlivý. Škoda, no.
Jak se vlastně pracuje dvěma manželům právníkům pospolu? Máte nějak rozdělené obory, typy případů, nebo jste spíše opravdu tandem? Co je typický případ(y), kterými se zabýváte a máte v nich úspěchy?
My jsme dlouho pracovali „každý zvlášť“. To bylo takové … no jako u každého. Ale až teď, když se společně věnujeme naší srdcovce, smlouvám obcí s investory o infrastruktuře, je to to pravé ořechové. Jsme asi svým způsobem vyšinutí (nemáme právo na výjimku z rouškové povinnosti – nevíme, Vojtěch nám na náš dotaz neodpověděl), ale bavíme se o právu vlastně pořád. Teď jsme třeba připravovali lepší právní úpravu oněch dohod s developery. Jindy se chystáme na semináře, které společně pro obce lektorujeme. Taky jsme spolu loni napsali knihu. Taky o smlouvách.
Jak vidíte, jsme vážně zvláštní. A nejvtipnější je, že mezi sebou uzavírají smlouvy o spolupráci i naše dvě školou povinné děti. To se vždycky docela pobavíme. Navíc jim to celkem jde, ale nejsem si jistá, jestli by měly být právníky.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Lucie Bartoš
