Situaci před revolucí a informaci o připravované nové koncepci české ekonomiky  přednesl vysokoškolský pedagog Jan Šolta: „Reaktory pro jaderné elektrárny se měly dělat v plzeňské Škodovce, splavnila by se Berounka a vozily by se k Baltu a dále do světa. Byla by to určitá strojírenská monokultura a našim ekonomům se do toho moc nechtělo a byly z toho veliké obavy. Nakonec se to neuskutečnilo. To byla snaha československých komunistů, jejich vedení o řešení našeho ekonomického problému se SSSR. Řešení a snaha byla se více spojit a propojit se sovětskou ekonomikou. Gorbačov zase říkal – ne, abyste si řešili vaše problémy na náš úkor. To byl jeden z důvodů jeho návštěvy 6. až 9. 4.1987, kdy sem poprvé přijel a viděl, že vedení je přestárlé a potřebuje změnu,“ uvedl na úvod Šolta.

(Ne)může za to, aneb od Beriji k Alijevovi

Politolog Oskar Krejčí si ohledně „muže přestavby“ nebral servítky: „Já jsem v roce 1990 napsal, že dobrý státník je ten, který odevzdává zemi v lepším stavu, než ji převzal. Což o Gorbačovi podle mého názoru ani náhodou nelze říci. Gorbačov dělal politická rozhodnutí, aniž znal historické souvislosti a aniž dokázal odhadnout důsledky. My tady máme Gorbačova za člověka, který přinášel do politiky morálku. Kus pravdy na tom je. Je třeba smeknout před zapomenutým jménem člověka, jehož materiály jsme v 80. letech tady šířili, byl to šéf komunistické strany Azerbajdžánu, otec současného prezidenta Gajdar Alijev. Bývalý šéf KGB Ázerbájdžánu a potom stranický šéf byl tím prvním, ještě za Brežněva, kdo otevřel otázku nemravnosti, korupce. Téma, které bylo u nás v podstatě uzavřené. Jeden z prvních činů, které udělal Gorbačov, když se dostal k moci, byl ten, že odstavil Gajdara Alijeva. Ten byl jedním z prvních stranických představitelů, který odevzdal legitimaci ještě před Jelcinem. Mimochodem, Alijev pracoval také v Turecku,“ informoval  Krejčí.

„Pohyb směrem ke změně není výsledkem nějakého politického monopolu Gorbačova, bylo to již dávno vyvoláváno objektivními potřebami. Ty nejradikálnější projekty změny v Sovětském svazu nepřinesl Gorbačov, ale – k mému údivu – Valentin Berija, který těsně po smrti Stalina předkládal do politbyra návrh na propuštění lidí z vězení, uvolnění pohybu osob, orientaci na lehký průmysl, dohodu se Západem o sjednocení Německa,“ uvedl dále Krejčí.

Příklad z Číny

„Říká se, že se Gorbačov rozhodl pro rychlé politické a pomalé ekonomické reformy proto, že se domníval, že to byl stranický aparát, který zablokoval Chruščovovy reformy,“ pokračoval dále Oskar Krejčí.

„Chruščov byl dítě třicátých let, toho nejhoršího, co v Sovětském svazu vlastně bylo. Vidět ale v Gorbačovi vzor mravnosti a reformního úsilí je nesmysl. Ze začátku se snaží pracovat se stranickým aparátem, pak si k sobě přizve umělce a vědce v domnění osvícenského konceptu, rozhodně nemarxistického, který zdůrazňuje kontroly zájmů v domnění, že mu ukáží správnou cestu. A pak přechází k autokratické vládě. I když měl v posledních letech neomezenou moc, jak ji použil?," ptal se.