Hrozí hořící auta a no-go zóny v ČR? Libor Rouček vše viděl v zahraničí. A má jasno

08.07.2023 16:51 | Komentář

EVROPAN LIBOR ROUČEK „I v problémových čtvrtích ve Francii je často občanská vybavenost, možnosti pro sport, kulturu a vyžití mladých lidí větší než u nás na sídlištích,“ vzkazuje v dnešním komentáři bývalý místopředseda Evropského parlamentu a někdejší redaktor Hlasu Ameriky Libor Rouček. „V Evropě se moc neví, že Česká republika na počet obyvatel přijala nejvíce ukrajinských uprchlíků,“ dodal. Hovoří o „přelomovém“ summitu. A v těchto dnech slaví malé výročí. Roučka přijali do uprchlického tábora Traiskirchen v Dolním Rakousku sedmého sedmý 1977.

Hrozí hořící auta a no-go zóny v ČR? Libor Rouček vše viděl v zahraničí. A má jasno
Foto: Daniela Černá
Popisek: Kniha Můj a náš příběh Libora Roučka

„Lidé šetří, ale kdo na dovolenou může, tak si ji neodepře. Já jdu trošku proti proudu. Cestuji hodně během roku, a když začaly prázdniny, zůstávám v Praze. Užívám si většího klidu,“ začíná svůj letní komentář bývalý místopředseda Evropského parlamentu, někdejší redaktor Hlasu Ameriky a bývalý mluvčí vlády Libor Rouček. „Sednu na kolo, jedu do Šárky nebo k Vltavě a podél Vltavy do Kralup. Cestou si dám někde kafíčko, limonádu nebo pivo. Prázdniny si užívám v Praze. Na ulicích není tak velký frmol a chaos,“ dodal.

Většina lidí ovšem odjede přes prázdniny z velkoměst raději pryč. „Téměř každý, kdo může, nasedne do auta a odjede. Lidé vyrazí na chaty a chalupy. Jedou k moři nebo do hor. Vím, že jak v rakouských Alpách, tak i v Tatrách na Slovensku převažují česká auta. Lidé přes všechny potíže, vysoké ceny potravin, energií, si dopřejí zaslouženou dovolenou. Ukazuje to, že v české společnosti máme cca polovinu lidí, kteří si dovolenou na chatě nebo u moře mohou dovolit. A to je dobře,“ uvedl Rouček, který se celý život věnuje nejen politologii, ale i sociologii.

„Když člověk cestuje, vnímá rozdíly. Když si porovnáme počet českých aut v Rakousku, Chorvatsku a Itálii, tak se rovnáme na počet obyvatel Němcům a Holanďanům. Navzdory tomu, že Maďaři mají blíž k Jaderskému moři, těchto turistů tu vidíme mnohem méně. Přes všechny problémy, které máme, je kupní síla, co se týká zájezdů, vyšší. Lidé po všech koronavirech, energetické krizi, neskutečném zdražování a inflaci si dopřejí zaslouženou dovolenou,“ zopakoval.

Co se v Evropě moc neví…

Mainstreamová média v ČR žila v uplynulých dnech návštěvou ukrajinského prezidenta.

„Česká republika je snad patnáctou zemí, kterou prezident Zelenskyj v průběhu ruské agrese na Ukrajině navštívil. Smyslem návštěv je samozřejmě získávat podporu pro obranu jeho země, ať už je to podpora humanitární nebo ekonomická, dodávky zbraní a munice. Důležité je také poděkovat za to, co země dělají. V Evropě se moc neví, že Česká republika na počet obyvatel přijala nejvíce ukrajinských uprchlíků. I z toho důvodu přijel pan Zelenskyj poděkovat. Česká republika přijala tisíce a tisíce ukrajinských uprchlíků do svých domovů,“ poznamenal Rouček.

Anketa

Jste pro to, aby homosexuální páry směly adoptovat děti?

5%
93%
hlasovalo: 26009 lidí
Ukrajina usiluje o členství v Severoatlantické alianci a s ohledem na nadcházející summit NATO by ráda získala alespoň příslib. „Země podporují Ukrajinu dodávkami zbraní. Pokud jde o členství v NATO, jsou opatrnější. Znamená to bezpečnostní záruku a podle článku 5, jestli je jedna země napadená, pak jsou napadeni všichni členové. Tohle bylo ukrajinskému prezidentovi opakováno i z české strany. Podpora Ukrajiny pro členství v NATO ano, jen se o něm bude jednat po skončení války,“ uvedl Rouček.

„To samozřejmě neznamená, že Ukrajina nemůže projít přípravnými fázemi. Přípravné fáze v podstatě probíhají každý den. Ukrajina dostává techniku. Od tanků, obrněných vozů se bude přecházet ke stíhačkám a k výcviku pilotů. Krok za krokem k cíli Ukrajina a NATO směřuje. Myslím si, že ani prezident Ukrajiny neočekává, že na nadcházejícím summitu v Litvě dostane konkrétní příslib členství,“ dodal. 

Válka na evropském kontinentu poprvé v historii NATO

Summit ve Vilniusu bude přelomový.

„Poprvé v historii Severoatlantické aliance od roku 1949 probíhá na evropském kontinentu válka. To nikdy nebylo. I když někteří členové, hlavně Spojené státy, vedli válku v Iráku, nikdy válka v takové míře neprobíhala na evropském kontinentu. Severoatlantická aliance se musí přizpůsobit. Nejen podporou Ukrajiny, ale i obranou svých dnes 31 členských zemí. Přichází i Finsko a je otázkou, jestli se podaří vyřešit problém mezi Švédskem a Tureckem, aby mohlo vstoupit do NATO co nejdříve i Švédsko,“ analyzuje Rouček.

„Válka způsobila, že pozornost je přitahována na tzv. východní křídlo. V minulosti se hovořilo o jednotkách rychlého nasazení, dnes má plán mobilizovat v případě napadení až 300 tisíc vojáků. Vidíme, že jak jednotlivé země, tak NATO jako celek se situaci, která je nepříjemná i z pohledu vlastní obrany, musíme přizpůsobit. Přál bych si, aby mohly být prostředky věnovány na zdravotnictví, školství a podporu rodin. Bohužel, ruská agrese nás postavila před tuto situaci.“

Všechny evropské země mají demografický problém

Na sociální síti před časem publikoval doktor Rouček nepříjemná čísla. „Vloni se u nás narodilo o něco méně než 100 tisíc dětí. Zemřelo 120 tisíc lidí. Pravidelný přirozený roční úbytek 20 až 30 tisíc lidí a stárnutí obyvatelstva je u nás jev dlouhodobý a je vyrovnáván pouze migrací ze zahraničí.“ Pod příspěvkem se strhla vášnivá diskuse, kdy lidé reagovali s tím, že Francie si myslela totéž a že úbytek obyvatel „není nemoc“.

„Všechny evropské země bez výjimky mají demografický problém. Ve všech zemích umírá více lidí, než se rodí. Nejde jen o nás. Mnohem větší problém je to ve východní Evropě. Když si vezmeme státy od Estonska, Lotyšska na severu, až po Rumunsko a Bulharsko, země ztratily za posledních 30 let asi 10, 15 nebo 20 % populace. Porodnost je nižší, mladí lidé většinou odcházejí na Západ do západní Evropy, staří samozřejmě umírají,“ popsal Rouček.

„My, jako Česká republika, jsme jediná země z celého bývalého tzv. ostbloku, kdy je počet obyvatel stejný nebo o trošku vyšší, než byl v roce 1990. Není to tím, že bychom měli větší porodnost, jsme evropský průměr a nedosahujeme ani 2,1 průměru dítěte na ženu. I loňské výsledky tomu odpovídají. Trend už probíhá 20 nebo 21 let. Máme čistý přírůstek z migrace cca 30 tisíc. A to jsou čísla, která potřebujeme k tomu, aby naše populace zůstala více méně stejná,“ dodal. 

Německo má podobný problém. „Dnes má cca 83 milionů obyvatel. Potřebují přírůstek cca 400 tisíc lidí. Mají programy, jak lákat do země jak mladé lidi z EU, tak ze zemí mimo EU. Nedostatek pracovních sil pociťují vlastně ve všech průmyslových oborech. Chybí odborníci od elektrikářů přes instalatéry, programátory, po zedníky. Němci mají programy, jak nalákat kvalifikované pracovníky. Některé země, jako např Itálie, moc takových programů nemají. Pokud bude trend pokračovat bez přistěhovalectví, bude Německo mít někdy kolem roku 2045 jen 50 milionů obyvatel,“ předvídá Rouček.

Co se týká České republiky, přichází k nám více lidí, než od nás odchází.

„Tím si udržujeme nejen stabilní počet obyvatel, ale zároveň při stárnutí populace k nám přicházejí mladí lidé, kteří se okamžitě zapojí do pracovního procesu. Platí daně, přispívají do sociálního a zdravotního pojištění. Bez příchozích bychom měli např. s financováním důchodového systému ještě větší potíže než nyní. Když se na to podíváme rozumně a bez emocí, zkušenosti s uprchlíky máme, a celkově nejsou negativní. Tito lidé přispívají ke zvyšování naší životní úrovně. Nejen z lidského, ale i z ekonomického pohledu je důležité ty, kteří přicházejí, do společnosti co nejdříve začlenit. Děti umí perfektně česky, jsou velmi úspěšné ve školách, v profesích, které dělají. Příklady jsou pozitivní,“ vyjádřil se Rouček.

Neznamená to nepoučit se z negativních příkladů, teď například z Francie.

„Sám jsem to poznal na vlastní kůži jako uprchlík. Začínal jsem v Rakousku. Později jsem to zažil v Británii, v Austrálii atd. Pokud vás země přijme, tak přispíváte pozitivně k rozvoji a je to dobré i pro vás,“ poznamenal. „Vyvarovat se negativních příkladů v zemích, kde se integrace tolik nedaří,“ vzkázal.

V pátek oslavil Rouček „malé výročí“. Dne 7. 7. 1977 ho totiž přijali v uprchlickém táboře v Rakousku. A přes čtyři kontinenty se pak dostal až do nejvyšších pater české a evropské politiky.

Listování v knize Můj a náš příběh Libora Roučka. Střemhlav do exilu... Foto: Daniela Černá 

Česká sídliště na okrajích měst? Často horší než ve Francii 

A co uvedl v reakci na jednoduchou otázku, jestli chce sledovat i v Česku hořící auta nebo větší no-go zóny?

„Od Velké francouzské revoluce ve Francii existuje tradice, čas od času vyjít do ulic. Dělají to nejen přistěhovalci, ale i sami Francouzi. V debatě také zapomínáme na to, že Francie byla po sto padesát let spojená s Alžírskem, Tuniskem a Marokem. Byla to jedna země. Přistěhovalci do ní přicházeli už od 19. století. Není to jen o tom, že jde o druhou nebo třetí generaci. Historie je mnohem delší. Naprostá drtivá většina lidí, kteří přišli už v 19. století nebo v první polovině 20. století, je ve Francii perfektně integrována. Podívejte se na francouzskou vládu, která má pestrobarevné složení a odráží složení země,“ poukazuje Rouček.

Vsadit se dá na to, že každá země je trošku jiná. „Když se podíváme do sousedního Německa, kam přišlo od roku 2015 více než milion uprchlíků ze Sýrie, Afghánistánu, Iráku apod. Problémy, které vidíme ve Francii, prostě nemají. Jejich integrační politika i přijmutí uprchlíků do společnosti je v Německu silnější než ve Francii,“ zmínil Rouček. Snímky hořících aut a pouličních francouzských bitek se navíc po týdnu z mediálního prostoru nějak vytratily. „Nepokoje byly, ale týden poté se jede Tour de France a hosté sedí v pohodě v kavárnách, jako by se nic nestalo. Francouzská vláda i starostové a celá veřejná správa bude schopná se z toho poučit a chyby řešit jak z hlediska společnosti, tak vůbec života na předměstích,“ dodal.

V závěru Rouček porovnal česká sídliště na okrajích velkých měst. „I v problémových čtvrtích ve Francii je často občanská vybavenost, možnosti pro sport, kulturu a vyžití mladých lidí větší než u nás na sídlištích. Francie je zkrátka specifická tím, že část mládeže se občas „vyřádí“. Zajímavé je, že většina účastníků nepokojů, rabování a vypalování aut byla ve věkové skupině mezi 14 až 18 lety. Jak prezident Macron správně poznamenal, jde i o zodpovědnost rodičů, aby se o děti postarali a aby je drželi doma. Ne, aby z nudy zapalovali auta!“ 

reklama

Ukrajina (válka na Ukrajině)

Zprávy z bojiště jsou v reálném čase těžko ověřitelné, ať již pocházejí z jakékoliv strany konfliktu. Obě válčící strany z pochopitelných důvodů mohou vypouštět zcela, nebo částečně nepravdivé (zavádějící) informace.

Redakční obsah PL pojednávající o tomto konfliktu naleznete na této stránce.

autor: Daniela Černá

Ing. Jan Zahradil byl položen dotaz

Proč už nekandidujete?

Bylo to vaše rozhodnutí? Já mám spíš dojem, že proto, že říkáte věci narovinu a ne vždy se vyjadřujete kladně na účet této vlády vás jednoduše odstavili, protože tato vláda jiné názory nepřipouští.

Odpověď na tento dotaz zajímá celkem čtenářů:


Tato diskuse je již dostupná pouze pro předplatitele.

Uživateli nejlépe hodnocený komentář

Francie je zkrátka specifická tím, že část mládeže se občas „vyřádí“.(to řekl p. Rouček), Uživatel se přihlásil ke kodexu Dobré DiskuseSochorová , 08.07.2023 17:46:04
Vyřádit tedy znamená: zapálit stovky domů, zapálit stovky aut, vyrabovat obchody. V Česku to pane Roučku nepotřebujeme, pěkně děkuji.

|  6 |  0

Další články z rubriky

Jsem fašista, provokoval Zeman po setkání s Ficem a Orbánem. A toto předcházelo

19:20 Jsem fašista, provokoval Zeman po setkání s Ficem a Orbánem. A toto předcházelo

Bývalý prezident Miloš Zeman se v úterý po schůzi premiérů zemí visegrádské čtyřky setkal s Robertem…