Církvi se vyčítá, že to je totalitní organizace, která upalovala čarodějnice a kacíře, založila inkviziční tribunály a prahla jenom po majetku. Co Vy na to?
Člověk žasne, jak komunistické, nebo ještě spíše osvícenské lži pořád straší lidem v hlavách. A jsou zatvrzelí, přímo tupí, když jim předkládáte konkrétní fakta, nechtějí je slyšet: Takhle jsme se to učili ve škole, takhle to říkají média, takhle to uvádějí různé filmy a romány, tak to přece musí být pravda!
Takže církev čarodějnice neupalovala?
Ve skutečnosti církev neupalovala čarodějnice, naopak je hájila, tato pohanská, nikoli křesťanská pověra byla v prvních staletích středověku zcela vymýcena, opět ožila teprve v renesanci v souvislosti se znovuobjevováním pohanství. Čarodějnické procesy s upalováním nejsou fenoménem 12. a 13. století, tehdy to bylo neznámé, ale až 15. a 16. století. I když byli duchovní, kteří této pověře podléhali a na čarodějnických procesech se podíleli, tak církevní autority jako celek proti tomu vystupovaly, především démonizovaná římská inkvizice. Její generální představený kardinál Desiderio Scaglia na počátku 17. století vydal proti čarodějnickým procesům ostrý dokument, v církevním státě protičarodějnické běsnění vůbec neexistovalo.
A kacíři?
Co se týká kacířů, tak církev až do 13. století pro ně odmítala trest smrti, svůj názor změnila teprve v důsledku krvavé teroristické činnosti kacířů albigenských ve 12. a 13. století. Běžný občan si myslí, že kacíři byli nevinnými beránky a inkvizitoři krutými sadisty. Jenže tito středověcí heretici byli v naprosté většině případů zločinnými teroristy, pohleďte jen na naše husity, kteří povraždili několik desítek tisíc lidí sadistickým způsobem jen proto, že se nechtěli vzdát své katolické víry: upálením, ubodáním, umlácením palcáty, shozením z oken na kopí a tak dále, včetně žen a dětí. Tomu ovšem malý český člověk nevěří, Žižka je přece národní hrdina, který má v Praze na Vítkově svůj pomník.
Samozřejmě neobhajujeme násilí a krutosti jednotlivých inkvizitorů, k nimž také docházelo, nicméně skutečná pravda o inkvizici je úplně odlišná od té mediální. A propos: Počet obětí inkvizice a náboženského pronásledování nekatolíků činí za období zhruba 500 let několik tisíc, zatímco počet nevinných obětí Francouzské revoluce, oslavované jako počátek éry svobody a lidských práv, činí jen během pouhých dvou let statisíce. I děti byly potápěny v řekách a nemluvňata nošena na bajonetech, jednalo se převážně o katolíky. Přesto je ale 14. červenec, počátek Francouzské revoluce, slaven ve Francii jako národní svátek a ve světě jako "slavný" den, kdy započala epocha "lidských práv". A počet obětí bezbožeckých systémů nacismu a komunismu jde během pár desetiletí do desítek milionů. Pokud ti, kteří obhajují tyto skutečné hrůzostrašné zločiny, zároveň odsuzují inkvizici a láteří kvůli tomu na církev, tak je to přímo drzost a sprostota.
A nepotírala církev vědu? Upálila Giordana Bruna. Galileo Galilei byl pronásledován...
Církev naopak vědu podporovala, za její rozvoj vděčíme klášterům. Odkazuji na skvělou knihu Thomase Woodse Jak Katolická církev budovala západní civilizaci. Tam se například dozvíte, že první globus sestrojil už v 10. století papež Silvestr II., první brýle vynalezl ve 13. století františkánský mnich a filozof Roger Bacon, první konstrukci letadla sestrojil v 17. století jezuita Lana-Terzi, logaritmické pravítko vynalezl v 17. století český jezuita Jakub Kresa a tak dále.
Giordano Bruno nebyl vůbec mučedníkem vědy, byl upálen jako kacíř pro své teologické, nikoli vědecké názory, svou roli zde hrály i kriminální činy Brunovy, například podezření, že svého řádového představeného vhodil do Tibery, udávání katolíků během pobytu v Anglii za vlády Alžběty I., kdy řada jich skončila na popravišti, posléze i magie, sodomie a smilstvo.
V případě Galilea se inkvizice opravdu zmýlila. Jenže on neměl ke svému heliocentrickému názoru přesvědčivé důkazy – vzhledem ke stavu tehdejší vědy je ani mít nemohl, vystupoval však netolerantně a urážel ty, kteří zastávali jiný názor. Inkvizice mu původně nezakázala hlásat heliocentrický názor, chtěla po něm jen, aby ho předkládal jako svoji hypotézu a nikoli jako "zaručenou" pravdu, což Galileo nerespektoval. Je lží, že Galileo byl pronásledován, veškerý jeho "trest" spočíval v tom, že se musel denně modlit několika kajícími žalmy. Mohl se nadále zcela svobodně věnovat své vědě, žil pod ochranou sienského arcibiskupa, jenž byl jeho příznivcem, nikdo jej neomezoval.
Psali jsme:
A co křižácké výpravy? Katolíci napadli muslimy...
Kdo koho napadl? To je další historická lež omílaná pořád dokola. V 11. století Seldžučtí Turci obsadili Palestinu a podrobili si tamní mohamedánské Araby, i když sami byli také mohamedáni. Napadali vojensky sousední Byzantskou říši, ta - ač pravoslavná - se obrátila o pomoc k papeži do Říma. Krom toho Turci přepadali křesťanské poutníky na svatá místa spojená s Ježíšem Kristem, vraždili je nebo mrzačili usekáváním končetin, v tom lepším případě je prodávali do otroctví. Tyto strasti líčili očití svědkové těchto událostí na synodě v Clermontu, zejména poustevník Petr z Amiensu. Proto byla vyhlášena roku 1095 křížová výprava, jednalo se o obrannou válku proti muslimské agresi a na ochranu křesťanských poutníků.
Takže nedocházelo k přehmatům?
Je pravdou, že světští vládcové často neměli ty ušlechtilé záměry jako papežové, docházelo k neomluvitelnému hašteření mezi jednotlivými vůdci křížových výprav, na počátku 13. století křižáci místo do Palestiny zamířili do Cařihradu, který dobyli, což papež Innocenc III. ostře odsoudil, už při první křížové výpravě se křižáci dopustili krvavé řeže v Jeruzalémě na civilním obyvatelstvu... To všechno jsou neomluvitelné skutečnosti, které ale nic nemění na tom, že křižácké výpravy byly obrannými válkami před mohamedánskou agresí, nehledě k mnohem horším krutostem samotných Turků.
Psali jsme:
Dobře, ale když půjdeme blížeji do historie, tak Pius XII. byl prý přece "Hitlerův papež" a k utrpení Židů mlčel...
Toto je typický příklad goebbelsovské lži. Kdyby kterýkoliv nekatolík zachránil přímo a bezprostředně sedm tisíc Židů před plynovými komorami a nepřímo svými intervencemi téměř 800 tisíc, byl by oslavován jako největší dobrodinec lidstva. Protože se ale jedná o římského papeže, tak se musí historie postavit úplně na hlavu - a lhát, lhát, lhát. Už Voltaire přece říkal: Jen lžete, milí přátelé, ono vždycky něco z toho u lidí zůstane. Vezměte si Oskara Schindlera, o němž se točí filmy. Jemu média odpustí všechno, i to, že byl nacista a ve svých továrnách vyráběl zbraně pro wehrmacht. Tím, že zaměstnal ve svých fabrikách přes tisíc Židů, je samozřejmě zachránil před smrtí, za což mu náleží právem uznání, nicméně on
tím pro sebe nic neriskoval, vše měl oficiálně povoleno, neboť to zdůvodnil "potřebami války".
A co konkrétního udělal papež Pius XII. pro Židy?
Pius XII. během německé okupace Říma vyzval církevní instituce k poskytnutí tajného úkrytu římským Židům, dva tisíce se skrývaly přímo na území Vatikánu a v papežově letním sídle Castel Gandolfu dalších pár tisíc židovských uprchlíků z Balkánu. Kdyby to hitlerovci věděli, byl by ohrožen jak papež, tak i řeholníci, kněží a laikové, kteří Židům poskytli azyl. Z devíti tisíc římských Židů se tak papeži a katolické církvi podařilo zachránit před deportacemi přes sedm tisíc, v celé Němci obsazené Itálii se jich ukrylo v církevních zařízeních 80 procent. K tomu ještě dodejme tajné výzvy Pia XII. církevním institucím v nacisty ovládané Evropě, aby Židy ukrývaly, tajné opatřování falešných pasů, aby mohli vycestovat, intervence u vlád zemí, které byly spojenci Hitlera atd. Vatikán byl prvním státem světa, který 5. května 1943 upozornil na existenci vyhlazovacích táborů pro Židy na území okupovaného Polska, a to v době, kdy Spojenci považovali tyto zprávy za přehnané a cenzurovali je.
Po válce byl takřka celý Izrael ochoten líbat Piovi ruce z vděčnosti za to, co pro ně udělal. Svědčí o tom desetitisíce dopisů od jednotlivců, organizací i rabínů, římský vrchní rabín Izrael Zolli papeži veřejně poděkoval v rozhlase. Jak to, že za dvacet let bylo všechno úplně jinak? Jak to, že celý svět sedl na lep sovětské KGB, která zinscenovala divadelní drama od druhořadého německého pisálka Rolfa Hochhutha, jež představuje Pia XII. ve zcela evidentním rozporu se skutečností jako "Hitlerova papeže"? Jak to, že v Památníku obětí holocaustu v Jeruzalémě je Pius XII. umístěn mezi nacistickými zločinci? Iniquitatis mysterium, tajemství nepravosti. Očividná a snadno vyvratitelná lež – a přesto kolik lidí jí věří, protože chce věřit!
Jak se podle vás shoduje být katolíkem a Čechem, českým vlastencem? Nejsou katolíci jenom cizáci, co nám upálili mistra Jana Husa a zavedli násilnou rekatolizaci po Bílé hoře a bratříčkovali se s Němci?
Kdo byl Jan Hus? Přece katolický kněz, i když hlásal bludy. Husité ve 20. letech 15. století krutým násilím a vraždami vnucovali své hereze katolíkům. Drancovali zemi, ničili architektonické skvosty, dílo našich předků, univerzita během jejich řádění vůbec nefungovala. To mám nazývat "vlastenectvím"? K tomu se máme jako národ hlásit? V pobělohorské době a po třicetileté válce naopak se rozmohla barokní kultura, jež posela celou zemi nádhernými sakrálními i světskými pamětihodnostmi, vzkvétala literatura i výtvarné umění, pražská univerzita si získala světový věhlas především zásluhou jezuitského řádu.
Psali jsme:
A co násilná rekatolizace?
Před Bílou horou se podle údajů historiků ke katolické víře hlásilo v Čechách zhruba 10 procent česky mluvícího obyvatelstva, na Moravě 30 procent. Stavovské povstání bylo vedeno Němci, německá protestantská Unie byla hlavním spojencem vzbouřenců proti císaři Ferdinandovi, král Bedřich Falcký, jehož povstalci zvolili, byl Němec. Kdo se tedy bratříčkoval s Němci, protestanté nebo katolíci? Katolická strana měla za spojence především Italy a Španěly, kteří veleli císařskému vojsku, nikoli Němce. Historikové Josef Pekař a jiní, mezi nimi i francouzský protestant Ernest Denis považují vítězství katolíků na Bílé hoře za vítězství románské kultury a civilizace nad germánskou.
Je pravdou, že katolické náboženství bylo roku 1627 uzákoněno jako jediné, s výjimkou židovského v ghettech, a protestantismus postaven mimo zákon. Jenže jednali protestanté v zemích svého vlivu jinak? Katolíci i protestanté přece podepsali roku 1555 v Augsburgu dohodu, jež zněla "cuius regio, eius religio", tedy "čí země, toho náboženství". České země náležely katolickým Habsburkům, ve smyslu této zásady měli tedy právo své náboženství nadekretovat zbytku obyvatelstva. Katolické církevní autority neschvalovaly násilí, jež bylo mnohdy použito, protestovali proti němu pražský arcibiskup kardinál Arnošt Harrach, jezuita Roderigo Arriaga, jenž vyučoval na pražské univerzitě a jiní. Protestanté naopak v letech 1618 - 1620 si počínali stejně násilně, ne-li ještě hůř. Totálně zdevastovaná svatovítská katedrála a kruté umučení sv. Jana Sarkandera jsou toho dokladem – a to se jednalo o pouhé dva roky jejich vlády. A to, jak zacházely Anglie, severoněmecká knížectví, Švédsko a další protestantské země na svém území s katolíky, bylo podstatně horší a brutálnější než rekatolizace českých zemí.
Psali jsme:
A germanizace?
Obranu národa proti pozdější germanizaci vedli katolíci, zejména jezuité. Započali ji koncem 17. století už Bohuslav Balbín a Václav Matěj Šteyer, o sto let později Stanislav Vydra, Gelasius Dobner, Václav Fortunát Durych a další spojovali obranu češství s obranou katolictví proti germanizační a současně proticírkevní politice osvícenského vídeňského dvora. K tomu připočtěme stovky bezejmenných vlasteneckých venkovských kněží, lidových písmáků á la František Jan Vavák a další. Počátky českého národního obrození jsou spjaty s obranou pravověrného barokního prořímského katolicismu, jak to vyjádřil v polovině 19. století moravský vlastenecký kněz a profesor semináře František Sušil: „Církev a vlast v mých spojují se ňadrech, každá půl, každá má moje srdce celé." Být dobrým katolíkem a zároveň dobrým Čechem, vlastencem, je tedy naprosto logické a samozřejmé.
PhDr. Radomír Malý vystudoval Filozofickou fakultu dnešní Masarykovy univerzity. Poté pracoval jako historik Uměleckohistorickém muzeu v Kroměříži, v roce 1972 byl z politických důvodů propuštěn a byl nucen pracovat mimo svůj obor. Aktivně se účastnil vydávání katolického samizdatu a stal se signatářem Charty 77. Po Sametové revoluci byl v Brně zástupcem šéfredaktora deníku Lidová demokracie a mezi lety 1993 a 1994 šéfredaktorem křesťanského týdeníku Světlo. Od roku 1996 vyučuje na Teologické fakultě Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích.
Radomír Malý je autorem řady odborných článků a publikací, které se týkají především církevních dějin. Své články též publikuje na webu Institutu sv. Josefa a v časopisech Te Deum a Immaculata. Svými názory je v rozporu s liberály a modernisty v rámci Katolické církve v ČR, které kritizuje z tradicionalistických pozic. Předloni vydal knihu Nejkrvavější genocida minulosti a současnosti – Málo známé informace o pronásledování křesťanů. Napsal i knihy Církevní dějiny, Katolíci ve stínu hákového kříže či Je dovoleno bránit inkvizici?.
Jste politik? Zveřejněte bez redakčních úprav vše, co chcete. Zaregistrujte se ZDE.
Jste čtenář a chcete komunikovat se svými zastupiteli? Zaregistrujte se ZDE.
