Když shrneme uplynulý týden, byl dost pestrý na události. Poslanecká sněmovna hlasovala o nedůvěře vládě. Některé vysoké školy výstražnou stávkou daly najevo nesouhlas s financováním.
„Pokud jde o vyslovení nedůvěry vládě, bylo jasné od samého počátku, že opozice hlasy na svržení vlády nemá. Snaží se to využít ke zviditelnění, zviditelnění témat, kritiky vlády. Zda se jí to podařilo, nebo nepodařilo, ukáže až budoucnost. Nejsem si jistý, že lidé, kteří už jsou již takhle mnozí unavení a otrávení politikou, že sedí třicet jedna hodin před ČT24 a dívají se na zasedání sněmovny. Jsou mnozí unavení a otrávení politikou,“ poznamenal Rouček. „Sněmovna s tím zabere dva dny, ale žádný konkrétní výsledek to nemá. Nechci zpochybňovat právo opozice vyslovovat nedůvěru, ale také je potřeba se podívat, jaký to má efekt a jaký to má užitek, zda to veřejnost ještě více neutvrdí v názoru, že politika za nic nestojí,“ dodal s tím, že pak mohou být lidé skeptičtí.
Jak uživit rodinu z idealismu a entuziasmu…
A co se týká stávek studentů, učitelů a vysokých škol a univerzit? „Sám jsem se demonstrace na Palachově náměstí účastnil. Samozřejmě, že ty problémy znám, ale když to člověk znovu vidí a slyší v davu, kde je asi tisíc lidí... Máte tam dvacet nebo pětadvacet vystupujících z nejrůznějších univerzit z nejrůznějších oborů a vyprávějí vám své příběhy, že studovali čtyři roky, aby měli magistra, a další čtyři nebo pět let, aby měli doktorát, a pak berou 41 tisíc, což kolikrát, když máte nějaké přesčasy, tak muž nebo žena na pokladně v Lidlu bere víc,“ popsal Rouček. „Jak se jako národ chceme dostat dopředu, když vůbec nejsme schopní podpořit vzdělanost lidí a naše vzdělané lidi. Když spousta lidí samozřejmě někde dělá asistenta nebo vysokoškolského učitele z entuziasmu?“ položil řečnickou otázku.
„Jen na idealismu a entuziasmu neuživím rodinu. Když chci mít rodinu a dvě děti, z platu 35 tisíc neuživím rodinu. Když si vezmete nájmy nebo ceny bytů ve velkých městech jako je Praha, Brno a podobně? Naprosto nereálné. Pokud se chceme posunout jako Česká republika, jako česká společnost do rodiny těch nejvyspělejších zemí, musíme dát mnohem více peněz a prostředků na vzdělání, a to od mateřských a základních škol až po univerzity. Pokud to nebudeme schopní udělat, nejschopnější nám budou odcházet a my nikdy nebudeme to, čemu se říká vzdělanostní ekonomika,“ upozorňuje Rouček.
„Jinak bychom vždycky byli tzv. montovna nadnárodních společností, které sem dají své montovny nebo sklady, protože tady bude vždycky levnější pracovní síla, než je v Rakousku, Německu a Holandsku. To si myslím, že by s tím po 44 letech od listopadu měli začít něco dělat. Konkrétně to znamená dát více peněz do vzdělávání. Když máme na to, aby armáda dostala příští rok o padesát miliard více korun než v tom letošním? Samozřejmě chápu, že je ruská invaze na Ukrajině, že se tady změnilo bezpečnostní prostředí, ale když nemáme na to, abychom dali tři, čtyři miliardy do vysokého školství, tak je něco chybně. A ta chyba je prostě v politice. Jak si stanovit priority a jak peníze rozdělit?“ pemítá.
„Do obrany mají jít od příštího roku dvě procenta HDP, a na vzdělávání a platy učitelů by měla jít tři procenta průměru. Vláda plní zákon jen v oblasti obrany. Jak říkám, ano, změnila se bezpečnostní situace, to je bez debat. Je potřeba výhledově dvě procenta do obrany dát. Ale když se podívám na třicet států NATO? Tak jen 12 nebo 13 států ten závazek plní. Nevidím sebemenší důvod, proč bychom svůj závazek, ta svá dvě procenta, nemohli rozložit na roky 2024 a 2025,“ uvažuje Rouček.
Psali jsme:
„Stát by tak mohl ušetřit cca 20 miliard korun. Ty by mohy jít do školství, do zdravotnictví, vidíme, jak jsou na tom mladí lékaři. Hrozí i tady krok za krokem rozpad zdravotního systému. Dalo by se to řešit mnohem chytřeji a inteligentněji, a to i v rámci změněné bezpečnostní situace. Naprosto nezpochybňuji ani náš závazek vůči NATO, ani náš vlastní závazek řešit to politicky chytřejším, inteligentnějším způsobem,“ míní Rouček.
Akademická půda je plná překvapení, většina lidí se totiž domnívá, že tam ještě nepronikla neviditelná ruka trhu. Často je situace představována mediálně tak, že peněz mají ve školství dost. „Vůbec to už neplatí pro začínající asistenty, docenty a mladé lidi. Pokud chceme mladé lidi udržet, tak samozřejmě lidi musíme motivovat nejen ideově, ale i finančně. Jak jsme říkali, když si budou chtít založit rodinu, budou muset jít dělat něco jiného. Případně si budou muset jít přivydělávat jako taxikáři nebo v jiných oborech,“ podotýká Rouček.
Hlasování o nedůvěře s fokusem na vládu
Část lidí už má případné hlasování Poslanecké sněmovny o vyslovení nedůvěry vládě za jedno velké divadlo. To už těžko někoho může překvapit.
„Mně se vybavuje rok 2009. Jediné hlasování o nedůvěře vládě, kdy se vládu podařilo odvolat. Tenkrát jsem to sledoval v televizi v Bruselu jako europoslanec. Nemohl jsem věřit tomu, že Jiří Paroubek tehdy udělal takovou chybu, když v době, kdy Česká republika měla předsednictví EU, vyvolali hlasování o nedůvěře a to hlasování prošlo. Když se podíváme zpátky, nepomohli jsme si ani jako Česká republika, protože v polovině předsednictví EU shodit vládu, to prostě se nedělá. Opozice vedená Jiřím Paroubkem mohla klidně tři nebo čtyři měsíce počkat, když už se o to chtěla pokusit. Když si to vezmeme i z pohledu Jiřího Paroubka a ČSSD, vlastně při tomto hlasování začal krok za krokem pokles preferencí ČSSD,“ přemítá Rouček.
„Průzkumy jednoznačně favorizovaly Andreje Babiše a hnutí ANO. Pak došlo k volbám, po krkolomné cestě, a ČSSD při volbách ztratila. Byla to dvojí chyba. Já jsem na to upozorňoval, minimálně na dopad, který to bude mít v Evropě a na pohled na Českou republiku zvenčí. Jiří Paroubek dokonce čtrnáct dní předtím rakouským sociálním demokratům slíbil, že žádné hlasování nebude. Potom ČSSD překvapivě koukala, jaký výsledek to mělo,“ podotýká Rouček.
A něco k současné vládě ČR…
„I když současnou vládu nemusím, tak vedení tehdejší ČSSD překvapivě koukalo, jaký výsledek to mělo. Během předsednictví, které jsme měli v Radě Evropy minulý rok, tak jsem kritizoval Andreje Babiše a opozici za to, že se snaží shodit tuto vládu během našeho předsednictví,“ připomenul.
Ta „stoosmička“ ovšem drží zuby nehty pohromadě. „To neznamená, že nejsou názorové rozdíly, ty samozřejmě jsou. Budou se zostřovat a zvyšovat jak mezi Piráty a STAN na jedné straně, tak mezi třemi stranami ve druhém uskupení. Ale všechny, a dokonce i Piráty, drží to, že jsou ve vládě, že mají místa ve vládě, a že na ministerstvech je spousta trafik pro členy těch stran. A to je drží a bude držet ještě další dva roky. Ukázalo se to třeba na Pirátech, kteří si na jedné straně udělali vnitrostranické referendum kvůli těm šifrovaným telefonům STANu. Ale – když se to potom diskutovalo ve Sněmovně, tak šéfpirát Ivan Bartoš sklapnul nebo svěsil ocas a ministra vnitra Rakušana (STAN) hájil. Je to sice ještě dva roky, ale jak se bude blížit datum voleb, tak spory uvnitř koalice se budou vyhrocovat, ale vláda, a to jsem přesvědčen, vydrží až do konce volebního období,“ uzavřel Libor Rouček.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
Ukrajina (válka na Ukrajině)
Zprávy z bojiště jsou v reálném čase těžko ověřitelné, ať již pocházejí z jakékoliv strany konfliktu. Obě válčící strany z pochopitelných důvodů mohou vypouštět zcela, nebo částečně nepravdivé (zavádějící) informace.
Redakční obsah PL pojednávající o tomto konfliktu naleznete na této stránce.
autor: Daniela Černá
Franta z přístavu
