Válka na Ukrajině dlouho dominovala médiím. Do stínu ji odsunula až válka v Izraeli. Současně s náznaky, že pro Američany přestává být Ukrajina prioritou, sílí přesvědčení, že Ukrajina nemá šanci zvítězit. Propagandu postupně nahrazuje neosobní konstatování reality, mediální obraz utvářený přáním, které je otcem myšlenky, se rozpadá.

Referovat objektivně o konfliktu, ve kterém jsme zvolili stranu, je problém. Problém je také připustit, že strana, kterou jsme zvolili a kterou podporujeme, prohrává. Proto asi většina komentátorů neanalyzovala skutečnou situaci, ale řešilo se, co je třeba udělat pro ukrajinské vítězství. Podobně si komentátoři nekladli otázku, co mohou Ukrajinci reálně vybojovat, anebo dojednat s Ruskem, ale dokola opakovali, kdo je v právu a co je správné. Jestliže se tón komentářů začíná měnit, je to proto, že propast mezi mediální prezentací a drsnou skutečností, respektive nepříjemnou pravdou, už nelze bagatelizovat.

Změna větru se pokaždé pozná na pláštích politiků. Jestliže dnes lídr SOCDEM do Evropského parlamentu bez obalu označil za neodpovědné pokrytectví slibovat Ukrajině členství v EU a upozorňuje, že „kdyby Ukrajina vstoupila do EU, Francie by z ní vystoupila“, má to nepochybně souvislost s tím, že republikáni v USA nemají chuť dělit se s demokraty o americko-ukrajinské fiasko. Na všeobecně šířené tvrzení, že na Ukrajině se bojuje za Prahu, připomněl bývalý ministr zahraničí Lubomír Zaorálek, že za Prahu se bojovalo i u Kábulu…