Chránit zvířata je nepochybně ušlechtilý záměr. Zákon na jejich ochranu definuje zvíře jako živého tvora, schopného pociťovat bolest a utrpení a zcela zakazuje jeho bezdůvodné usmrcování. O tom, co je důvodné, a co je bezdůvodné usmrcování ovšem nerozhodují zvířata. A člověk si důvod najde i tam, kde není. Což je případ nemocných krav, které lze úspěšně vyléčit, a dokonce zdravých krav, které jsou ve špatné chvíli na špatném místě, tedy poblíž nějaké nemocné krávy.

Zjevně pokrytecké označení „ochránci zvířat“ je třeba uvést na pravou míru a důsledně mluvit o ochráncích „některých“ zvířat. Na stránkách ochranářů totiž o tom, že kravám jde o život, není ani slovo. Veškeré emoce ochránců některých zvířat směřují k nelehké životní situaci koček bez domova. O tisíce krav, které jsou a budou utráceny, nezavadí ochránci některých zvířat ani periferním pohledem.

Aktivisté všeho druhu mají podivuhodnou schopnost, hledět někam do blba, když by měli v praxi dostát zásadám, kterými se teoreticky ohánějí. Vedle ochránců některých zvířat jsou leda pro ostudu i ochránci některé přírody, kteří bazírují na emisních normách, ale k válkám a ke zbrojení mlčí jako hrob. Nepřekvapivě jsou nejmilitantnější stranou v sousedním Německu Zelení. Naprosto skandální je pak chování ochránců práv některých lidí, kteří svou agendu drze prohlašují za lidsko-právní a svou politiku za hodnotovou.