V médiích se podle Petra Žantovského něco začíná měnit. Za událost týdne považuje osvobození Ladislava Vrabela ve věci, kterou státní zástupce viděl jako šíření poplašné zprávy. „Je to něco průlomového, doposud jsme v kauzách jako byla učitelka Martina Bednářová viděli pouze opačný přístup,“ vysvětluje.
Rozsudek vycházel z názoru Ústavního soudu, který znovu otevřel diskusi, zda je legitimní trestat za vyjádření názoru a vymezil, co se za „názor“ dá považovat. Vrátil tím debatu k představě, že zakazovat něco si myslet a říkat, to je nejen proti zdravému rozumu, ale také proti Listině základních práv a svobod.
Média Ladislava Vrabela dlouhou dobu vykreslovala jako zločince, který to se společností a s touto zemí nemyslí dobře, záměrně lže a manipuluje lidi dezinformacemi. „A najednou tu máme nález Ústavního soudu, který říká něco jiného. Říká, že Vrabel zkrátka vyjádřil svůj názor,“ upozorňuje analytik. Což nastavuje zrcadlo i těmto médiím.
Ve světle nálezu, který formuloval ústavní soudce Tomáš Langášek, je podle Žantovského taky otázkou, jak se bude dál vyvíjet třeba proces s učitelkou Bednářovou. „Ale je to určitá naděje, že se naše justice konečně začne zabývat podstatnými věcmi, mezi které rozhodně nepatří boj za propagandu jedné strany,“ říká.
Článek o Prague Pride, který by před pár lety neprošel
Druhým tématem, které Žantovského zaujalo, je tradiční srpnové oživení pražského léta zvané Prague Pride. Žantovský k tomuto tématu považuje za nejvýstižnější komentář Václava Janouše v Lidových novinách, který s nadsázkou duhové pouti z Václaváku na Letnou přisuzuje zkratku nikoliv LGBT, ale LSD. I jeho přátelé této orientace se prý onen týden snaží zmizet z Prahy, aby se vyhnuli tomuto „castingu na Drag Queens“.
Žantovský jeho přečtení každému doporučuje, téma podle něj řeší racionálně, což je v mainstreamových médiích novinka. „Až doposud jsme byli z mainstreamu krmeni tím, že jde o pochod hrdosti, že je to demonstrace práv sexuálních menšin, a tak se to musí chápat, vycházet tomu vstříc a samozřejmě to také financovat z veřejných zdrojů,“ říká Žantovský.
To se letos změnilo, když Donald Trump zrušil veřejnou podporu těchto záležitostí z amerických fondů, které tvořily podstatnou část tohoto financování. Letos americká ambasáda nepřispěla, takže organizátoři museli některé akce zpoplatnit. A to přesto, že jiné dotace stále běží, třeba od pražského magistrátu.
Žantovský si v této souvislosti vzpomněl na ročník 2021, kdy zastupitelé na první pokus neschválili šesticifernou podporu, v médiích se udělala mela, tehdejší primátor Hřib nechal hlasování opakovat a zastupitele víceméně dotlačil, aby podporu poskytli.
Souhlasíte s odsouzením učitelky Martiny Bednářové?Anketa
V článku se přitom dozví to nejpodstatnější: Že tito zmalovaní účastníci průvodu nejsou žádní relevantní zástupci LGBT komunity. „I já mám mezi svými přáteli několik osob LGBT, jak se dneska říká. A když jsem se jich zeptal, zda půjdou na Prague Pride, tak se hrozili a málem křižovali. A dozvěděl jsem se od nich, že ti exhibicionisté z Václaváku komunitě dělají jen problémy a ostudu,“ vzpomíná mediální analytik.
Práva LGBT komunity podle něj byla už dvakrát legislativně uspokojena, nejprve zavedením registrovaného partnerství, v posledních letech jeho prohloubením. „Čili tady nejde o žádná práva, jen o ten candrbál. Candrbál, který právům sexuálních menšin ve skutečnosti škodí,“ myslí si Petr Žantovský.
Vzpomínka na dělníka pera
I třetí téma trochu souvisí se změnami, které v žurnalistice začínají být vidět. I když jde v poslední době už poněkolikáté o sekci nekrologů. Tentokrát považoval Petr Žantovský za nezbytné připomenout Rudolfa Volemana, spolupracovníka Práva z Karlovarského kraje, kterému bylo pouhých 55 let. „Zajišťoval všechno, co se v tom kraji dělo, od politiky, přes kriminalitu, až po filmový festival, a patřil k takovým řekl bych dělníkům pera. Což je taková věc, kterou si dnes už skoro nedovedeme představit, protože dnes je populárnější novinář komentátor, který píše své texty autoritativně a direktivně,“ poznamenává k tomu Petr Žantovský.
Sám od mnoha regionálních zpravodajů ví, že jejich práce v terénu je velmi tvrdá a málokdo z dnešních začínajících novinářů by byl ochoten něco takového podstoupit. „Pan Voleman to dělal třicet let a na vysoké profesionální úrovni. Měl ten region skutečně rád, kromě psaní dokázal taky velmi zajímavě fotografovat. V tom byl podle mého názoru trochu inspirován Františkem Drtikolem, fotografoval třeba cyklus ‚Světlo a stín‘, což byly krásné černobílé fantaskní krajiny, dávající prostor pro zamyšlení,“ vzpomíná.
„Takových lidí nikdy není dostatek. Proto je třeba je připomínat, i když je to při takto smutných příležitostech,“ myslí si Petr Žantovský. Právě takoví dělníci pera totiž podle něj tvoří žurnalistiku, která má důvěru a vážnost.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
Váš názor? (Hlasovali 4 čtenáři)
Blíží se konec aktivistické žurnalistiky?
autor: Jakub Vosáhlo
