Dohoda o clech mezi Spojenými státy a Evropskou unií je komentována různě. Zatímco jedni poťouchle podotýkají, že to není ideální řešení (bývalý ministr Vladimír Dlouhý), jiní beze studu lžou, když tvrdí, že EU dokázala uhájit své klíčové zájmy (německý kancléř Friedrich Merz).
Kdo si dnes ještě vzpomene, že před nějakými dvanácti lety bylo slavnostně odstartováno jednání mezi Evropskou unií a Spojenými státy ve věci smlouvy o obchodu a investicích (zkráceně TTIP). Cílem bylo mimo jiné odstranit poslední zbytky celních překážek v obchodování mezi EU a USA.
Ti, kdo na obou stranách Atlantiku smlouvu prosazovali, vyzvedávali její přínosy blahodárné pro všechny. Vypočítávali, o kolik stoupne hrubý domácí produkt všech zúčastněných zemí a jak obrovské množství pracovních míst díky smlouvě vznikne. Hlavní evropský vyjednávač, eurokomisař pro obchod Karl de Gucht, dokonce spočítal, že každá evropská domácnost vydělá na TTIP v průměru 545 eur. Jednalo se pochopitelně o nesmyslnou cifru, mnozí jí však věřili. Na půdě Evropského parlamentu probíhaly konference, semináře, debaty a rozpravy o přínosech smlouvy prakticky dennodenně. Až do roku 2017, kdy nově nastoupený americký prezident Donald Trump účast své země na jednání o TTIP zrušil.
Šlo přitom o smlouvu, která měla být vlajkovou lodí globalizace. Přinejmenším od pádu východního bloku tvořilo právě toto slůvko nejčastěji používaný výraz ohledně trendů směřování naší planety. Globalizace měla propojit a integrovat ekonomiky, kultury a společnosti celého světa. Měla zajistit zcela volný pohyb investic, zboží a osob po celé planetě. Úvahy o nevratnosti tohoto procesu zaznívaly až do omrzení na vědeckých konferencích, plnily stránky odborných časopisů, dostávaly se do školních osnov a učebnic.
Stačilo několik málo let a je po globalizaci. Namísto celosvětové ekonomické integrace tady máme válku cen a tarifů nebývalých rozměrů. Místo rozvíjejícího se dialogu světových kultur zbyl jen boj proti dezinformacím a místo propojování odlišných společností nastoupil hon na cizí agenty a špiony.
Někdo by si mohl myslet, že údajně neodvratný historický proces překazil Trump či Putin. Z toho by ovšem plynulo, že jednou z podmínek globalizace bylo, aby v Kremlu seděl věčně opilý Boris Jelcin a v Bílém domě pospával dezorientovaný Joe Biden. Takový pohled příliš zjednodušuje. Úloha osobností v dějinách by se neměla přeceňovat, ve hře bývají i jiné faktory.
Jádrem globalizace byla určitá taktika nadnárodních korporací. Snažily se trojím způsobem zvyšovat svůj zisk: vyrábět v zemích s lacinou pracovní silou, prodávat v zemích s vysokou kupní silou a daně z toho všeho platit pokud možno v daňových rájích. Dnešní odklon od globalizace znamená, že došlo ke změně taktiky finančně nejsilnějších koncernů. Nad všemi ostatními převážil vliv těžebních společností, zbrojařských firem a firem farmaceutických.
Tyto tři typy korporací mají společné, že se ani nesnaží předstírat, že by se chovaly nějak tržně. Nejsou závislé na jakési poptávce obyvatel. Mohou diktovat zemím, co a v jakém množství si u nich objednají. Vlády je krmí penězi a odvolávají se přitom na energetickou, vojenskou a zdravotní bezpečnost. To by vysvětlovalo, proč se v čele Evropské komise ocitla právě Uršula von der Leyenová. Jako bývalá ministryně obrany má kontakty na zbrojaře, jako hlavní tvář Green Dealu může ovlivňovat oblast energetiky a její vazby na jistý farmaceutický koncern jsou vysoce nadstandardní. Vysvětluje se tím také to, proč je součástí smlouvy, kterou si nechala Uršula nadiktovat, příkaz Evropě, aby nakupovala za stovky miliard dolarů energie a zbraně od koncernů, které určují politiku Spojených států.
O globalizaci se tvrdilo, že díky ní dojde ke zcela volnému pohybu investic, zboží, služeb a pracovní síly. Podřízení nejen ekonomiky, ale i politiky zájmům velkých zbrojařských, energetických a farmaceutických koncernů naopak přináší zavádění cel, bariér, sankcí a dalších regulací. Ve svých důsledcích to znamená, že se nebude konat ani volný pohyb investic ani volný pohyb zboží a služeb. Něco nám v Evropě však přece jenom ze všech těch hezkých řečí o globalizaci zůstane – masový pohyb osob migrujících mezi znepřátelenými státy a celými světadíly.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
Váš názor? (Hlasovali 2 čtenáři)
Končí globalizace diktátem energetických, zbrojařských a farmaceutických korporací?
autor: Jan Rychetský
