Neformální „koalice“ ANO, SPD a komunistů většinou 115 hlasů prohlasovala obsazení orgánů Sněmovny. Částečně ve spolupráci s pravicovou opozicí a také s ČSSD a Piráty, kteří také dostali určitý prostor v orgánech Sněmovny. „Hlasovací mašina“, jak spolupráci ANO, SPD a KSČM označuje pravicová opozice, pracovala hladce, ale v závěru se poněkud zadrhla. Když přišlo na řadu zvolení komunisty Zdeňka Ondráčka do čela sněmovní komise pro kontrolu GIBS.

Ondráček v lednu 1989 hájil tehdejší komunistický režim s obuškem v ruce, který podle svých vlastních slov použil proti lidem tehdy toužícím po svobodě. I proti ženám. A dodnes na svém počínání nevidí nic špatného a nemá důvod se omlouvat. Tímto svým přístupem ovšem zvedl krevní tlak mnoha Čechům, Moravanům a Slezanům. Celkem v jedenácti městech České republiky došlo k protestům. Tisíce a možná i desetitisíce lidí pozvedly svůj hlas.

Premiér v demisi Andrej Babiš (ANO), který odmítá, že by existovala nějaká koalice mezi ním, Okamurou a komunisty, prohlásil, že se pokusí Ondráčka odstranit z postu předsedy sněmovní komise pro kontrolu GIBS. Ondráček poté na nic nečekal a funkce předsedy se vzdal. Předtím ovšem ještě stihl označit své oponenty za „demokratickou žumpu“. Místopředseda KSČM Jiří Dolejš poté v rozhovoru pro Český rozhlas poznamenal, že Andrej Babiš bude mít komunistům co vysvětlovat, pokud nadále stojí o to, aby KSČM podržela jeho vládu při druhém pokusu o vyjádření důvěry.