„Je si třeba dát otázku, jaké ambice mělo tehdejší Uhersko v první světové válce,“ uvedl velvyslanec v úvodu svého vystoupení. „Historik Roman Holec to při jedné přednášce v Maďarsku říkal maďarským kolegům – co pláčete, jak to dopadlo. Vždyť ještě v sedmnáctém roce jste na zasedání vlády prezentovali obrovské imperiální cíle, chtěli jste dobýt ledacos, třeba na Balkáně a jinde. A nakonec Rakousko-Uhersko nebylo schopné ty ambiciózní imperiální cíle naplnit vzhledem ke svojí hospodářské, vojenské a politické slabosti. Ke konci války se vytvořila možnost projektu malých národních států. Když s tím přišel Wilson, bylo to na začátku osmnáctého roku,“ konstatoval Peter Weiss a dodal, že v červenci 1918 se zdálo, že Němci vojnu vyhrají. „Ano, byli před Paříží,“ ozvalo se ze sálu.

Slovensko jako přívěsek Rakouska-Uherska

Velvyslanec pak dále pokračoval: „Historie je srážka mnohých faktorů a shoda všech těchto příležitostí pomohla k utvoření společného státu Čechů a Slováků. Slovensko v Uhersku nemělo ani jasně nadefinované hranice, které byly jen etnické. Část Slovenska sice patřila k průmyslovějším částem Uherska, ale to bylo neporovnatelné s průmyslovou základnou, která byla v Česku. Když si přečtete Liptákovo Slovensko ve dvacátém století, tak mnou to otřáslo, vždyť jsme měli několik set kněží, několik set učitelů, několik set inženýrů a pár lékařů. Když se etablovala Československá republika a začaly se vytvářet vysoké školy, tak všichni lékaři, kteří byli Maďaři, odešli pryč, protože se nedokázali ztotožnit s Československem, protože měli pocit, že to bylo vlastně ukradené území,“ konstatoval Peter Weiss.

Jsme demokraté