Úvod patří zprávě, kterou vydala ČTK a převzala další média. Na Novinkách vyšla pod titulkem „Dezinformační weby v Česku opět fungují. Až na Aeronet“. „Musím říci, že nejen weby, ale že fungují dezinformační média mainstreamového typu, například Novinky. V článku oznamují, že ty takzvané dezinformační weby, jichž bylo osm, jmenovitě Aeronet.cz, Protiproud.cz, Ceskobezcenzury.cz, Voxpopuliblog.cz, Prvnizpravy.cz, Czechfreepress.cz, Exanpro.cz a Skrytapravda.cz, byly oznámením sdružení CZ.NIC spuštěny tři měsíce po vypnutí. Není to pravda. Já si je projel hned ve středu, pak ve čtvrtek i v pátek, ale vždy se mi objevilo sdělení, že ten web nelze otevřít. Takže dezinformačním zdrojem tentokrát je ČTK, případně Novinky. Sdružení CZ.NIC nám sděluje, že cílem vypnutí bylo ‚omezení šíření nepravdivých a zavádějících informací v on-line prostoru, které se snažily relativizovat, ospravedlňovat či schvalovat agresi‘. Míněno tu ruskou ve směru na Ukrajinu,“ uvádí pro ParlamentníListy.cz Petr Žantovský.
Sdružení CZ.NIC dodává, že v současnosti již tyto weby podle něho nepředstavují z tohoto pohledu hrozbu. „To je velmi zvláštní zdůvodnění, protože cokoli takového by bylo oprávněno pouze v případě, kdybychom byli účastníky té války, byli bychom napadeni nebo nám byla vyhlášena válka nebo bychom se chovali podle článku pět smlouvy o NATO, že bychom bránili jiné členy NATO ohrožené vnějším agresorem. To všechno by bylo nepochybně důvodem k tomu aplikovat jeden z těch subčlánků článku 17 Listiny práv a svobod, kde se vypisuje, v jakých případech je možné na nějakou dobu omezit svobodu slova a tisku. Nic takového nenastalo. Probíhá válka mezi dvěma sousedními zeměmi. Rusko napadlo Ukrajinu, o tom není sporu. Ukrajina se brání, vznikají z toho naprosto děsivé lidské tragédie a má to nějaký politický podtext. My se teď nebudeme zabývat tímto podtextem, ale opravdu jenom tím, že samo vypnutí webů 25. února tak hezky symbolicky v den výročí Vítězného února 48 bylo naprosto protiprávním krokem,“ podotýká Petr Žantovský.
Fotogalerie: - Nouzový stav prý naposledy
Vypnuli weby, teď se stahují, ale žalobám neuniknou
Tuto skutečnost si sdružení CZ.NIC zjevně uvědomilo, protože se začínají sypat různé žaloby. „A to nejen ústavněprávního charakteru, jak jsem naznačil, ale hlavně trestněprávního a obchodněprávního charakteru. Protože sdružení CZ.NIC, což je soukromý subjekt, o své vůli – předseda vlády Fiala to opakovaně zdůrazňoval – vypnul ty weby. A jejich provozovatelům vznikla značná škoda. Nejen morální, ale především materiální. A ti všichni se budou na CZ.NIC hojit, což tomuto sdružení došlo s poměrně velkým zpožděním. To potvrzuje tvrzení mluvčího CZ.NIC Viléma Sládka, že by ‚sdružení weby dále blokovalo jen v případě, že by k tomu dostalo příkaz soudu, Policie ČR nebo jiného kompetentního orgánu státu. Protože žádné takové rozhodnutí zmíněných orgánů sdružení CZ.NIC neobdrželo, bylo nyní do zóny vráceno sedm jmen domén dezinformačních webů‘. Nechme stranou to apodiktické označování dezinformační, aniž by se to někdo pokoušel prokázat. Ale uvědomili si právní chabost celé té akce a stahují se zpátky,“ upozorňuje Petr Žantovský.
Jste pro razantní navýšení výdajů na obranu?Anketa
Žádná svobodná diskuse, ale politické školení mužstva
U dezinformací zůstaneme i druhým tématem, které se bude věnovat relativně nenápadné akci, kterou pořádá takzvaný Institut pro evropskou politiku EUROPEUM ve spolupráci se Zastoupením Evropské komise v ČR a pod záštitou Výboru pro záležitosti EU Senátu. „Konference se bude konat toto pondělí a bude mít velice zajímavé účastníky i velice zajímavá témata. V pozvánce se píše, že se tam bude probírat ‚posílení odolnosti demokracie a evropský akční plán pro demokracii. Ten se má týkat orgánů EU i vlád a parlamentů členských států, stejně jako dalších vnitrostátních orgánů, politických stran, sdělovacích prostředků a internetových platforem. Při plném respektování vnitrostátních kompetencí samotných členských států představuje posílený rámec politiky EU konkrétní opatření s cílem podporovat spravedlivé volby a silnou účast na demokratickém životě, podporovat svobodné a nezávislé sdělovací prostředky a bojovat proti dezinformacím‘,“ cituje Petr Žantovský.
Psali jsme:
Text si do srozumitelné češtiny překládá tak, že Evropská unie tvrdí, že respektuje vnitrostátní kompetence samotných členských zemí, avšak diktuje jim, co mají dělat v některých vyjmenovaných oblastech. „Mám pocit, že to je trošku protimluv. Když se mají respektovat pravidla jednotlivých členských zemí, tak do nich nelze vstupovat takhle jednoduše nějakým průběžným inovováním různých směrnic, konkrétně vyhrožují revizí směrnice právě na téma dezinformace a svobody slova. Už v úvodu nám tahle skvadra říká, že to nebude žádná svobodná diskuse, ale zcela jednoznačně politické školení mužstva. V pozvánce také píší: ‚Zdravá demokracie závisí na zapojení občanů do veřejného života a existenci aktivní občanské společnosti, a to neustále, nikoli jen v době konání voleb. Angažovaní, informovaní a zodpovědní občané jsou nejlepší zárukou odolnosti našich demokracií‘. To jako kdyby vypadlo z úst Václava Havla, ale před třiceti lety,“ poukazuje mediální analytik.
Ústřední eurokomisařka pro cenzuru je vysoce kompetentní
Hned víme nebo tušíme, odkud byl první český prezident tehdy inspirován, z jakých myšlenkových a institucionálních zdrojů. „A po těch třiceti letech jsme svědky toho, že se ono aktivizování občanské společnosti proměnilo v sekundární demokratický režim neziskových organizací, které jsou placené z veřejných prostředků. Rozhodně však nepředstavují svobodnou a dobrovolnou občanskou společnost. Tu představují různé spolky na pomoc dětem, hospice, pečovatelské služby a další, to je občanská společnost. Ne, že si společnost EUROPEUM domluví se svými donátory z Evropské komise nebo z našich veřejných zdrojů, že nám bude diktovat, co smíme a nesmíme říkat a myslet si v mediálním prostoru. Zahajovat se má slovy paní Jourové, což je mimo jakýkoli komentář, to je ústřední eurokomisařka pro cenzuru, takže je k tomu vysoce kompetentní. Následně bude mít slovo senátor David Smoljak, předseda výboru pro záležitosti EU,“ říká pro ParlamentníListy.cz Petr Žantovský.
Chápe, že mezi diskutujícími bude hlavní vládní cenzor Michal Klíma, už jmenovaný senátor Smoljak či Josef Šlerka, známý mediální expert. „Překvapením pro mě je účast paní Libuše Šmuclerové, kterou znám ještě z časů, kdy dělala výkonnou ředitelku televize Nova za Vladimíra Železného. Vždy jsem ji považoval za vysoce pragmatickou osobu, která respektuje pravidla svobody slova. Najednou je v panelu s lidmi, kteří představují absolutní opak toho, čemu bychom řekli svoboda slova. Další jména už mě nepřekvapují. Alexandra Alvarová, novinářka, údajně spisovatelka, pokud vím, napsala jednu knihu o dezinformacích. Markéta Gregorová, pirátská europoslankyně, která se rovněž angažuje v této oblasti. Jakub Kalenský, známý proškolenec evropských struktur a dnes pracovník Evropského centra pro detekování hybridních hrozeb. Nemůže chybět Bob Kartous, český elf a ředitel Pražského inovačního institutu,“ poznamenává mediální odborník.
Fotogalerie: - Ministři a Dlouhý
Stejnými floskulemi se oháněla komunistická propaganda
Nediví se ani účasti sociologa a právníka Jiřího Přibáně. „To je takový ten právnický Brouk pytlík, který se vždy hezky vyjádří k jakémukoli tématu, ale mnoho se od něj nedozvíme. A pochopitelně Václav Moravec, největší novinář na světě a zejména v České televizi. Tato sešlost bude vyprávět, co máme dělat, abychom dobře bojovali s dezinformacemi, abychom je chápali jako pokusy o omezení svobody slova a dalších hodnot. Tedy to, že něčemu řeknete dezinformace a zakážete to, je projev snahy bojovat za neomezenou svobodu slova. To je tak absurdní, že z toho člověku zůstává rozum stát. Ale pro nás, kteří jsme prožili polovinu svých životů před rokem 89, to není nic překvapivého. Stejnými debilními floskulemi se oháněla tehdejší komunistická propaganda, vytvářela nové a nové výbory a podvýbory, komise a subkomise na úplně stejný obsah, a to je boj proti vnitřnímu a vnějšímu nepříteli. Tak pokud by si náhodou někdo myslel, že nejsme zpátky v komunismu, tak jsme. A to až po uši,“ ujišťuje Petr Žantovský.
Český rozhlas se rozhodl po bezmála sto letech ukončit k poslednímu červnu vydávání časopisu Týdeník Rozhlas. „To je opravdu velice zásadní počin, když si uvědomíme, že v roce 1922 začalo vysílat první evropské vysílání BBC a jen rok poté, v roce 1923, ho následoval tehdejší československý Radiojournal. V tu dobu jsme byli absolutní špička na technologii mediálních komunikátorů. Československý rozhlas měl obrovskou tradici, renomé, vlastně až do roku 89 a možná ještě krátce po něm navzdory tomu, že v něm samozřejmě fungovaly různé cenzurní mechanismy, zejména po roce 45, za první republiky ne, a samozřejmě za nacismu, ale to byla výjimečná situace. Tak přece jen si ta instituce zachovala nějaký zvuk. A ten týdeník je stejně starý jako rozhlas sám. Trošku mi to připomíná situaci soukromého podniku nakladatelství Melantrich, které vzniklo v roce 1898 a v roce 1997 ho tehdejší majitel, což byl podnik Chemapol, zavřel,“ přiznává mediální analytik.
Společenský magazín pro lidi, kteří mají rádi rádio, končí
Bylo to přesně jeden rok před stým výročím existence, což je i případ Týdeníku Rozhlas. „Nebylo staršího, a dokonce i během komunismu velmi renomovaného nakladatelství, než byl Melantrich. Ale přišel soukromý vlastník jménem Chemapol a rozhodl, že ho dál provozovat nebude, že ho ke svému životu nepotřebuje. Dobrá, je to brutalismus, ale v režii soukromého vlastníka. Můžu si něco myslet o soukromém vlastníkovi. Ale co si mám myslet o veřejnoprávním rozhlase, který i za moje peníze vysílá propagandu, neboť diskuse se tam už dávno nevede, to je stará a zapomenutá věc, já mám sice právo ji neposlouchat, ale musím ji platit, což je jedna věc. A teď mi navíc pánové z vedení rozhlasu vysvětlují, že tu vlajkovou loď, která byla externím propagačním materiálem a zároveň velmi seriózně a korektně zpracovaným programovým magazínem, ruší,“ konstatuje pro ParlamentníListy.cz Petr Žantovský.
Bc. Markéta Gregorová
Poukazují, že je časopis ztrátový a vlastně není potřeba, protože si ty informace může každý najít na webu a vlastně nikdo o nic nepřijde. „Přijde. Rádio přijde o kus své prestiže, o část své minulosti a o část svého významu. I kdyby ten týdeník byl opravdu jenom výkladní skříní, jako mají různé velké firmy svoje firemní časopisy, které využívají pro prezentaci svých aktivit, tak by mohl úplně přesně plnit tuhle funkci. A pro hodně lidí ji plnil. Ale největší zločin tohoto opatření je, že jeho čtenáři týdeníku byli zpravidla seniorského věku. Byli na něj zvyklí. Týdeník Rozhlas v průběhu let měnil podobu, grafiku, papír, formát. Dnes to je standardní A4 barevný, na polokřídě tištěný magazín, kde kromě podrobného rozhlasového programu byly články týkající se rozhlasu, rozhovory s lidmi, kteří pro rozhlas pracují nebo pracovali. Prostě takový společenský magazín pro lidi, kteří mají rádi rádio,“ popisuje mediální odborník.
Arogantní výsměch ze strany vedení Českého rozhlasu
Uvědomuje si, že takových lidí je v mladé generaci podstatně méně. „Ta používá rádio k úplně jinému než třeba kulturně-estetickému povzbuzení, používá ho hlavně jako zvukovou kulisu. Mladší generace zřejmě tento typ týdeníku postrádat nebude. Ale všechny, kdo si ještě pamatují, že si pouštěli na stanici Vltava v průběhu 60., 70. a 80. let neuvěřitelně kvalitní rozhlasovou dramatiku, literární četby, muziku jinou než popmuzikální, najednou Český rozhlas jedním tahem škrtnul. Oni ho nezajímají. Pro ně tuhle věc neudělá, ačkoli náklady, které na ten časopis mohou být, jsou titěrné, zanedbatelné v těch miliardách, které se tam otáčejí. To je výsměch, a to výsměch značně arogantní. I kdyby nic jiného, tak tahle věc by měla vést pány poslance k velmi zásadnímu zamyšlení nad tím, zda je Český rozhlas opravdu instalován do správné konstelace a je veden správnými lidmi,“ dodává Petr Žantovský.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Jiří Hroník
