Svět dětí se za posledních dvacet let změnil k nepoznání. Tam, kde kdysi zněl smích na hřištích a v lesích, dnes často vládne tichý pohled upřený do obrazovek. Přirozený pohyb nahradila obezita, volnou hru a fantazii vytlačily úzkosti a diagnózy. Dnešní děti jsou zahlcené podněty, přetížené školními požadavky i sociálními experimenty – a paradoxně čím více „pečujeme“ o jejich wellbeing, tím křehčí se zdají být. Rodiče ztrácejí důvěru nejen ve školství, ale i ve zdravotnictví. Místo systémových řešení často narážejí na byrokratické překážky nebo vágní sliby politiků. Jak se tahle realita podepisuje na dětském zdraví? Moderátorka Jana Bobošíková hovořila s lékařkou a političkou hnutí Stačilo! Alenou Dernerovou, která se celý život věnuje dětskému zdraví.
„V době covidové děti rok dva nechodily do školy. A počítače, které jsme jim zakazovali, měli jako jediné vyžití, protože se přes ně dorozumívali. Sociální sítě je tak lapily tak, že se jich do současnosti nezbavily. Populace dnešních dětí je velice křehká, jedná se hlavně o adolescenty kolem šestnácti až osmnácti let, kteří mají neuvěřitelné psychické problémy, s jakými jsem se nikdy předtím nesetkala. Situace je vážná. Velkou část podílu mají i rodiče,“ upozorňuje dětská neuroložka.
Fotogalerie: - Potlach s Černochovou
Rodiče nechávají své potomky často vysedávat u počítače, mají tak mylný dojem, že jsou v bezpečí. „Myslí si, že se jim nic nestane. Nejsou schopni jim odřeknout, aby byli na tom digitálním zařízení,“ líčí lékařka. Rodiče by podle jejích slov měli dětem vymezit, kdy mohou trávit čas v digitálním prostoru. Řada rodičů to však nedokáže, děti je neposlechnou. „Říkám jim, že to oni své děti živí. Takže i po stránce rodičů je co řešit. Děti sedí u těch počítačů a hrají si hry, mnohdy tak zvaně závodí – hrají třeba fotbalové zápasy a myslí si, že oni jsou ti, kdo vyhrávají, kopou do míče, ale je to jen virtuální realita. Místo toho, aby děti lítaly venku, sedí u počítače, nikam se jim nechce. A když někam vyrazí, často končí v mé ordinaci, protože jsou zraněné, neumí ani udělat kotoul. Když běhají, zablokují si žebro. Není to dobrá situace,“ zdůraznila Dernerová.
Na zdravé potraviny rodiny často nemají
Problémem je epidemie dětské obezity. Stát se sice pokouší regulovat množství cukru v potravinách, které se prodávají ve škole. Ale děti si je pak koupí jinde. „Stát by měl zakázat kratom a podobné záležitosti, které si děti mohou volně kupovat. Ministerstvo školství se snaží přidat na hodinách tělesné výchovy. To je sice hezké, ale musí to jít ruku v ruce s rodiči. Rodiče by měli vzít dítě na hřiště, začutat si s ním. Měla by to být iniciativa jak rodičů, tak dětí,“ zdůraznila lékařka. „Když se dívám na staré filmy z let tzv. totalitních, děti jsou tam štíhlé. Pak jdu ven a vidím něco jiného. Ale třeba v Chorvatsku nevidím tolik obézních dětí jako u nás. Mohou za to stravovací návyky v rodinách,“ řekla Dernerová.
MUDr. Alena Dernerová
Rodina by podle ní měla spolupracovat s lékaři a učiteli. Obézním dětem hrozí nejrůznější zdravotní rizika. Přibylo také dětí s diabetes. Lékařka však připouští, že řada rodin naráží při pořizování zdravých potravin na své finanční možnosti.
„Pozoruji to v obchodě. Dítě chce meloun, maliny, ale otec řekne, že musejí počkat. Řada rodin nemůže koupit zdravé potraviny. To se týká i masných výrobků. Lidé nakupují salám, kabanosy, párky, což je katastrofa. To jsou věci, které by děti ani jíst neměly. Je to limitováno finanční situací dané rodiny. Mléko, ovoce, zelenina, to je neúměrně drahé. Četla jsem, že ceny potravin se budou zvyšovat, i když inflace nebude vysoká, ale ceny potravin půjdou výš. Je to o české povaze. Být to všude jinde, lidé se budou bouřit. Ale my si místo šunky koupíme točeňák. To je přece úplně špatně,“ zdůraznila lékařka a apelovala na lidi, aby si to nenechali líbit.
Jsou dvě pohlaví. Snad k tomu dospějeme
Moderátorka se pak zeptala, jaký vliv na dětskou psychiku má vliv zavádění genderových témat do výuky. „Do hlavy dětí se zasévá zmatek a chaos. Od věků je dáno, že je tu muž a žena. A ti mají dítě. Teď se dětem říká, že žena a žena mají dítě nebo tatínek a tatínek mají dítě, že si mohou vybrat pohlaví. Je to špatné a zhůvěřilé, může to vést k tomu, že děti samy začnou pochybovat o své identitě a začnou mít problémy, i když je nemusely mít. Rodiče často dávají vyhýbavé odpovědi nebo o tom nekomunikují. A děti, ačkoliv jsou heterosexuálové, začínají mít pocit, že takové nejsou. Je to špatné dávat tuto výuku do hlaviček malým dětem, je to nonsens. Situace kolem LGBTQ komunity, to by se mělo teď vyučovat dokonce i v rámci dějepisu. Tohle by se přece mělo konzultovat s psychology, jak dalece takové věci mohou na děti mít vliv. Za sebe říkám, že je to úplně špatně. A jsem ráda, že prezident Trump rozhodl prezidentským výnosem, že jsou dvě pohlaví. Doufám, že k tomu dopějeme i u nás v České republice,“ řekla Dernerová.
Ing. Jana Bobošíková
V loňském roce v ordinaci měla dvě náctileté dívky, které se identifikovaly jako chlapci. „Byly psychiatricky léčené. Stalo se to v mé praxi poprvé, ale takových případů může přibývat,“ obává se dětská lékařka, které se nelíbí ani představa, že chlapci a dívky by mohli mít ve školách společná sociální zařízení. „Může se potom udát cokoliv,“ varuje Dernerová.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
Váš názor? (Hlasoval 1 čtenář)
Je správné zavádět do škol témata, jako jsou gender nebo LGBT?
autor: Naďa Borská
