Xaver začal úmrtím Karla Gotta a zeptal se, zda si po jeho úmrtí také položil otázku, jak se bude vzpomínat na něho. Strach pravil, že v 46 letech si tuto otázku ještě nepoložil.
„My všichni si musíme uvědomit jednu věc. My všichni tvůrci se tady snažíme dělat nějakou práci, někdo je slavný více, někdo méně, ale nad námi se o několik pater výše tyčí jedno jméno a to je Karel Gott,“ prohlásil Strach a dodal, že takovou oblibu už asi žádný jiný umělec mít nebude. „To ani vy Xavere už nezažijete, takové koberce svíček.“
Fotogalerie: - Svíčkové pole smutku
Některé reakce na mistrovo úmrtí ho prý překvapily a rozesmutněly. „Protože nad smrtí jakéhokoliv člověka, zvláště takového giganta, jako byl Karel Gott, bychom měli stát tiše a s pokorou, vzdát tu duši Pánu Bohu, ať on si ji posoudí. A to kádrování, zda podepsal Antichartu, nepodepsal Antichartu, pak se objevovaly názory, že on i finančně chartisty podporoval, to mi přijde nevkusné a nemístné.“ Dodal, že ze jmen 20. století, která by si takovouto pompu zasloužila, ho napadá pouze Karel Čapek a Jaroslav Seifert. Prý i u Seiferta by se v jeho mládí našly škraloupy, ale dle Stracha se musíme sklonit před jeho talentem, uznaným i Nobelovou cenou. „Kdo je bez viny, ať první hodí kamenem,“ citoval Strach z Bible. „Tímto způsobem se pouštět do Karla Gotta v okamžiku, prakticky v den, jeho smrti mně přišlo naprosto, naprosto nevkusné,“ uzavřel.
Fotogalerie: - Mše za Karla Gotta
Připomeňme si, co se o Gottovi psalo. Obul se do něho například Jan Rejžek, který Gotta označil, za „vyhoněného slavíka“. Písničkář Jaroslav Hutka Gotta označil za hlásnou troubu režimu, tvrdil, že se stal slavným z rozhodnutí strany a byl na výsluní i držen.
Hudebník František Kostlán se o něm vyjádřil: „Gott stál na straně neslušnosti, nenormálnosti a nepřijatelnosti. Jeho nahlas sdělované konspirační představy, kterak Židé či židozednáři vládnou světu, jsou toho svědkem. Gott byl jedním z těch, kteří nastartovali současnou konspirační hysterii, již provází odpor k různým odlišnostem. Ten údajně slušný muž zneužil svou popularitu k šíření nenávistných blábolů. Neodpustitelné.“
Kněz Tomáš Halík prostestoval proti mši ve svatovítské katedrále: „Projevit úctu k uměleckému talentu zemřelého je jedna věc, šílený a nevkusný nápad s národním pohřbem v katedrále věc druhá. V tomto pokusu o mýtizaci hvězdy normalizačního zábavního průmyslu jde nejenom o projev naprosté devalvace hodnot a morální kýč, nýbrž i o politicky účelovou interpretaci našich moderních dějin a také o další pokus zatáhnout náboženské a církevní symboly do politiky zemanovsko-babišovského populismu.“ Podle něho se jednalo o projev hrubé neúcty nejen vůči hrdinům disentu a skutečným tvůrčím umělcům, nýbrž i vůči ohromnému množství občanů, kteří se před komunistickou mocí nesklonili.
Xaver Veselý se pak v interview zeptal, zda to samé, co tvrdil o Karlu Čapkovi a Jaroslavu Seifertovi, platí i pro Václava Havla. Což Strach připustil a dodal, že i Havla měl nesmírně rád. Prý mu Pavel Landovský prozradil pár historek, které by narušily obraz jeho kultu, ale Strach dodal, že má rád právě tuto „barevnost“ lidí a baví ho snaha lidí být lepší, svatější, než jací nyní jsou. „Snažil se posvěcovat nejenom sám sebe, ale i své okolí, třeba v Chartě, na začátku, ale vlastně i celou zemi. To mu přece nemůžeme upřít,“ řekl o Havlovi.
Celý rozhovor ZDE
Psali jsme:
Jste politik? Zveřejněte bez redakčních úprav vše, co chcete. Zaregistrujte se ZDE.
Jste čtenář a chcete komunikovat se svými zastupiteli? Zaregistrujte se ZDE.
