„Dělat novinařinu ve velkých zemích, kde se udržely alespoň dvoje troje prestižní noviny, tak to je jiná,“ uvedl v první části po svém představení Hvížďala. „To je nejvyšší úroveň, pak jsou pop noviny, to jsou ty, co vycházejí u nás, míchanice mezi bulvárem a novinami, a pak je bulvár. A pak jsou veřejnoprávní, což u nás není ve skutečnosti tak, jak se to definuje ve staré severní nebo protestantské Evropě. Na jihu s tím mají stejné problémy jako my.“ A uvedl příklady „top“ novin – v Itálii Corriere della Sera, jinde Liberation, Le Figaro, v Německu Süddeutsche Zeitung, Die Welt, Frankfurter Allgemeine, Guardian v Anglii, tam více prestižních médií není, tam je veřejná instituce BBC.

Tradice vývoje novin se podle Karla Hvížďaly všude trochu liší. „Třeba v Itálii nenajdete bulvární noviny. Tam to suplují bulvární časopisy. Naše situace je specifická i historicky. První noviny na světě 1605 – Stuttgart Avízo. Pak postupně všude, kde jsou velké sklady. Protože předchůdci novinářů byli knížecí písaři, kteří psali dopisy knížatům, co v těch skladech je, aby si podle toho mohli vybrat zboží. Je třeba si uvědomit, že ty první noviny měly šest nebo deset výtisků. Byly to jen inzertní noviny, soupis zboží, které tam bylo. Protože inzerce je v podstatě nudná a oni chtěli zvyšovat náklady, tak aby tomu dodali nějakou šťávu, tak začali zpovídat kočí, kteří měli kromě informací, jak jsou dobré cesty, také ty, jak to kde vypadá, komu co ukradli, kde se válčí, kde byl požár – a tím se z toho postupně začaly tvořit noviny, tam byly najednou příběhy,“ zabrousil do historie host.

„U nás bylo všechno jinak. V roce 1786 začíná Schönfeld a v roce 1789 Kramerius se svými Vlasteneckými novinami. Dvě stě let jsme pozadu za Evropou. Přičemž už v roce 1780 začíná vycházet Neue Zürcher Zeitung, což byly první strukturované noviny, jak je známe dnes – na domácí, zahraničí, sport, ekonomika. Když vezmeme Guttenberg, 1440, když začal s knihtiskem, ale již 40 let po něm mohučský biskup vydává první cenzorský edikt. Čili cenzura vlastně začala ke konci 15. století, ale předběžná cenzura poprvé byla zrušena v roce 1695 ve Velké Británii. U nás poprvé až v roce 1989, o 300 let později. Mezitím jsme měli pár měsíců v roce 1948, 1968, ale to bylo opravdu pár měsíců. Stimul práva odporu k mocným se tam vyvíjel a má velkou tradici, učilo se to na školách, kdežto u nás to bylo jak za Rakouska-Uherska vždy jako nalajnované. Když si vezmeme přístup všech ke všem informacím, to bylo poprvé ve Švédsku v roce 1776. U nás až v roce 1999 a do dneška se to nedodržuje a jsou soudy, kdy instituce nebo Hrad odmítne dát informace, ač my si ty instituce platíme ze svých peněz,“ uváděl konkrétní příklady z historie host besedy.

Bulvár a bulvárek

Za vznik bulváru mohou podle Karla Hvížďaly dva fenomény. Jednak je to vynález rotačky ve Spojených státech v půlce 19. století a pak vznik obchodních domů, které začaly poprvé masově prodávat zboží a potřebovaly masovou reklamu a díky tomu mohla klesat cena novin. Z toho vznikly ty známé přezdívky Pennypress, Grošpress, tedy halířové noviny.

„Jenom v USA je to jinak, tam se bulváru přezdívá yellow-press. Jeden z prvních vydavatelů bulváru tam byl Pulitzer, po kterém je pojmenována americká žurnalistická cena. A on vymyslel, že by kvůli zvýšení prodejnosti tam mohl být komiks, obrázky. Nebyl to ale komiks v tom dnešním slova smyslu. Tam to mělo i socializační podtext, reagovalo to na nějaké nedostatky v New Yorku. A hlavně se tam používala velice jednoduchá základní angličtina, kterou ti emigranti mezi sebou mluvili. Pomluvy tvrdí, že to bylo i kvůli Pulitzerovi, který jako maďarský Žid neuměl moc anglicky, takže mu to vyhovovalo. Měl úžasný nápad. V těch obrázcích byl hlavní postavou Kid a tenkrát ještě neexistovaly bubliny a texty se psaly na jeho trojúhelníkovou košilku. A Pulitzera napadlo, že by to chtělo zvýraznit, aby si toho lidé všimli, a ptal se tiskařů, kteří řekli, že má jedinou možnost – udělat to žluté, protože všechny ostatní barvy by prosvítaly. Od toho se tato média nazývala ‚žluté noviny‘. U nás první bulvár zakládá Jiří Stříbrný v roce 1926 proto, aby se pomstil Masarykovi, který vyhodil z vlády jeho bratra kvůli korupci,“ uvedl Hvížďala za oživení v sále.