Máme za sebou v mnohém bouřlivý rok. Začneme u prezidenta republiky, který na podzim strávil několik týdnů v nemocnici. Hned pár dnů po hospitalizaci ho část senátorů chtěla zbavit pravomocí, dokonce někdo opakovaně vypouštěl lživé spekulace o jeho úmrtí. Co to o části společnosti vypovídá?

Byla to doba, kdy část české elity selhala. Selhala pod dojmem svých snů, které předpokládaly, že prezident umírá, a těšily se na vytoužené nové posty a „porážku“ jejich nenáviděného nepřítele. Tito lidé ale celou dobu opomíjejí, že by mohlo dojít k pohybu mezi lidmi. Miliony běžných občanů jsou už dost vyhecovaní covidem, a pokud k tomu přidáme ještě tuhle věc, která nebyla ani pravdivá, může to vyvolat vzbouření, které se už nikomu nepodaří uklidnit žádným vodním dělem a přerůst v něco mnohem většího. Nezapomeňme, co stačilo k událostem 17. listopadu, jeden imaginární mrtvý. Skončilo to pádem režimu. Takové velké události a změny mohou nastat spontánně, aniž to někdo plánuje, což dobře vědí v řadě jiných i evropských zemí. 

Napětí ve společnosti může explodovat i ze směšných důvodů. Velice se bojím toho, že vznikne nějaká minutová krize, která se bleskově rozšíří dál, a rozjede se to tak rychle, že se lidé začnou shlukovat na ulicích, vyvěšovat prapory a hledat vůdce. Pokud se objeví někdo s údernou rétorikou, může se toho chopit, byť ne na dlouho a ne všude. Co všechno to může vyvolat, to můžeme jen domýšlet. Obávám se, že nový rok, do kterého jsme vstoupili, může velké společenské bouře skutečně přinést. Zároveň nevěřím, že to ti, co mají pod palcem silové složky, dokážou zvládnout. Může se stát, že policie v takovém případě zahodí obušky na chodník a půjde s lidmi.