Odsouzeni byli především na základě svědectví recidivisty Milana Rakaše, který tvrdil, že se mu Straňák ve vězení přiznal k vraždě. Dalšími důkazy byly pachové stopy. Později se však ukázalo, že Rakaš měl ze svědecké výpovědi značný prospěch – jeho trest byl zmírněn a dostal se na svobodu. Před novináři dokonce přiznal, že si výpověď vymyslel, ale u soudu se znovu držel původní verze.

Právě na tuto nekonzistenci upozorňovali Šimon a Straňák ve snaze o obnovu řízení. Předložili nové důkazy a svědectví, které měly doložit manipulaci v případu a nevěrohodnost korunního svědka. Vrchní soud však žádost odmítl s odůvodněním, že „stížnostní soud není oprávněn přezkoumávat, zda v původním řízení bylo správně zjištěno skutkové zjištění, nebo zda bylo rozhodnutí odůvodněné“.

Soud ve svém rozhodnutí také zdůraznil, že nové důkazy nepředstavují zásadní průlom v případu: „Závěry soudu prvního stupně nevzbuzují žádné pochybnosti. Byly dostatečně podloženy provedenými důkazy, které byly vyhodnoceny v souladu se zásadou volného hodnocení důkazů,“ napsal předseda soudního senátu, soudce Ivo Lajda.