Korona srazila poslední pilíř „amerického století“. Rozklad země v přímém přenosu, píše komentátor

20. 7. 2020 20:42

Na serveru Foreignpolicy.com vyšly komentáře věnující se americkému století. Zatímco 20. století bylo dle jednoho autora opravdu americké, tak 21. století má být stoletím antiamerickým. Tři pilíře USA se dle Zacharyho Karabella hroutí a pomohl tomu i koronavirus. „Americká reakce na pandemii přichází uprostřed administrativy Trumpa a zcela zničila obraz Spojených států jako velvyslance pro řádnou správu věcí veřejných a demokracii – a s tím i poslední pilíř amerického století,“ soudí. Profesor Jeremi Suri však odmítá i ideu toho, že by 20. století mělo být americkým stoletím.

Korona srazila poslední pilíř „amerického století“. Rozklad země v přímém přenosu, píše komentátor
Foto: Repro Youtube
Popisek: Donald Trump se loučí s novináři
reklama

Na americkém webu, zabývajícím se mezinárodní politikou foreignpolicy.com vyšly dva články o roli USA. První z nich, od Zacharyho Karabella byl o tom, že nastalo antiamerické století. Začátek článku začínal tím, jak Henry Luce, zakladatel magazínu Time, v roce 1941 prohlásil, že 20. století bude stoletím americkým. „Spojené státy udělají svět bezpečným, svobodným a rostoucím pro všechny“. Po zbytek 20. století dominovaly USA světu, někdy lépe, jindy prý hůře. Luce tedy měl mít pravdu v tom, že 20. století bylo stoletím americkým. To 21. se však dle Karabella stalo stoletím antiamerickým. K takovému označení bylo prý již našlápnuto před pandemií koronaviru, ačkoliv ta změnu měla urychlit.

Celý článek ZDE:

Anketa

Který z okolních šéfů vlád je nejlepší?

3%
93%
hlasovalo: 14590 lidí

To zdůvodňuje komentátor na třech pilířích americké síly – na vojsku, ekonomice a politice. Všechny tyto pilíře prý pomalu upadají a drolí se. Levice ani pravice s tím prý nedokáže nic dělat. „Svět s téměř 7,8 miliardy lidí vyžaduje více zdrojů podpory, ne pouze jednoho hegemona nebo dva snažící se získat sílu. A Spojené státy s velkým blahobytem i velkými nedostatky musí uznat, že jim není nařízeno být lídrem a že jejich minulé výsledky nejsou žádnou zárukou budoucího úspěchu. Prvním krokem k vyřešení problému je uznání, že jej máte; pokud tak neučiníme a budeme věřit pouze tomu, že jen jedna země je jedinečně mocná a předurčená vést ostatní svou historií, kulturou a svou velikostí, tak je to recept na pád,“ psal dále autor.

Prý ještě na počátku 21. století byla síla USA nezpochybnitelná. Pandemie koronaviru však měla odhalit slabiny USA. Též to mělo ukázat, že země, kde je centrální vláda rozdělena tříčlennou strukturou a kde je značná místní autonomie, je nepříliš dobře připravená čelit celonárodní katastrofě.

Prvním pilířem USA, který se hroutí, má být armáda. Americká invaze do Afgánistánu v roce 2001 po teroristickém útoku 11. září se těšila mezinárodní podpoře a byla ospravedlňována tím, že Tálibán schovával Usáma bin Ládina. „Následná invaze do Iráku v březnu 2003 s nedostatkem mezinárodní podpory, po níž následovala bouřlivá okupace a roky partyzánské války proti americkým jednotkám, které vyvolaly pocit vietnamské války,“ myslí si Karabell.

Počáteční obavy však měly být následně zvětšeny, když se zjistilo, že USA provozuje zakázané druhy mučení v Iráku, v Guantanámu či po dalších místech světa, což mělo být v rozporu s Ženevskou úmluvou. Úpadek prvního pilíře též mělo urychlit odhalení o špionáži vlastních občanů kvůli válce proti terorismu.

Druhý pilíř, ekonomika, se prý též drolí. Luce argumentoval, že ekonomický systém Spojených států bude působit jako ukázka toho, jak komunismus zaostává. I po pádu Sovětského svazu měla být vzkvétající americká ekonomika magnetem pro talenty a inovace. Washingtonský konsenzus byl plánem pro ekonomickou rekonstrukci východní Evropy a Ruska. Zahrnoval vznik některých nových institucí a odstraňování bariér v mezinárodním obchodě a v ekonomice obecně. „Zatímco některé země, zejména Rusko, trpěly tímto lékem mocně, naprostá ekonomická moc Spojených států pro většinu národů ponechala jen malou alternativu. Čína byla pozoruhodnou výjimkou a její velikost a rozšířené vnímání, že by se nakonec připojilo k americkému modelu poté, co se připojilo ke Světové obchodní organizaci, jí umožnilo vyvíjet se po své vlastní cestě,“ argumentoval komentátor.

Fotogalerie: - Zastavte nezákonné odebírání orgánů

Vyjádření nesouhlasu s s porušováním lidských práv...
Vyjádření nesouhlasu s s porušováním lidských práv...
Vyjádření nesouhlasu s s porušováním lidských práv...
Vyjádření nesouhlasu s s porušováním lidských práv...
Vyjádření nesouhlasu s s porušováním lidských práv...
Vyjádření nesouhlasu s s porušováním lidských práv...

A právě ekonomický úspěch Číny měl narušit americkou dominanci. To co opravdu zasadilo tvrdý úder americké ekonomice, byla dle Karabella finanční krize let 2008 a 2009. Po léta se měli investoři ptát: „Kdy špatné půjčky na účty čínských státních bank povedou v Číně ke zhroucení?“ Po krizi se však ukázalo, že je to USA a nikoliv Čína, kdo má s bankami problém. Tato krize měla velmi silně poškodit reputaci amerických bank.

Třetím a posledním pilířem USA je demokracie. I ta byla údajně narušena. „Po celá desetiletí se Spojené státy mohly chlubit, že se jedná o nejstarší a nejstanovenější demokracii na světě, s jedinečným systémem ochrany individuálních svobod a využití kolektivní energie. Rutinně naléhaly a někdy i nutily spojence a protivníky, aby se otevřeli a demokratizovali. To v žádném případě nevylučovalo jednání s diktátory, ale předpokládalo se, že demokracie je nejlepším opevněním proti autokracii a nejlepší cestou k blahobytu. Spojené státy, bez ohledu na své nedostatky, měly demokracii stejně spravedlivou jako kdokoli. Podle těch, kdo měří takové věci, to nikdy nebyla nejsilnější demokracie: Vedly tam skandinávské země. Byla to však bezpochyby nejsilnější z velkých a dynamických demokracií, které spolu s dalšími dvěma pilíři vytvořily americké století. Pak byl prezidentem zvolen Donald Trump,“ uvedl Karabell další téma.

Americká demokracie již před rokem 2016 měla vykazovat známky napětí, ale volba Trumpa prý ukázala, že americká společnost a demokracie není nenáchylná na tlaky populismu a autoritářství, proti čemuž byli Američané po dlouhou dobu. Prý je však možné, že Trump způsobil v úřadě mnohem méně škody, než jeho kritici tvrdili, to ukazuje sílu systému vah a kontrol, který činí ďábelsky obtížné zneužití moci pro kteréhokoli prezidenta.

„Síla americké demokracie ve světě však byla také symbolem a majákem, který přitahoval přistěhovalce a talent díky příležitostem, které Spojené státy nabízejí a vychovávaly. V tomto ohledu administrativa Trumpa dramaticky narušila globální postavení Spojených států. Ano, obraz Spojených států také silně trpěl v 70. letech 20. století, válkou ve Vietnamu a odhalením amerických protidemokratických politik ve většině toho, co se tehdy nazývalo Třetí svět. Je možné, že kdyby k ekonomickému oživení osmdesátých let nedošlo, došlo by k ukončení amerického století. Nestalo se tak, ale pak přišla pandemie,“ komentoval to autor dále.

Anketa

Zaslouží si zesnulý Miloš Jakeš úctu?

82%
18%
hlasovalo: 10580 lidí

Právě pandemie koronaviru ukázala dle něj slabost amerického systému. Decentralizovaná domácí správa, vysoce sporná politika a obrovské kulturní rozdíly napříč státy a regiony. Vše toto údajně chrání Američany před autokracií a vládním přesahům, ale nechávají zemi zranitelnou vůči národním krizím, které vyžadují jednotnou reakci. „Americká reakce na pandemii přichází uprostřed administrativy Trumpa a zcela zničila obraz Spojených států jako velvyslance pro řádnou správu věcí veřejných a demokracii – a s tím i poslední pilíř amerického století,“ uzavřel Karabell.

Další komentář se věnoval podobnému tématu. Byl od profesora Jeremi Suriho, který svým textem reagoval částečně právě na Zacharyho Karabella. Suri si však myslí, že americké století nikdy nenastalo. Sice je pravdou, že USA měly ekonomickou nadvládu po druhé světové válce, ale potýkaly se s problémy nejdříve Sovětského svazu a poté i komunistické Číny. „Američtí občané se v roce 1945 cítili méně bezpečně před zahraničními protivníky než o deset let dříve,“ napsal profesor.

Celý komentář ZDE:

Studená válka měla znamenat, že konflikt pokračoval. Mezi lety 1950 a 1953 zemřelo více než 33 000 Američanů na Korejském poloostrově, který nakonec zůstal rozdělený, blízko původního začátku konfliktu. „Nepřátelské, agresivní vlády v Severní Koreji, Číně a Severním Vietnamu zdvojnásobily své úsilí o podkopání zájmů USA, zejména v Japonsku. Americký senátor Joseph McCarthy vyděsil většinu Američanů s přesvědčením, že komunisté infiltrují všechny aspekty domácí společnosti. Jaké americké století…“ psal Suri dále.

Skutečností je prý to, že během studené války americká vojenská moc zřídka kdy vytvořila dominanci na bojišti, kterou lídři a občané očekávali.  „Američtí vojáci a jejich zástupci častěji bojovali proti menším odhodlaným protivníkům v Koreji, Libanonu, Kubě, Vietnamu, Angole a jinde. Podobně velkorysá zahraniční pomoc jen zřídka poskytla americkým vůdcům pákový efekt, jaký chtěli. Historici studené války podrobně zaznamenali, jak spojenci z Paříže a Bonnu do Tokia, Teheránu a Tel Avivu vzdorovali Washingtonu a manipulovali s ním, zatímco těží z americké ochrany, trhů a zdrojů,“ soudil profesor.

„Mezinárodní vedení Washingtonu bylo vždy omezené, nejisté a zpochybnitelné,“ psal dále. Nejefektivněji prý USA fungovaly, když čelily spolupráci. V Evropě například pomohly USA vybudovat instituce pro ekonomickou integraci a kolektivní ochranu skrz Marshallův plán, Evropské sdružení uhlí a oceli a NATO. Ve východní Asii prý Spojené státy zajišťovaly hospodářský rozvoj, obchodní a bezpečnostní spolupráci mezi Japonskem, Jižní Koreou a Tchaj-wanem. „V globálnějším měřítku Spojené státy pomohly vytvořit OSN a její přidružené agentury, které vytvořily sítě technické a politické spolupráce v záležitostech od atomové energie a udržování míru po zdraví, vzdělávání a komunikaci. Prostřednictvím Světové banky a Mezinárodního měnového fondu rovněž institucí vedených USA, Spojené státy pomohly spojit mnoho zemí, aby vyřešily globální chudobu a ekonomickou nestabilitu,“ popsal.

Poválečný intervencionalismus USA měl prý mnoho nedostatků. Například měl vylučovat z diskuse komunistické a některé nacionalistické alternativy. Dále systém předpokládal americkou a západní nadřazenost. „Mnoho hlasů, doma i v zahraničí, bylo zablokováno z politických diskusí v USA.“

Fotogalerie: - Umění není pornografie

Demonstrace solidarity s Julií Cvětkovou, ruskou a...
Demonstrace solidarity s Julií Cvětkovou, ruskou a...
Demonstrace solidarity s Julií Cvětkovou, ruskou a...
Demonstrace solidarity s Julií Cvětkovou, ruskou a...
Demonstrace solidarity s Julií Cvětkovou, ruskou a...
Demonstrace solidarity s Julií Cvětkovou, ruskou a...

I přes různé limitace však americký systém měl v druhé polovině 20. století fungovat. „Místo války země, které se spojily se Spojenými státy, zvýšily svůj obchod a spotřebu. Mnoho spojenců, zejména v Evropě a východní Asii, se stalo otevřenějšími a demokratičtějšími. Jiní, zejména na Středním východě a v Latinské Americe, zůstali represivní, ale museli se také potýkat s rostoucími požadavky na reformu, otevřenost a lidská práva, která USA legitimizovaly, i když je v praxi ne vždy podporovaly,“ popsal.

Systém, který USA po druhé světové válce vytvořily, dával Američanům vliv, nikoliv však plnou kontrolu. To mělo být to geniální na poválečném mezinárodním řádu. „Vznik globálního finančního režimu založeného na dolarech je dokonalým příkladem. Od nejstarších poválečných let proměňovala americká měna obchod v nejvíce se chvějících ekonomikách. Do konce 20. století byly mezinárodní finance denominovány téměř úplně v dolarech, v závislosti na schopnosti americké státní pokladny a Federálního rezervního systému zajistit v oběhu dostatek peněz, zejména během krizí, a zabránit inflaci kvůli výdajům a půjčkám. Tato citlivá rovnováha vyžadovala spolupráci mezi centrální bankou v USA, bankéři po celém světě a vládnoucími mocnostmi ve velkých ekonomikách. Velkým a trvalým úspěchem amerického vedení bylo zvládnutí tohoto procesu, i když oběh dolarů vytvořil nové konkurenty včetně Japonska a poté Číny. Američanům lépe sloužil globální kapitalistický systém, který mohli regulovat, ale ne ovládat, spíše než ostatní alternativy,“ zakončil autor.

Jste politik? Zveřejněte bez redakčních úprav vše, co chcete. Zaregistrujte se ZDE.
Jste čtenář a chcete komunikovat se svými zastupiteli? Zaregistrujte se ZDE.

reklama
autor: tle
reklama


Tento článek je již staršího data a diskuse k němu byla uzavřena. Děkujeme za pochopení.

Další články z rubriky

Lidé říkají pitomosti, ale to není hybridní válka. Šílený starosta válečník na multikáře Rusku maximálně vyhovuje, vysvětluje bezpečnostní expert

18:01 Lidé říkají pitomosti, ale to není hybridní válka. Šílený starosta válečník na multikáře Rusku maximálně vyhovuje, vysvětluje bezpečnostní expert

Generál v záloze Andor Šándor byl hostem pořadu na serveru Česká média, mj. k tématu hybridní války.…