„A vy jste taky levičák?“ zeptala se a na obličeji vykouzlila otazník. „Ano, proto vlastně už nemám koho volit,“ odpověděl jsem. „To jsme na tom tak nějak podobně,“ odvětila. Malá velká žena Jiřina Šiklová byla velký svéráz. A tohle jsem s ní zažil...

Návštěva doma

Vařila kávu v kuchyni svého bytu v Klimentské ulici v Praze. Když jsem tam za ní přišel a ukázal na fotografii její celkem rozsáhlé rodiny, odvětila: „A to ještě nejsou úplně všichni.“ Pak jsme si sedli do prostorného obýváku, kde byly na stolku připravené knihy o české i mezinárodní levici. Byla připravená! Hlavně ji trápilo, že se nejstarší tuzemská levicová strana, tedy Česká strana sociálně demokratická, kterou prý skoro vždy volila, nyní nejspíše nedostane do Poslanecké sněmovny.

Když pak přišel její kamarád s bílým vínem, dali jsme si. Právě on se hodně smál rozhovoru v ParlamentníchListech.cz, kde mluvila o prezidentu Miloši Zemanovi takto: „Takže ten pán chátrá rychleji a v přímém přenosu.“ Paní Jiřina se usmála s tím, že to opravdu řekla, ale že to napíše někdo takhle natvrdo, nečekala. A tak jsme si připili. Dál už jsem neotravoval, vždyť už jsem u ní strávil přes dvě hodiny. Když jsem od ní odcházel, ještě jsem si posteskl nad tím, že rockový klub Bunkr nedaleko na Petrském náměstí nahradila úřadovna policie. „Taky mě to štve,“ odvětila.