„Každý písničkář, který se rozhodne napsat protestsong, nese někde v sobě tu hranici, kterou nechce překročit a na které pravděpodobně bude nejlepší balancovat tzv. na ostří nože nebo na žiletce. To je vždycky nejlepší. Protože tam ty poťouchlosti nebo vtipy nebo černý humor, tohle všechno tam nejlíp vyzní. Když se ponoříte do tématu rovnou a řeknete o někom, o kom si to fakt myslíte, že je to pěknej vůl, tak to nemá žádnou poezii. Musíte ten terč obstřelovat kolem dokola. Když trefíte desítku rovnou, je po legraci,“ zmínil Dědeček.