Filantrop, česky lidumil. Tak nazval prezident Petr Pavel dědice finančně-neziskového impéria Alexandera Sorose, se kterým se v týdnu sešel na Hradě. Hrad o schůzce neinformoval, na sociálních sítích ji „propálil“ sám Soros junior, když v popisku fotografie Pavla představil jako „působivého“. Tématem diskuse měl být „dlouhodobý závazek nadace Open Society Fund k Evropě“.

Schůzce byl kromě kancléřky Vohralíkové a ředitele zahraničního odboru prezidentské kanceláře Zajíčka přítomen i Petr Kolář, prezidentův „přítel po boku“, který byl po desetiletí spojkou mezi byznysem a neziskovým sektorem.

„Je znám svým angažmá v americké vlivové kanceláři Squire Patton Boggs,“ vysvětluje pro ParlamentníListy.cz Robert Kotzian, právník a autor knihy Politické neziskovky a jejich boj proti západní civilizaci.

Alexander Soros letos převzal nadaci Open Society Fund, která je považovaná za centrum globálně nejvlivnější „rodiny“ neziskových organizací. Když letos v létě vyšla zpráva, že OSF chce omezovat své aktivity v Evropě, bylo z toho horké politické téma.

Právník Kotzian ze schůzky na Hradě vyvozuje, že Alexander Soros má v plánu v Evropě dlouhodobě působit i nadále. „Před časem to vypadalo, že se OSF z Evropy stahuje,“ dodává. Pozitivní zpráva pro kontinent to podle něj není.

George Soros, zakladatel světového řetězce neziskových organizací, byl původně jedním z nejbezohlednějších světových finančníků. Pohyboval se ve světě hedgeových fondů, které zahrnují největší riziko, ale také přinášejí největší výnosy.

Jeho fond Quantum rostl naprosto zázračným způsobem. Existuje řada modelů, kolik by dnes vydělal investor, který by mu na začátku sedmdesátých let svěřil tisíc dolarů, ale víceméně všechny předpokládají současný výnos v milionech – tedy na úrovni tisícinásobku základního vkladu.

V devadesátých letech spekulant Soros provedl několik „útoků“ na měny, při kterých dokázal jednorázově vydělat miliardy. Nejslavnější je bezesporu „černá středa“ v roce 1992, kdy přinutil britskou vládu devalvovat libru a za jeden večer měl vydělat miliardu dolarů.

Aby si napravil veřejnou reputaci a současně nadále udržel „páku“ na světové vlády, začal se od devadesátých let intenzivně věnovat rozvoji své charity, kterou nazval Organizace otevřené společnosti. Jejím cílem od počátku byla podpora lidských práv a demokratických reforem, což bylo z druhé strany často vnímáno jako zasahování do politického vývoje země.

První zkušenosti OSF sbírala koncem devadesátých let při podpoře opozice proti Vladimíru Mečiarovi na Slovensku. V novém tisíciletí byla nejprve spojována s aktivitami „barevných revolucí“ na Ukrajině, v Gruzii a v dalších zemích. Postupně si vytvářela pobočky napříč celým světem a dařilo se jí ovlivňovat veřejné mínění a politický diskurs v čím dál více zemích.