Mezerová uvedla, že fyzicky se karanténa s vězením nedá srovnávat. „Nikam tě nezavřou, nemáš režim, že by tě někdo hlídal, musel by jsi vstávat v určitou dobu, musel by jsi plnit nějaká pravidla, nemáš úplně změnu prostředí, pořád jsi ve svém,“ srovnala podmínky. Ale myšlenkově si jsou situace podobné, tvrdila. „Tebe někdo omezuje, někdo ti sebral tvoji svobodu a narušil ti tvůj denní chod života, tak jak jsi zvyklý.“
Mišík pak řekl, že pro některé lidi to bude poprvé, co zažijí nějaké pocity úzkosti. „Já sám za sebe musím říct, že v těch prvních dnech té karantény, izolace, tak mě to lehce přepadlo,“ přiznal a zeptal se, jak se těmto pocitům postavit. Psycholožka odvětila, že jde o normální průběh vzhledem k tomu, že tato situace je nová a narušuje základní potřeby. A hlavní je se za tyto pocity nestydět a když tak si je pojmenovat a racionálně si říct, co je může ulehčit.
Moderátor pak zmínil situaci v malých bytech, kde zmizel denní režim chození do práce a členové rodiny si lezou na nervy. Tuto situaci už psycholožka přirovnala k vězení. „Sice jsi si vybral ty lidi, se kterými jsi, ale máš tam omezený prostor a já si myslím, že je důležité si nastavit řád a pravidla toho fungování,“ poradila s tím, že ona to tak doma má.
Zda ustanovení režimů přetrvá i po koronaviru, Mezerová nechtěla odhadovat, ale mínila, že hodně lidí se v karanténě zamýšlí nad svým životem a podstatou. „Nad nějakými hodnotami, které v životě máme. A to si myslím, že by mohlo tu společnost změnit trošku k lepšímu. Uvědomit si, že když máme nějak ty hodnoty nastavené, tak na ně často zapomínáme. Teď je čas si říct, tahle hodnota je pro mě důležitá, proč jsem se tomu nevěnoval?“ Dále Mezerová varovala před dlouhodobou samotou. Mohou z ní prý vyvěrat pocity úzkosti, deprese a nepotřebnosti.
Fotogalerie: - V odběrovém stanu
Zpěvák pak popsal svou první reakci na koronavirovou krizi. „První moje lidská... můj hlas v mojí hlavě byl, že musím nějak začít pomáhat. Že ta bezmoc mě hrozně zmítala a říkal jsem si, že musím jít něco dělat,“ uvedl a zeptal se, zda pomáhání druhým by právě mohlo být lékem na samotu. S čímž psycholožka souhlasila, že to člověku může dodat hodnotu a postavení ve společnosti, užitečnost a přínos.
„Myslíš si, že lidi vůči sobě po tomhletom budou vůči sobě více... obezřetní? Já mám třeba lehký strach, když se podívám na tu situaci v Evropě, že se začneme víc izolovat od sebe. A když to řeknu blbě, že se budeme bát podat Italovi ruku, protože ta situace tam byla jako jiná? Co by to mohlo udělat s národním smýšlením?“ ptal se Mišík psycholožky na názor. „Můj názor je, že my, Češi, hodně často žijeme v předsudcích a soudíme, jsme obezřetní, a myslím si, že to určitě takový dopad mít může, že se lidé začnou víc kontrolovat, že začnou více odsuzovat cizince, že se začnou víc hlídat,“ odpověděla Mezerová a zmínila internetové diskuse, kde už někteří lidé obviňují Pražáky, že nemoc zavlekli do ostatních krajů. „Už se národ hejtí mezi sebou, a to bych řekla, že je naše silná stránka, být na sebe takoví,“ odtušila se smíchem.
Doplnila, že to zdaleka není tak u všech národů, např. Italové jsou údajně mnohem přátelštější a tolik nesoudí. Češi prý podle testů odsuzují více než Američané. „Spíš si říkám, že by stálo za to otevřít v tuhle chvíli svoji mysl a začít se na ty věci dívat trochu jinak. Být teď opatrný, ale možná více podporovat než odsuzovat,“ zamyslela se Mezerová a Mišík dodal, že je to hezká myšlenka.
Psali jsme:
Jste politik? Zveřejněte bez redakčních úprav vše, co chcete. Zaregistrujte se ZDE.
Jste čtenář a chcete komunikovat se svými zastupiteli? Zaregistrujte se ZDE.
