Válka na Ukrajině se hodně srovnává s druhou světovou. Ne bezdůvodně. Denacifikace, národnostní motivy, spory o území, to vše je v myslích lidí neodlučitelně spojeno s druhou světovou válkou. Když si někdo vzpomene na první světovou, je to kvůli charakteru války, které vládne dělostřelectvo a boje o zákopy. Přesto si myslím, že situace má mnohem více společného s první světovou válkou, než se zdá.

Zatím se oficiálně jedná o konflikt Ruska a Ukrajiny. Konflikt Ruska a jeho spojenců se Západem je zatím v zástupné podobě. To slovo „zatím“ je klíčové. Macron pomalu normalizuje to, že na Ukrajině jsou vojáci NATO a že se účastní bojů. Země čivaví úrovně z NATO zase chtějí normalizovat útoky západními zbraněmi na Rusko. V Rusku se jede válečně-jaderná propaganda ostošest.

Celá situace začíná smrdět velkou válkou. Ono není náhoda, že ta první světová přišla asi tak sto let potom, co Napoleon táhnul Evropou. Všichni pamětníci vymřeli a i jejich dětí už bylo pomálu. Čím dál víc jsem přesvědčen, že učit se historii nestačí k tomu, aby se neopakovala. Lekce musí být zažitá a zážitek se nedá předat. A když ten zážitek vymře s tím, kdo ho měl, už nic, ale hlavně nikdo nebrání tomu, aby se začalo střílet ve velkém a na ostro.