První dnešní zastavení nad mediálním týdnem nemůže patřit ničemu jinému než stávce pracovníků ve školství a tomu, jak na ni reagovala média. „Případně jak nereagovala, neboť i to je docela důležité. Šlo o to, že více než 70 procent všech škol v republice vstoupilo do stávky s celkem jednoznačnými výhradami vůči vládě, která se ke školství nechová příliš mateřsky, spíše macešsky, a dělá jednu chybu za druhou. Připomněl bych jen ty nejkřiklavější: oddělila od sebe pedagogické a nepedagogické pracovníky, a tím ty nepedagogické, a to nejsou jenom kuchařky a uklízečky, ale také asistenti učitelů a další, odsunula na druhou kolej jak v zájmu, tak ve financích. Druhá velmi zásadní chyba se týká tzv. inkluze, což znamená, že se zdravými dětmi jsou ve třídách i děti hendikepované fyzicky, někdy i mentálně,“ uvádí pro ParlamentníListy.cz Petr Žantovský.
Původním záměrem bylo, že každé z nich by mělo svého asistenta, jenž by mu pomáhal, aby zvládalo učivo a výuku v tempu, které by nezdržovalo všechny ostatní. „To je evropská myšlenka, můžeme si o ní myslet, co chceme, ale jednou byla uzákoněna, tak by měla být dodržována. Není tomu tak. Ze škol mizí asistenti, avšak inkludované děti zůstávají. Další chyba vlády: snaží se zvýšit úvazky, počty výukových hodin jednotlivých učitelů nad standard, který byl doposud zvykem. To znamená zas jen to, že nutí školy, aby některé učitele vyhazovaly a jejich hodiny rozdělily mezi menší počet učitelů. Další chyba spočívá v tom, že se objevují návrhy na zvýšení počtu žáku ve třídě. Představte si ovšem třídu prvňáčků s 35, 37 žáky. To je zcela nezvladatelná situace a na vládu to prozrazuje, že tomu vůbec nerozumí a absolutně ignoruje realitu,“ myslí si mediální analytik.
Většina reflexí stávky problémy ve školství neobsahovala
Povedla se stávka ČMKOS?Anketa
I proto vydává nějaké směrnice víceméně nahodile, někdy to vypadá jako práce pro práci, aby se mohli vykázat tím, že něco dělají, ale moc je to nezajímá a asi ani nerozumí tomu, jaké škody tím páchají. „Tohle všechno mělo být součástí mediální reflexe toho problému. Většina reflexí se ale takhle do hloubky touto problematikou nezabývá. Čest výjimkám, jako je Thomas Kulidakis na CNN Prima News, který se k tomu vyjádřil velice gramotně. Našel jsem ale vedle toho spoustu nesmyslů. Například pan Mitrofanov na Novinkách prohlásil, že v těch demonstrantech najdete – cituji – ‚ruské bratry‘. V podstatě použil ono okřídlené úsloví přičítané Leninovi o užitečných idiotech. Takto přímo to nenapsal, ale naznačil to naprosto jednoznačně, takže si můžeme udělat přesný obrázek o tom, co si Saša Mitrofanov o protestech myslí,“ podotýká Petr Žantovský.
Na E15 našel prohlášení, které sice reflektujte kriticky domácí politiku vlády ovšem s dovětkem, že „úspěchy na zahraničním poli nestačí“. „Nějak jsem si úspěchů na zahraničním poli nevšiml. Asi největším úspěchem je, že premiér Fiala jako první prohlásil, že jsme ve válce, ačkoli v ní nejsme, nebyli jsme a bohdá ani nebudeme. Za to byl asi pochválen v zámoří nebo v Bruselu, ale úspěchy typu přísun investic do našeho hospodářství nespatřuji. Spatřuji ale, že Nigérie, nejmocnější stát Afriky, odmítla vpustit našeho premiéra na své území. To nazvat úspěchem na zahraničním poli je hodně velké nadsázka. Mnohá média se zabývala vystoupením Daniela Sterzika alias Vidláka na demonstraci a novináři si brousili pera na tom, že zástupkyně jakési učitelské platformy prohlásila, že to je politické zneužití stávky, a distancovala se od toho. Ale už jste se nikde nedočetli, za koho tahle paní mluví a že je to zcela marginální hlas na pozadí desítek tisíc stávkujících pracovníků ve školách,“ upozorňuje mediální odborník.
Fiala si protestující nevyslechl, zamířil mezi lidi do kravína
Proto hodnotí pokrytí stávky škol tak, že média z větší části tenhle problém nezvládla, což umocnila tím, jak okrajově se věnovala počínání předsedy vlády. „Pan premiér místo toho, aby se šel bavit s odboráři a snažil se je alespoň vyslechnout nebo pochopit, tak navštívil bratra ministra Jurečky kdesi na Brněnsku v jeho kravíně a prohlásil, že je ‚mezi lidmi‘, a to že je pro něj podstatné. Tak nevím jestli obsluha kravína v Nové Vsi je podstatnější lid než ten, který se svážel na Malostranské náměstí, a ten, který stávkoval v těch více než sedmi tisících školách. Potenciál tohoto přístupu premiéra k protestům ve školství novináři málo využili, a je to velká škoda. Opět jsme v situaci, kdy rozlišujeme režimní media, která drží palce stávající vládě, a ta ostatní, která se snaží vidět věci realisticky, a ne jednostranně. Bohužel, ten most mezi oběma světy se spíše prodlužuje, než aby mizel,“ lituje Petr Žantovský.
Psali jsme:
Stále ještě je v běhu kauza, kterou odstartoval Václav Moravec z České televize svým prohlášením o tom, že Václav Klaus byl jakýmsi „Putinovým gubernátorem“ u nás, což je výrok, který pronesl pro slovenský Denník N. „Už jsme o něm jednou mluvili. Ale ta věc nekončí. Dvakrát k ní zasedal Etický panel České televize. Generální ředitel Souček si dokonce objednal posudek od jednoho pedagoga z Masarykovy univerzity. A všechna tři stanoviska vyjadřují názor, že v Moravcově prohlášení nedošlo k porušení Kodexu České televize. To mi dává důvod kroutit s jistým udivením hlavou nad tím, zda autoři těch tří posudků vůbec věděli, o čem rozhodují. Nebo jestli to bylo nastaveno ještě bývalým ředitelem Petrem Dvořákem nebo kým, jak bývá občas někde zmiňováno. Protože ta Moravcova věta je tak nehorázná a tak absurdní z úst veřejnoprávního novináře, navíc ještě vnímaného jako hvězda té televize. Myslím si, že nikoli po právu, ale to je můj soukromý názor,“ zdůrazňuje mediální analytik.
Stejný pořad by moderovali mnohem lépe než Moravec
Tuto kauzu probírá dál televizní radní Luboš Veselý, který podle Seznam Zpráv označil Moravce za aktivistu, který „by měl místo nedělních Otázek moderovat spíše magazín o zahrádkářství nebo pořad o víře Uchem jehly“. Zároveň se pan Veselý vyjádřil, že by si uměl představit spoustu lidí, kteří by podobný pořad moderovali mnohem lépe než Moravec. Jmenoval paní Tománkovou ze CNN Prima News. Ano, mezi těmi dvěma je významný rozdíl. V posledních měsících mají pořady Terezie Tománkové minimálně takovou, ale spíše větší sledovanost než Otázky Václava Moravce. To jenom na okraj, ačkoli sledovanost není a neměla by být rozhodujícím kritériem pro posuzování kvality vysílání veřejnoprávní televize. Pan Veselý také vyzval veřejnost, aby se zúčastnila ve středu 13. prosince jednání Rady České televize. Za to byl Moravcovými ‚fankluby‘ okamžitě obviněn, že z tohoto sporu chce vytěžit vlastní politický benefit,“ říká pro ParlamentníListy.cz Petr Žantovský.
Bývalý předseda Rady ČT René Kühn zmíněný výrok Veselého zkritizoval: „Samozřejmě se jedná o určitou formu nátlaku a jen to navazuje na celou sérii ataků vůči Václavu Moravcovi s cílem jeho odstavení z pořadů České televize.“
„Já bych se pozastavil u toho nátlaku. Podle zákona je jednání Rady ČT veřejné, může se na ně tedy dostavit veřejnost, je také přenášeno online a veřejnost může slyšet, o čem se na Radě jedná. Má na to právo, protože tu televizi koneckonců platí. Jestliže bývalý ne člen, ale dokonce předseda Rady pozvání veřejnosti na jednání té Rady považuje za nátlak, tak se tážu celkem oprávněně, jak mohl být předsedou orgánu, o němž nemá ani pojem dle zákona o České televizi a nesouhlasí s tím, aby se zvala veřejnost. To je přesně v duchu režie Rady ČT za minulého ředitele, kdy se dojednávaly věci zákulisně, kdy pan Šarapatka dělal Dvořákovi hlavního advokáta za přikyvování tehdejších radních,“ připomíná mediální odborník.
Otázka, čí zájmy takoví lidé v Radě ČT vlastně hájí
Podle něj dnes za podobnými názory stojí třeba bývalý ředitel Českého rozhlasu Vlastimil Ježek. „Ani on nesouhlasí s prohlášením Veselého a přitom je místopředsedou dnešní Rady ČT. To dává celkem jasně popud k otázce, jak se takoví lidé do Rady České televize mohou dostat, čí zájmy tam vlastně hájí. Jestli zájmy jedné politické strany či hnutí, vládní koalice nebo koho, anebo jestli tam jsou skutečně za občany. Ti mají ze zákona právo účastnit se jednání Rady, to je veřejné. Jestliže to někdo považuje za chybné, tak by se měl pokusit změnit znění zákona. Jen nevím, jak by to zargumentoval. Takže to celé je jenom pokračování dlouho se táhnoucí bramboračky jménem Česká televize. Mně to připomíná ono slavné úsloví z dob RVHP, kdy se říkalo, že RVHP je nejlepší způsob, jak vyřešit problémy, které by nevznikly nebýt RVHP. Tak si teď zkuste místo zkratky RVHP dosadit slova Česká televize,“ doporučuje Petr Žantovský.
Prof. PhDr. Petr Fiala, Ph.D., LL.M.
Senát premiérově zvolil šest členů Rady České televize. Uspěli Jefim Fištejn, Ivana Chmel Denčevová, Barbora Procházková v prvním a Jiří Padevět, Ivan Tesař a David Brabec ve druhém kole. „Ten zákon je z principu špatně a upozorňoval jsem na to už dříve. Jestliže část radních volí Sněmovna a část Senát, znamená to, že ti zvolení Senátem budou odpovědni Senátu a ti zvoleni Sněmovnou budou ze své funkce odpovědní Sněmovně? To není vyjasněno. V podstatě tím padá možnost případného odvolání celé Rady, protože by se na tom musely shodnout obě komory Parlamentu, a to nevidím jako pravděpodobné. Také není jasné, kdo bude schvalovat výroční zprávy České televize. Zda to bude Senát, Sněmovna, nebo obě komory. Podle dosavadního zákona dvojí neschválení výroční zprávy znamená pád celé Rady České televize. To jsou zdánlivě maličkosti a procedurální záležitosti, ale pro chod Rady i televize to je velmi podstatné,“ upozorňuje mediální analytik.
Radními zvoleni ti, co se zapojili do protiruského proudu
Konkrétně se podívá na kvarteto z šestky nových radních a na to, co spojuje skupinu nečekaně poražených. „Mezi těmi, kdo se dostali do nejužšího výběru a nakonec byli zvoleni radními, je několik lidí, kteří buď nemají s Českou televizí vůbec žádný, nebo naopak velice úzký vztah. Ten, kdo nemá v zásadě žádný vztah s Českou televizí a ani odborný vhled, je Jiří Padevět, šéf nakladatelství Academia, který se dříve zabýval mapováním života za protektorátu a zveřejňováním velice zajímavých dokumentárních snímků a dokumentů. V poslední době se však významně zapojuje do toho unisono protiruského mediálního proudu, a proto se dá možná dovozovat, že ta funkce má být jistou odměnou za tuhle aktivitu. Podobně to bude pravděpodobně u Jefima Fištejna, jinak dlouhodobě respektovaného publicisty, jednoho z vedení Radia Svobodná Evropa v Praze a známého kritika Putinova režimu,“ konstatuje pro ParlamentníListy.cz Petr Žantovský.
Ing. Marian Jurečka
V té souvislosti zmiňuje, že když je v České televizi jakýkoli diskusní pořad o tom, co se děje v Rusku, tak tam zpravidla jsou Mitrofanov, Romancov a Fištejn. „Nic proti nikomu z nich, ale kombinace těchto tří lidí s totožným názorem na to, co se děje v Rusku, není úplně šťastná, ba skoro bych řekl, že je skoro v rozporu se zdravým rozumem. Zajímalo by mě, jestli Jefim Fištejn bude nadále vystupovat na obrazovce České televize se svými názory, nebo jestli s nimi zůstane skryt v útrobách Rady České televize a zkusí v sobě najít objektivitu, o kterou by tam měl usilovat. Zato překvapením není zvolení Ivany Chmel Denčevové, která dlouhá léta pracovala pro server Česká média Jaroslava Berky, a tudíž má docela slušně ochozený ten politický prostor. Zejména měla vždy blízko ke KDU-ČSL, potom k TOP 09, prostě ke stranám, v nichž figuroval Miroslav Kalousek,“ poznamenává mediální odborník.
Nerozhodovalo se podle odbornosti, ale znovu politicky
Hodnotí ji jako zkušenou osobu, která prošla všemi těmito trajektoriemi vcelku suverénně. „A protože kdysi provozovala někde na Jihlavsku malou soukromou televizi, tak si myslím, že o ní jako jedné z mála platí, že o televizi něco ví a že to není úplný diletant. Nakonec působila i jako moderátorka televizního kanálu Českých médií. Takže tady celkem nemám otazníček. Ten mám u Ivana Tesaře, který kdysi patřil k vedení tiskové agentury ČTI, která se snažila ve druhé polovině 90. let konkurovat České tiskové kanceláři, ale celkem brzy skončila. A Tesař se dlouhodobě pohyboval v blízkosti vlivných lidí typu Ivana Langera a podobně, čili tady cítím jistý politický vliv, který mohl dostat Ivana Tesaře do Rady České televize,“ přiznává Petr Žantovský.
Na volbě ho udivilo, že senátoři zcela ignorovali zkušené televizáky, lidi, kteří byli dlouho buď ve vedení České televize samotné nebo Rady ČT. „To mluvím o Jiřím Balvínovi, Janu Mrzenovi, Jiřím Baumrukovi, producentu Čestmíru Kopeckém, scenáristovi Vlastimilu Venclíkovi, spisovateli, scenáristovi a bývalém místopředsedovi RRTV Martinu Bezouškovi. Dokonce i slavný stávkující odborář Antonín Dekoj toho určitě ví o České televizi víc, byť ze svého pohledu, než Jirka Padevět. Je to další příklad toho, že se nerozhoduje podle odbornosti; rozhoduje se opět politicky. A to nám slibovali naši parlamentní hráči, že to je věc minulosti a že novým zákonem o rozdělení té volby radních se docílí větší kompetence a větší objektivity ve složení Rady České televize. Nemám ten dojem, že by to nastalo. Naopak se bojím, že to nenastalo,“ dodává mediální analytik.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Jiří Hroník
Jira009
