Nebylo větší „klausovky“, než Miroslava Němcová. Petr Žantovský si její scény pamatuje osobně

10.10.2020 9:04 | Zprávy

TÝDEN V MÉDIÍCH Za rozkošné na letošních senátorských volbách považuje Petr Žantovský skutečnost, že se v médiích perou soupeři z centrálního obvodu Prahy Václav Hampl a Miroslava Němcová, ačkoli vlastně patří do stejného tyglíku. U dlouholeté poslankyně ODS upozorňuje na to, že byla vždy mistryně v odezírání z úst šéfa své strany, u končícího senátora na přimknutí k těm, jejichž cílem bylo zbavit zemi legitimně zvoleného prezidenta a de facto zde zavést bruselskou kolonii. Stranou pozornosti nenechal ani to, před čím mainstream strká hlavu do písku.

Nebylo větší „klausovky“, než Miroslava Němcová. Petr Žantovský si její scény pamatuje osobně
Foto: Hans Štembera
Popisek: Petr Žantovský

Podivením nad tím, jaká témata hlavní tuzemské sdělovací prostředky přehlížejí, začíná pravidelný přehled mediálních zajímavostí uplynulého týdne. „Naprosto typické je pro dnešní mediální mainstream strkání hlavu do písku před záležitostí, která je minimálně v našem kontextu naprosto ojedinělá. Skupina českých akademiků, umělců a dalších osobností oficiálně navrhla na udělení Nobelovy ceny míru Juliana Assange, pronásledovaného americkou justicí za tzv. kauzu WikiLeaks. Připomeňme, že z českého prostředí touto cenou dekorován nebyl dosud nikdo, ačkoli T. G. Masaryk byl nominován celkem sedmnáctkrát, navrženi byli třeba též například prezidenti Edvard Beneš a Václav Havel nebo diplomat Jiří Hájek,“ uvádí pro ParlamentníListy.cz Petr Žantovský.

Vzápětí připomíná, že Nobelova cena nemá nijak zvlášť dobré renomé od roku 1994, kdy ji dostal mezinárodní terorista Jásir Arafat. „Obzvláště bizarní pak bylo její udělení Baracku Obamovi jen pár měsíců po jeho nástupu do čela Spojených států, přičemž celé jeho dva prezidentské mandáty lemovala jedna válka rozpoutaná USA v zahraničí za druhou. Nicméně neměli bychom lámat hůl nad tímto symbolickým oceněním jen proto, že je dostaly nebo naopak nedostaly osobnosti podle našeho gusta. I Nobelova cena je výsostné politikum. Toho si jsou nepochybně vědomi i organizátoři návrhu na udělení Nobelovy ceny Julianu Assangeovi. Jejich argumentace je jasná a prostá. Assange možná leckdy spornými způsoby, ale v zájmu veřejné informovanosti odkryl mnoho tajemství amerických vojenskopolitických strategických zákoutí,“ upozorňuje mediální analytik.

Schyluje se k justičnímu zločinu, který nelze dopustit

Tím podle jeho názoru s největší pravděpodobností přispěl ke světovému míru, protože nepřímo donutil americký vojensko-průmyslově-politický komplex k pozdržení nebo zrušení některých plánovaných operací. „Od té doby je Assagne v hledáčku amerických politických elit v zásadě bez ohledu, kdo zrovna obývá Bílý dům. A jak praví naším mainstreamem víceméně ignorovaná výzva, ‚Assange zaslouží Nobelovu cenu míru, a ne drakonickou pomstu. Agrese za ,změnu režimu´ provází sprosté lhaní a válečné zločiny. Julian Assange to doložil přímo z utajovaných dokumentů jejich viníků. Británie ho za to drží za mřížemi. Tamní soud má brzy rozhodnout, zda ho vydá do USA. Tam mu hrozí 175 let vězení, ne-li trest smrti. Schyluje se k justičnímu zločinu, který nelze dopustit‘,“ cituje Petr Žantovský.

Právě tomu se snaží zabránit iniciativa našich intelektuálů z oblasti vědy, umění i akademické sféry, a to napříč širokým názorovým spektrem. „Opět argumentuje logicky: jde mimo jiné i o test, zda to s našimi tak vzletnými řečmi o ochraně lidských práv myslíme vážně, nebo je to jen prázdná rétorická floskule účelově vytahovaná na politické oponenty, ale nemající sebemenší skutečnou náplň. Pod výzvou najdete jména bývalých politiků, ministrů, diplomatů Jaroslava Bašty, Jana Kavana, Josefa Skály, bývalých europoslanců Jana Kellera, Jaromíra Kohlíčka, vysokoškolských pedagogů Petra Saka, Oskara Krejčího, Ilony Švihlíkové, Radima Valenčíka, někdejších chartistů Jana Schneidera, Lenky Procházkové, umělců Jiřího Svobody, Ivana Vyskočila, Jiřího Žáčka, Karla Sýse a řady dalších, přiznám se, že včetně mě. Je to po dlouhé době velká a významná mezinárodní iniciativa, jíž se čeští intelektuálové v takové míře a různorodosti svých politických denominací dopouštějí,“ poukazuje mediální odborník.

Většina pod výzvou podepsaných je už dlouho umlčována

Nepochybuje o tom, že v normálním světě by toho byla plná hlavní média. „Konaly by se rozhovory s iniciátory a mluvčími. Zkoumaly by se důvody, proč právě tohoto muže, Juliana Assange, považují autoři výzvy za tak důležitý symbol, že mají potřebu se k němu vyjádřit přes celou tu geografickou i politickou vzdálenost. Ale u nás se nic takového čekat nedá. Společnost je prý rozdělená. Ano, většina z podepsaných byla už dávno vyhnána od možnosti veřejně publikovat své názory, třeba ve veřejnoprávních médiích, jsou ostrakizování, umlčováni, a vše, co od nich pochází, je považováno, jako by pocházelo od ďábla, rozuměj od nepřítele ‚liberální demokracie‘. Co bude výsledkem? Pokud se nestane zázrak, americká justice Assange uvězní do konce jeho pozemských dnů a naši hrdinové liberálně-demokratického pera tomu budou tleskat. Nepřijde vám to strašně smutné, třicet let poté, co jsme si zkusili vydobýt svobodu, o ni takto flagrantně přicházet?“ ptá se Petr Žantovský.

Tento článek je staršího data a je dostupný pouze pro předplatitele. Předplatné můžete vyzkoušet zdarma, nebo zakoupit, zde:

Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.

reklama

autor: Jiří Hroník

frakce

Tomu nerozumím.Frakce kterou založili Babiš Orbán a spol.nebudou mít žádny vliv Evr.Parlamentu ale můžou ohrozit a jsou nebezpečím pro Evropu

Odpověď na tento dotaz zajímá celkem čtenářů:


Tato diskuse je již dostupná pouze pro předplatitele.

Další články z rubriky

Trump přežil, on zemřel. „Zachránil bych Putina.“ Fandové Ukrajiny si přišli plivnout na hrob

10:50 Trump přežil, on zemřel. „Zachránil bych Putina.“ Fandové Ukrajiny si přišli plivnout na hrob

Corey Comperatore, inženýr a otec dvou dětí, zemřel jako hrdina při pokusu o atentát na bývalého pre…