Podivením nad tím, jaká témata hlavní tuzemské sdělovací prostředky přehlížejí, začíná pravidelný přehled mediálních zajímavostí uplynulého týdne. „Naprosto typické je pro dnešní mediální mainstream strkání hlavu do písku před záležitostí, která je minimálně v našem kontextu naprosto ojedinělá. Skupina českých akademiků, umělců a dalších osobností oficiálně navrhla na udělení Nobelovy ceny míru Juliana Assange, pronásledovaného americkou justicí za tzv. kauzu WikiLeaks. Připomeňme, že z českého prostředí touto cenou dekorován nebyl dosud nikdo, ačkoli T. G. Masaryk byl nominován celkem sedmnáctkrát, navrženi byli třeba též například prezidenti Edvard Beneš a Václav Havel nebo diplomat Jiří Hájek,“ uvádí pro ParlamentníListy.cz Petr Žantovský.
Vzápětí připomíná, že Nobelova cena nemá nijak zvlášť dobré renomé od roku 1994, kdy ji dostal mezinárodní terorista Jásir Arafat. „Obzvláště bizarní pak bylo její udělení Baracku Obamovi jen pár měsíců po jeho nástupu do čela Spojených států, přičemž celé jeho dva prezidentské mandáty lemovala jedna válka rozpoutaná USA v zahraničí za druhou. Nicméně neměli bychom lámat hůl nad tímto symbolickým oceněním jen proto, že je dostaly nebo naopak nedostaly osobnosti podle našeho gusta. I Nobelova cena je výsostné politikum. Toho si jsou nepochybně vědomi i organizátoři návrhu na udělení Nobelovy ceny Julianu Assangeovi. Jejich argumentace je jasná a prostá. Assange možná leckdy spornými způsoby, ale v zájmu veřejné informovanosti odkryl mnoho tajemství amerických vojenskopolitických strategických zákoutí,“ upozorňuje mediální analytik.
Schyluje se k justičnímu zločinu, který nelze dopustit
Tím podle jeho názoru s největší pravděpodobností přispěl ke světovému míru, protože nepřímo donutil americký vojensko-průmyslově-politický komplex k pozdržení nebo zrušení některých plánovaných operací. „Od té doby je Assagne v hledáčku amerických politických elit v zásadě bez ohledu, kdo zrovna obývá Bílý dům. A jak praví naším mainstreamem víceméně ignorovaná výzva, ‚Assange zaslouží Nobelovu cenu míru, a ne drakonickou pomstu. Agrese za ,změnu režimu´ provází sprosté lhaní a válečné zločiny. Julian Assange to doložil přímo z utajovaných dokumentů jejich viníků. Británie ho za to drží za mřížemi. Tamní soud má brzy rozhodnout, zda ho vydá do USA. Tam mu hrozí 175 let vězení, ne-li trest smrti. Schyluje se k justičnímu zločinu, který nelze dopustit‘,“ cituje Petr Žantovský.
Právě tomu se snaží zabránit iniciativa našich intelektuálů z oblasti vědy, umění i akademické sféry, a to napříč širokým názorovým spektrem. „Opět argumentuje logicky: jde mimo jiné i o test, zda to s našimi tak vzletnými řečmi o ochraně lidských práv myslíme vážně, nebo je to jen prázdná rétorická floskule účelově vytahovaná na politické oponenty, ale nemající sebemenší skutečnou náplň. Pod výzvou najdete jména bývalých politiků, ministrů, diplomatů Jaroslava Bašty, Jana Kavana, Josefa Skály, bývalých europoslanců Jana Kellera, Jaromíra Kohlíčka, vysokoškolských pedagogů Petra Saka, Oskara Krejčího, Ilony Švihlíkové, Radima Valenčíka, někdejších chartistů Jana Schneidera, Lenky Procházkové, umělců Jiřího Svobody, Ivana Vyskočila, Jiřího Žáčka, Karla Sýse a řady dalších, přiznám se, že včetně mě. Je to po dlouhé době velká a významná mezinárodní iniciativa, jíž se čeští intelektuálové v takové míře a různorodosti svých politických denominací dopouštějí,“ poukazuje mediální odborník.
Většina pod výzvou podepsaných je už dlouho umlčována
Nepochybuje o tom, že v normálním světě by toho byla plná hlavní média. „Konaly by se rozhovory s iniciátory a mluvčími. Zkoumaly by se důvody, proč právě tohoto muže, Juliana Assange, považují autoři výzvy za tak důležitý symbol, že mají potřebu se k němu vyjádřit přes celou tu geografickou i politickou vzdálenost. Ale u nás se nic takového čekat nedá. Společnost je prý rozdělená. Ano, většina z podepsaných byla už dávno vyhnána od možnosti veřejně publikovat své názory, třeba ve veřejnoprávních médiích, jsou ostrakizování, umlčováni, a vše, co od nich pochází, je považováno, jako by pocházelo od ďábla, rozuměj od nepřítele ‚liberální demokracie‘. Co bude výsledkem? Pokud se nestane zázrak, americká justice Assange uvězní do konce jeho pozemských dnů a naši hrdinové liberálně-demokratického pera tomu budou tleskat. Nepřijde vám to strašně smutné, třicet let poté, co jsme si zkusili vydobýt svobodu, o ni takto flagrantně přicházet?“ ptá se Petr Žantovský.
Psali jsme:
Pro druhé téma si zvolil úvodní kolo senátních voleb z minulého víkendu, i když nad tímto rozhodnutím chvíli váhal. „Logicky se k nim příliš vyjadřovat nechci, protože jsem v nich kandidoval na Kolínsku, neuspěl jsem a do druhého kola jsem se nedostal. Dnes už mohu počítat jen své chyby nebo podrazy druhých. Já jsem zvyklý volit vždy tu první cestu. Každopádně to byla velmi důležitá a neopakovatelná zkušenost. A taky poznání, co, kdy, kde a na koho takzvaně funguje. A zjišťuji, že je to obvykle velmi těžko předvídatelné. Takže odcházím s pocitem, že jsem bohatší o to zjištění, a to není málo. Výhrou pro mě a případně pro ty, kdo mě rádi čtou, je skutečnost, že mohu zůstat na půdě, kde mi je dobře, na půdě žurnalistiky, psaní pro Parlamentní listy, aniž by mě někdo podezíral z konfliktu zájmů či zaujatosti,“ vysvětluje mediální analytik.
Hampl a rivalka jsou jeden za 18 a druhý bez dvou za 20
Z letošního prvního kola senátních voleb ho nejvíce zaujal nečekaný výsledek Miroslavy Němcové v okrsku zahrnujícím střed hlavního města. „Němcová téměř dosáhla na 50 procent, což by znamenalo vstup do Senátu hned v prvním kole. Nakonec ji bude ještě ve druhém kole vyzývat stávající senátor a bývalý rektor Václav Hampl. Docela jim to oběma přeji. S paní Němcovou se znám víc než dvacet let, už od časů oposmlouvy, pan Hampl bydlí ve stejné obci jako já, v Rudné u Prahy, a sleduji jej na akademické i politické půdě velmi pozorně. Upřímně: kdybych byl voličem tohoto obvodu, zachoval bych se obdobně jako pan prezident a poprvé po listopadu 1989 bych k volbám nešel. Oba kandidáti jsou, jak se říká, jeden za 18 a druhý bez dvou za 20. Z obou padají jen povšechné fráze, ani za jedním není za dlouhá politická léta vidět žádná skutečná práce, jen samé ambice, ambice, ambice,“ podotýká Petr Žantovský.
prof. RNDr. Václav Hampl, DrSc.
Považuje za opravdu pikantní číst, jak se mandát obhajující senátor Hampl naváží do poslankyně Němcové. „Jeho různá vyjádření či spíše obvinění bych rozdělil na dvě množiny. V jedné z nich pravdu nemá. Říká, že ODS zastává konzervativní až xenofobní politiku. ‚Že to byla a je často politika značně konzervativní, někdy až xenofobní, ne moc sociálně citlivá a nedůvěřivá k EU, se v souvislosti s paní Němcovou daří nějakým zázrakem skrývat,‘ pravil Hampl. A dodává: ‚Podle mě je to aureolou svaté ženy, kterou se podařilo vytvořit čistě odchodem z Vladislavského sálu. Co jiného? Máte jiný nápad? Já to nevidím,‘ připomíná senátor poslední inauguraci prezidenta Miloše Zemana v roce 2018. A ještě říká: ‚Nikdo neví, co by doopravdy chtěla. Vždy odkývala ODS, co strana zavelela, a to nejsou pro Senát dobré věci. V ODS prosakují Zahradilovy a Vondrovy resentimenty vůči Evropské unii, pořád tam prosakuje, abychom to řešení klimatické krize neuspíšili a neublížili velkému průmyslu,‘ rekapituluje mediální odborník Hamplovu kritiku.
Němcová byla vždy mistryně v odezírání z úst šéfa ODS
Tady by však s dosluhujícím senátorem zajedno nebyl. „Tady je totiž třeba Hampla trochu doplnit. Předně: Miroslava Němcová nikdy neměla, co mi paměť slouží, žádnou použitelnou myšlenku. Určitě a rozhodně bych ji nepodezíral z nějakého euroskepticismu, resp. jakéhokoli rozhodného postoje vůči Evropské unii a vlastně vůči čemukoli. Němcová byla vždy mistryně v odezírání z úst šéfa své strany, tedy ODS. Když jím byl Klaus, nebylo větší ‚klausovky‘ nad ni. Velmi živě si vybavuji, jak mu nadbíhala, jak se pokoušela opakovat jeho fráze, které však vinou svého vzdělanostního deficitu ani při nejlepší vůli nemohla zpravidla ani pochopit, natož nějak obohatit. Prostě vždy patřila do stáda,“ říká pro ParlamentníListy.cz Petr Žantovský.
Vzpomínám si, jak někdy v roce 2000 jeli společně do Jihlavy na konferenci věnovanou výročí ekonomického myslitele Schumpetera. „Ona jako poslankyně, já jako poradce Václava Klause. Pokud se pamatuji, řeč v tom autobuse vůbec nebyla o Schumpeterovi či o ekonomických principech, nýbrž o Ivanu Langerovi, který zrovna tou dobou pana předsedu něčím ‚zlobil‘, a to paní Němcovou velmi trápilo. Dva roky nato se předsedou ODS stal Mirek Topolánek. Protože věděl, že mám dobré vztahy s ‚důchodcem z Vysočiny‘, požádal mě, abych ho s ním nějak sblížil. A tak jsme jeli za dnešním panem prezidentem do Nového Veselí. Když jsme se pak po zimní D1 vraceli do Prahy, snad polovinu toho času Topolánek strávil úvahami, jak se zbavit Němcové z postu stínové ministryně kultury. Nicméně Němcová tuto pseudofunkci udržela, nevím už, za jakou cenu, u toho jsem nebyl,“ přiznává mediální analytik.
Dopady zpravodajství ČT vysvětlí psychiatr či psycholog
Nešlo si ale nepovšimnout, že od jistého okamžiku jsme z úst Miroslavy Němcové neslyšeli jediné hezké slovo o Václavu Klausovi. „A dnes přičinlivě slouží Petru Fialovi. Už pro tuto názorovou nepevnost vyzrazující jistý charakterový rys bych tuto paní volit při nejlepší vůli nemohl. Václav Hampl se v minulém období přimkl ke všem těm iniciativám různých Dienstbierů, Lásků, Hilšerů, Drahošů a podobných, jejichž cílem bylo zbavit zemi legitimně zvoleného prezidenta a de facto zde zavést bruselskou kolonii. Dobrá, to Hamplovi těžko může někdo rozmlouvat, je-li to jeho upřímné přesvědčení. Pro mě jako voliče je to ale červený hadr. Tak teď hledím do médií, jak se ti dva – v mých očích zcela beznadějní – pretendenti na novou trafiku perou, ačkoli vlastně patří do stejného tyglíku. Rozkošné, co povíte?“ směje se Petr Žantovský.
Prof. PhDr. Petr Fiala, Ph.D., LL.M.
Posledním tématem přikročí k volbám krajským. „Dnes je společnost rozdělená ještě jiným než rigorózně politickým způsobem, a to postojem k pandemii covidu. Kdykoli zapnete ČT, prší na vás čísla, statistiky, varování, strach z covidu, jejž nemáte možnost si jakkoli prověřit. Z 50 minut hlavní zpravodajské relace je 40 až 45 věnováno informacím o covidu. Co to může vyvolat v myslích občanů, zejména vyššího věku, vysvětlí každý psychiatr či psycholog. A tak zatímco se mainstreamová média rozplývají nadšením z výsledků krajských voleb – letos skoro 38 procent účasti voličů oproti 34,5 před čtyřmi lety, odstranění nenáviděného ANO z vedení skoro všech krajů podle koaličního vzorce ‚všichni proti ANO‘, ať to stojí, co to stojí, vysoký výsledek Pirátů – v zásadě skoro nikdo se nezabývá, proč tyto výsledky takto stojí a co plyne z jejich příčin i následků. Pokusím se o vlastní vysvětlení, které mi připadá neprůstřelně logické,“ poznamenává mediální odborník.
Volit šla generačně vymezená skupina, která se nebojí covidu
Covidová mánie, které dala průchod všechna většinová média, zapůsobila zejména na starší voliče velmi pochopitelným způsobem. „Lidi vyššího věku, nadto mající již tak nějaké nepříjemné diagnózy – diabetes, hypertenze, nádorová onemocnění, které jsou spojeny buď přímo se sníženou imunitní schopností, nebo s vyšším rizikem, že se nákaza covidem jaksi sečte s nedobrým zdravotním stavem daného jedince, mediálně navozená panika a atmosféra strachu prostě vedla k tomu, že do volební místnosti nešli. K tomu připočtěme vysoký počet motivovaných – iindoktrinovaných – prvovoličů, kteří byli vystavení ideologickým školením Člověka v tísni a podobných politickým ‚nalejvárnám‘, a máme jasné vysvětlení jak zvýšeného celkového procenta voličské účasti, tak opulentního výsledku pirátů a ochablých výsledků stran a hnutí, která sázejí spíše na voličskou skupinu 50 nebo 55 plus,“ konstatuje pro ParlamentníListy.cz Petr Žantovský.
Ing. Miloš Zeman
Komunisté a sociální demokraté vypadli ze hry až na drobné výjimky docela fatálně, ANO místo předvídaných 28 dosáhlo jen zhruba 22 procent, samostatná ODS něco přes 6 procent, podobně jako SPD, druhou nejsilnější silou jsou piráti s více než 12 procenty. „To není normální a rozhodně to není komplexní obraz politických preferencí našich voličů. Je to důsledek toho, že volit šla generačně vymezená skupina, ta, která se nebojí covidu. Nechci podezírat prezidenta, ministra zdravotnictví či jiné politické protagonisty, že by byli aktéry nějakého spiknutí. Jisté však je, že výsledek těchto voleb je důsledkem jejich spojeného úsilí a snahy vyděsit určitou část voličů. Nemyslím, že by Miloš Zeman měl nějak obzvláštní radost, že i v důsledku jeho aktivity tak politicky rostou piráti. Nicméně je to skutečnost, a před tou neuteče,“ dodává mediální analytik.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Jiří Hroník
