Co byste popřáli Janu Hrušínskému do nového roku?Anketa
Na nedávné historii ukázal, jak věci kolikrát vnímáme. „Když byl premiérem Václav Klaus, tak si pamatuji, kolik lidí říkalo, jak je Václav Klaus nejhorším premiérem této země, že to je největší zlo na světě. Ti samí nadávači dnes říkají o Andreji Babišovi, že je to ‚největší zlo‘. To považuji trošku za nemoudré, neuměli si představit, že přijde ještě větší zlo, které najednou přišlo,“ dal za příklad.
„Touto dnešní optikou se ptám, jestli skutečně veškeré debaty kolem premiérství nebo prezidentství Václava Klause, v té emotivní, vypjaté, přepjaté dikci, která tehdy probíhala, měly hodnotu, nebo jestli už je to dneska něčím, co vyvanulo, co už je přežito. A to byl ideologický konflikt,“ podotýká.
„Máme tady nějaké ideologické konflikty, lidstvo je bude mít vždycky, ale my k jejich řešení a k jejich posuzování potřebujeme nadhled,“ pokračuje režisér Strach.
Dříve takový nadhled Češi měli díky humoru, tuto schopnost postupem času prý ztrácí. „Humorem vždy všechno rozmělníme, abychom to nebrali příliš vážně, rozneseme na kopytech, i toho Heydricha jsme v podstatě zlikvidovali humorem, českým vtipem. A najednou toho nejsme schopni, najednou to neumíme. Takže jestli bych na něco apeloval, tak právě na tento rys českého národa, nadhled v souvislosti, aplikovaný a řešený formou humoru,“ dodává.
Která pohádka si zaslouží zamknout do trezoru a nevysílat?Anketa
„Když jsou lidé nuceni říkat, že vidí něco jiného, než co vidí, tak to je plíživé omezování svobody. A nejčastěji za ně bojují ti, kteří se prohlašují za největší zastánce svobody,“ říká Strach, který věří, že dříve či později se svoboda, ze svého principu, nenechá zašlapat. „Jsem přesvědčen o tom, že až to přesáhne nějakou hranici, kdy většina lidí uvidí, že se děje bezpráví, že jiný názor nemá být limitován, že se tomu lidé sami postaví. O tom jsem přesvědčen,“ uvádí.
Celý svět se proměňuje ve vlnách, to Strach ilustruje na měnícím se postoji k sexualitě v průběhu času. Stejně tak je třeba přečkat vlnu, která limituje, a není tolerantní vůči jiným názorům. „Musíme ji přežít, aby zase nějaká generace, která přijde po nás, řekla: ‚Heleď, ti naši tatínkové, dědečkové, to udělali úplně dementně. Jestli chceme být skutečnými demokraty a liberály, tak musíme darovat prostor i názor, se kterým bytostně nesouhlasíme, ale musíme uznat a respektovat jeho právo, že smí být na světě, nesmí být utlačován, ani umlčován‘.“
Co jej osobně v dnešní době tíží, je to, jak si mladší generace neváží starých lidí. „Mám ke stáří úctu, řekněme vztah, a myslím, že naše generace, která je v plné síle, by se o babičky a dědečky měla postarat s vědomím toho, že jednou také nebudeme v takové síle, a také budeme potřebovat někoho, kdo se o nás postará,“ říká herec.
„Vůči této generaci se v posledních letech objevuje takový nerespekt, že proti němu mám tendenci hlasitě křičet. Taková neúcta, taková vidění starých lidí, jakože už jsou neproduktivní, nepotřební, pojďme vymyslet euthanazii, pojďme už jim něco píchnout, někam je odsunout, aby hlavně nebyli překážkou naší zážitkové civilizace, která chce všechno prožít teď a hned,“ všímá Strach. Považuje to za velmi nelidské a má proto tendenci na to ve svých filmech upozorňovat.
Psali jsme:
Jste politik? Zveřejněte bez redakčních úprav vše, co chcete. Zaregistrujte se ZDE.
Jste čtenář a chcete komunikovat se svými zastupiteli? Zaregistrujte se ZDE.
autor: nab
