Nejprve připomeňme nedělní slova pana Libora, který ve svém věku osmašedesáti let pracuje v Albertu ve východních Čechách. „Neumíte si to vůbec představit, to vám garantuji. Už ráno před otvíračkou stojí před vchodem desítky lidí, doslova desítky. Já zažil komunismus, narodil jsem se těsně po válce, vím, co to je hlad, živit rodiny, zažil jsem toho dost, ale copak jsme ve válce? Mně to připadá, že se lidi zbláznili. Doslova.

Tady třeba byla rodina, vezme si rohlíky a med, než dojdou na pokladnu, tak ten med sežerou. Chápete to? Kilo medu! Ovšem, zaplatí za něj, ale co jsem tak viděl, není to nic neobvyklého. Mladíci pijí energy nápoje, jedí čokolády, chovají se otřesně. Lidi mají košíky, přes které nejsou vidět. Když to bylo první den, divili jsme se jenom trochu, ale jelikož to trvá už snad týden, jsme všichni zaskočení. Manažer prodejny ne, protože se jede na výkon, ale třeba skladníci mají problém neustále doplňovat palety, piva, hlavně piva," sdělil naší redakci.