Peterson na začátku pochválil Maďarsko, že se ze „strašné katastrofy 20. století“, kterou přesně nedefinoval, vynořilo svobodné a znovu se stalo, jako země i jako lidé, pánem svého vlastního osudu. Dodal, že na něj noviny a lidé, kteří nemají rádi jeho politicky nekorektní názory, útočili a útočí a snažili se zlikvidovat jeho kariéru, ale že jinak žije velice pozitivní život. A vyzval přítomné, aby převzali odpovědnost za své životy, aby jednali v souladu se svým svědomím, protože na tom je postavena západní civilizace. „Pokud budeme činit správná etická rozhodnutí, pak stvoříme svět lepší, než je teď,“ apeloval na přítomné Peterson. Na tom, co říká tisk, prý tolik nezáleží, když více a více mladých lidí vyroste a převezme odpovědnost za své životy.

„Věřím v sílu lidských bytostí, nevěřím, že bychom byli rakovinou této planety, nevěřím, že bychom byli hrozba na apokalyptické úrovni. Věřím, že s dobrou a pevnou vůlí, vizí, inteligencí a pozorností dokážeme vyřešit jakýkoliv problém, který se objeví,“ prohlásil Peterson a dodal, že jeho ideologický spor je právě s lidmi, kteří v toto nevěří. „S takovými, kteří věří, že by bylo lepší, kdyby nás bylo méně, a jsou přesvědčeni, že jsme úchylkou v přirozeném řádu věcí.“

Peterson pokračoval dále: „Pořád vedu spor s tou částí mysli ve mně i v jiných lidech, která směřuje k zoufalství, z toho k pomstě a krutosti. Protože vím, že lidské životy jsou velice těžké, někdy až nepřekonatelně těžké, a rozumím tomu, že to může poštvat lidi proti jim samým, proti jejich sousedům a přátelům, a to je spor, který vypovídá o tom, jaké je lidstvo. Otázka zní, zda naše schopnost jednat přímě, čestně a mířit výš je dostatečná na to, abychom překonali tragédie a zlovůli, se kterou se setkáváme v životě. A bude to velké dobrodružství vašeho života, zjistit, jestli tomu tak je.“