Autorem tohoto výňatku ze zpravodajské satiry portálu Exanpro je bývalý důstojník vojenské zpravodajské služby Jiří Wagner. Specialista na analýzy, hodnocení událostí a předpovědi před časem omezil poskytování rozhovorů pro zpravodajské portály či internetové televize, aby se mohl více soustředit na svou práci a nebyl posuzován podle toho, kdo se na něj s žádostmi o interview obrací. Odborně se ale nadále zabývá mediálními výstupy, respektive jeho zpravodajsky analytická agentura Exanpro, kterou ve výslužbě založil spolu s dalšími příslušníky bezpečnostních a zpravodajských agentur – s původem převážně ze zahraničních zemí.
V květnu překvapil tím, že na portálu s ryze analytickými a odborně zpravodajskými texty poprvé vydal satiru s názvem „Bizoni se dostali do slepé uličky aneb Trvalé zatracení tří českých komunálních politiků“. Na dotaz redakce sdělil, že řízené úniky informací už ho prostě přiměly k jiné formě sdělení.
Infografika na zpravodajském portálu Exanpro.
Kritika vtipem
I v ‚novinářském‘ zpravodajství, tedy v žurnalistice, je satira – zejména politická – relevantním žánrem. Hojně užívaným žánrem je tehdy, má-li být upozorněno nesouhlasně na ne-řádnou správu věcí veřejných, na záporné a nekalé jevy, nedostatky a pochybení. Je žánrem tradičním. Existuje už od Aristofana. U nás je spjata například se jménem Karla Havlíčka Borovského, který si za to ale vysloužil deportaci do Brixenu. Dále významní autoři jako Jan Neruda nebo Jaroslav Hašek, který dovedl psanou satiru až k založení ‚Strany mírného pokroku v mezích zákona‘, divadelní satiru pak reprezentují V+W. Z novodobých dějin se zapsali do povědomí Šimek a Bubílková s pořadem S politiky netančím, anebo Gumáci. V současnosti se k satiře uchyluje řada takzvaných youtuberů. Svého vlastního scénického čtení nazvané Kristýna – blonďatá bestie se dočkala proti své vůli před pár lety tehdejší poslankyně Kristýna Kočí, dnes již politicky neaktivní.
Wagnerova satira je přiznaná. Na portálu je řazena do sekce „Působení zpravodajských služeb“ s označením Zpravodajská satira. „Ale i když je to satira, tak je v ní zakomponováno leccos ze zákulisí této aféry. Lidé se pobavili, což ale ještě neznamená, že pochopili, co se za tím skrývá a co to odhaluje o BIS a vládě,“ reagoval stručně na dotaz redakce.
Nesmyslný charakter článků
Ve fiktivním textu se objevuje i postava šéfa „bizonů“ (slangový výraz pro BIS): „Opře se o opěradlo židle, založí si ruce na prsou a říká: ‚Hele, Tundříku, mým úkolem je ti zase něco naznačit, ale ještě nevím, jak to udělám. Minule jsem ti naznačil a ty sis to dokonale domyslel. A prej ses trefil do černýho. Aspoň to tak říkal nejvyšší bizon, šéf všech bizonů a skoro generál Kalídelka.‘“
Ondřej Kundra patří mezi nevelký počet novinářů, jejichž jména se v minulosti objevila v dokumentech BIS. „Váš pseudokritický a zcela nekvalifikovaný úhel pohledu, kterým do případu vstupujete, nás velmi překvapuje. Jen velmi obtížně se vyrovnáváme s představou, že novinář Respektu svým požadavkem veřejně diskutovat státem chráněné, přísně utajované fáze, postupy a úkony kontrašpionážní operace není schopen dohlédnout, že jedná a pracuje – byť třeba nevědomky – v zájmu, nebo možná i na popud ruské zpravodajské služby,“ objevilo se před lety v jedné ze zpráv Bezpečnostní informační služby. Negativní vztah, který měl s BIS v roce 2012, už zjevně dávno neplatí.
Na stránkách Exanpro byly mimochodem jeho novinářské články rozebírány už dříve, týká se jej například analýza „Čeští novináři píší o Skripalově stopě v ČR a opět dokládají svou základní neznalost o práci zpravodajských služeb“ (první díl a druhý díl). Zde Kundru, spolu s Jaroslavem Spurným, označil za novináře, kteří opakují stále stejné základní chyby v dostupné zpravodajské terminologii a vytvářejí ve svých psaných „příbězích“ další takzvané situační rozpory. „Jenže po celou dobu, co se věnují této práci, nedokázali odbourat základní nedostatky, čímž jejich výstupy postrádají odbornou úroveň a mají nesrozumitelný až nesmyslný charakter,“ napsala o nich agentura Exanpro v souhrnné analýze.
V závěru zmiňuje citát, který by si přednostně měli neustále připomínat právě novináři: „Lidská vášeň pro senzaci klidně obětuje i zdravý rozum.“
U vlaštovky nezůstane
Květnový satirický příspěvek je opatřen vysvětlující poznámkou, z které mimo jiné vyplývá, že ricinová aféra už na Wagnera byla „příliš“ a přirovnal ji k tragikomedii. V poznámce se mimo jiné píše, že: „K tomuto žánru je vhodné doplnit, že události a postavy ve zpravodajské satiře mohou být někomu povědomé, ale jakákoli podobnost s reálným životem je čistě náhodná, nebo vyplývá z podobných zkušeností čtenářů. Celý příběh je situován do období nouzového stavu, a to konkrétně do 17. týdnu roku 2020.“
Zakladatel Exanpro potvrdil, že satirickou glosu jsme od něj nečetli naposledy, ještě prý něco chystá. Koneckonců i publikovaná ironizující vlaštovka nese označení „kapitola 1“.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Lucie Bartoš
