Minulý týden jste se vrátil z konzervativní konference CPAC v Budapešti. O konferenci se referovalo jako o největším setkání konzervativních sil v Evropě. Můžete nám popsat, co se na konferenci odehrálo?
Na konferenci CPAC vás jako svého reprezentanta vyslalo hnutí SPD. Dáváte tím jako hnutí najevo, že se hlásíte mezi konzervativce?
To, jestli jsem konzervativec, nechť posoudí ti, kteří se zabývají politickou taxonomií. Já hledám politiku, která je na straně zdravého rozumu. Ten v poslední době nalézám právě u stran, které ideově vycházejí ze základů politického a národního konzervatismu, a mezi ně lze podle méhu názoru bezesporu řadit i hnutí SPD. Přece jenom, už také nepatřím mezi nejmladší, mám rodinu s dvěma dětmi, a témata, jako je podpora rodiny, následování určitého hodnotového systému, národní kultury, zachování určitého životního standardu, ale i určitá odpovědnost ke starším, se mě dotýkají osobně. Skutečně si nemyslím, že by nám jako rodině prospělo cílené snižování životní úrovně nebo vymývání hlav agresivní LGBT ideologií. Na konferenci jsem proto jel jako součást delegace hnutí SPD, spolu s několika členy naší mládežnické organizace, ale i čistě ze zájmu o výměnu poznatků v oblasti konzervativního myšlení.
Co vás na konferenci zaujalo? Hodně se mluvilo o projevu Viktora Orbána, který hovořil o bruselském šlechtění viru progresivismu, který nakazil Evropu.
Viktor Orbán svým projevem na začátku konference nastavil laťku skutečně vysoko, z toho, co jsem slyšel, tak se ostatní vstupy na jeho projev jen dotahovaly. Kromě toho, že nekompromisně hovořil o úpadku Evropy a o jeho příčinách, tak také narýsoval řešení, tedy jeho slovy „protilátku“. Ta spočívá v podpoře rodiny a národní soudržnosti, v ochraně státních hranic a vlastní kultury a ve výchově talentů. Tedy recept, který evidentně funguje.
Fotogalerie: - František Josef I. v nemocnici
Proč myslíte, že tento recept Viktoru Orbánovi zafungoval?
V Maďarsku jsem si všiml, že jsou tu stále patrné stopy z časů, kdy se Maďarsko v důsledku nezvládnuté transformace v 90. letech ocitlo na pokraji státního bankrotu. Z tohoto ekonomického dusna ale povstal Orbán se svou vizí sebevědomého Maďarska, které se nebude sklánět před zájmy zahraničního kapitálu. Ostatně, i z řadových Maďarů je cítit, že je jim zdravé sebevědomí vlastní, Maďar si na hlavu nadělat nenechá, zatímco my se ozveme, až když nám to nateče do očí. Proto také Maďaři mají za premiéra Viktora Orbána a nikoliv „služebníčka“ Babiše, natož pak premiéra cizích zájmů typu Petra Fialy.
Konference CPAC
Andrej Babiš na konferenci hovořil také. Jak jeho projev hodnotíte?
Andrej Babiš se evidentně ocitl v prostředí, které mu moc vlastní nebylo. V zásadě se nikdy o ideje moc nezajímal, řešil hlavně praktickou stránku věci. Jeho vláda tak také vypadala: Jako když kouzelník Pokuston tahá králíky z klobouku. Jednou modrý, podruhé červený, potřetí puntíkovaný, bez ladu a skladu. Ve svém projevu pak popsal to, co už všichni dávno víme. Tedy že Evropu ovládly šílené ideologie, které vysloveně škodí a které je potřeba zastavit. Vlastně nic, s čím bych nesouhlasil. To je ale málo. Jestli chce v politice sehrát ještě nějakou pozitivní roli, pak by měl umět kriticky zhodnotit svá předchozí selhání, jako třeba že se za jeho působení urvala z řetězu Česká televize či politické neziskovky a navrhnout řešení. Je ale otázka, jestli takového prozření bude někdy schopen.
Viktor Orbán na konferenci CPAC
V čem podle vás spočívá úspěch Maďarské cesty, jak o ní hovořil prezident Klaus na proslovu při večerní recepci? A proč to nejde u nás?
Viktor Orbán ovládl Maďarsko po volbách v roce 2009 politicky. Na základě předchozích zkušeností a řekněme i neúspěchů ze svého prvního premiérského období pochopil, že pokud chce svůj systém udržet dlouhodobě, musí si vybudovat i síť podpůrných organizací, chcete-li neziskovek, které budou propagovat jeho vizi. To se mu podařilo, systém aktivně vyhledává politické talenty, podporuje národní kulturu a umělce, opírá se o rodinu jako o základ státu. Oproti tomu Petr Fiala převzal zemi, kterou ovládly jemu na ruku jdoucí neziskovky a média. Nyní se pokouší zemi ovládnout i politicky, v duchu hesla, že kdo nejde radostně s námi, jde automaticky proti nám. Personální čistky na jedné straně a vytváření trafik na druhé straně jsou toho dokladem. Pokud tedy hovoříme o „orbánizaci“ Maďarska, v našich končinách se nacházíme v procesu agilní „fializace“.
Fotogalerie: - Komunisté "u tanku"
Maďarský systém a zvláště premiér Orbán ale bývají častým zdrojem kritiky pro koncentraci moci. Vy tyto obavy nesdílíte?
Koncentrace moci je vždycky riziko. U Viktora Orbána nevyjímaje. Orbánovy hodnoty lze však považovat za pozitivní: národní kultura oproti multikulturalismu; národní zájmy oproti globalismu; podpora rodiny oproti LGBT bludům; výchova politických talentů oproti fialovskému neziskovkářskému a akademickému parazitismu. Viktor Orbán z tohoto pohledu přivedl Maďarsko na pozitivní cestu obrany Maďarska, zatímco my se pod vedením Petra Fialy řítíme do chřtánu indiferentního globalismu, tedy po cestě, kterou já za pozitivní nepovažuji. Hlavní rozdíl je v kvalitě obsahu, metafyzickou debatu o vhodnosti formy veďme až v druhém gardu, byť je neméně důležitá.
Mgr. Josef Nerušil
Proč se v Česku nepodařilo prosadit podobný model, jako v Maďarsku?
Příčinu vidím v hlubokých 90. letech. Zatímco maďarská ekonomika po nájezdu mezinárodních finančních institucí zkrachovala, našim politickým elitám se tuto zatáčku podařilo několikrát vybrat. Maďaři proto byli nuceni se zabývat svými problémy do hloubky a jít ke kořenu potíží. U nás to docela dlouho vypadalo, že si naše ekonomika sama našla pozici, přirozeně odrážející domácí zájmy. Na západě v té době ale přicházel čas liberální levice, Tony Blairem a Gerhardem Schröderem počínaje, pročež naše politické elity na vývoj nereagovaly a spíše než o správu věcí veřejných se zajímaly o své blaho. Výmluvnou ilustrací je příběh ODS. Po kvalifikovaných a do jisté míry i ukotvených zakladatelích stranu převzali „boys“ z více či méně úspěšných podnikatelských kruhů, pro které nebyl hodnotou prospěch vlastní země, ale okamžitý vejvar, bourák, blondýnka po boku a hacienda v zahraničí. Jinými slovy, politická beznaděj. No a výsledkem je, že Praha, kde by kdysi zvítězila i Klausova tenisová raketa, se proměnila v baštu pirátské politiky, nyní za tragikomické účasti kdysi pravicové ODS. Tito „boys“, dnes již vážení a zajištění muži zralého věku nyní lamentují, jak se to mohlo stát, protože levicové řádění již začíná ohrožovat i je samotné. Inu, otcové zakladatelé si nedokázali (nebo nechtěli) vychovat své nástupce a ti, kteří to po nich převzali, vystřízlivěli z mejdanu až když zjistili, že si štafetu převzal někdo, komu ji vůbec přenechávat nechtěli.
Antiprogresivistická zóna
Když jsme se dostali i k pražské politice, jaká je nyní situace na pražském magistrátu, kde jste zastupitelem za hnutí SPD?
Trochu mi to přijde jako klid před bouří. Pražská ODS se dostala po dvou volebních obdobích k moci, její šíbři si ale stále více uvědomují, že se už vrátili do jiného světa. Magistrát je nyní plně obsazen straníky od Pirátů a Prahy Sobě, každý den čelí aktivistickým nátlakovým akcím a celkově tam ODS tahá za kratší provaz, na což její lidé nejsou zvyklí. Registruji první naschvály, které si koaliční strany vzájemně dělají. Kladu si však otázku, jestli vzájemná nevraživost mezi ODS a Piráty bude silnější, než touha po fukcích, moci a zdrojích.
Vidíte tedy jako politik nějaké východisko, které byste dokázal našim čtenářům nabídnout?
Věřím v demokracii a jsem dalek nenávistnych výlevů vůči svým oponentům, jak to dennodenně předvádějí naše samozvané elity. Jestliže současná vládní garnitura třikrát po sobě poměrně přesvědčivě vyhrála volby, pak se ptejte, proč se tak stalo a jak je napočtvrté porazit. Nelžeme si do kapsy něco o volebních podvodech, nevěřme prorokům hlásajícím demisi vlády, neupínejme se namísto k Bruselu k Moskvě, Pekingu či Washingtonu. Tam na nás také nikdo nečeká, a pokud ano, tak jen proto, aby nám nadiktoval své zájmy. Mějme národní sebevědomí, podobně jako Maďaři a hlavně – buďme ochotni pro změnu poměrů také něco udělat. Nejenom klikáním na facebooku, ale především hmatatelným činem. Příležitostí je tu hromada a stačí se jen zapojit. Pokud bude poptávka, pak se určitě i nějaký český Orbán mezi našimi politiky vyprofiluje.
Delegace SPD na CPAC
Psali jsme:
autor: Martin Huml
vipera
