Český marketér Jakub Horák se vyjádřil ke kauze sochy Koněva. Na svém facebooku napsal následující status, kde si vzpomněl na metro Stalingrad: „V Paříži mají pořád stanici metra Stalingrad, taky se tam z toho nikdo nevěší... Berou to jako vzpomínku na válku. Celá kauza s Koněvem je zase taková další píčovina, nad kterou se lidi pohádají, pak Respekt moudře zváží pro a proti... Osobně bych hlasoval pro odstranění sochy, když už celý ten spor vypukl a musí se nějak řešit. Ale to, že vůbec vypukl, je další ukázka současný ubohosti... na obou stranách.“
Lubomír Hegel v diskuzi napsal: „Proč by neměli mít Stalingrad? Je to pro ně asi tak traumatické jako pro nás vylodění v Normandii.“
Fanda Konečný však napsal: „Trochu jablka a hrušky,“ na což reagoval Jan Zahálka a napsal: „Trochu jablka kuličková ložiska...“ Ale do diskuze se zapojila ještě Anežka Osvaldová: „Prečo? Veď ide iba o normálne vyjadrenie postoja. Že vy si ho neviete zaškatuľkovať, je chyba vašej mysli, nie?“
Do diskuze se zapojil i jiný marketér, Martin Jaroš, a to pod komentářem Martina Uhlíře. Ten napsal: „V USA náckové v pochodech mohou hajlovat a nosit prapory s hákovým křížem. Proč? Protože na americkém území nebyly vyhlazovací tábory smrti,“ s tím však úplně nesouhlasil Tom Freeman a napsal Martinovi Uhlířovi: „Protože v USA zatím platí svoboda slova/projevu.“ Na to opět odpověděl Martin Uhlíř: „To se nevylučuje, to v EU také,“ kdy Freeman s tím tvrzením nesouhlasil: „Martine Uhlíři. Jakože nevylučuje? Pokud je v CR zakázáno něco říkat, zakázáno se nějak projevit, tak jak můžete tvrdit, že je tu svoboda slova?“ Martin Uhlíř opět odpověděl: „Tom Freeman. Vždy záleží na kontextu. A také je to o odvaze být zodpovědný za své jednání. Je to v hlavách lidí. Vy se bojíte na FB užívat své občanské jméno. Proč? Nic ve zlém, jen mne to zajímá. Upřímně, nedivím se, že se necítíte svobodně.“
Avšak v tu dobu se do diskuze zapojil Martin Jaroš, který napsal: „USA mají širší koncepci svobody slova než evropské země. Pokud se vaše slova netýkají obscenit, podvodu, dětské pornografie, určitých komerčních záležitostí (reklama) a výzev k okamžité nezákonné akci, tak vám projde leccos. Přeju Americe, ať jí tato důsledná ochrana svobody slova vydrží.“ Uhlíř dal vědět, že to též přeje USA: „Martin Jaroš. Vždyť já to USA také přeju. Ale je důležité pochopit regionální (a nepřenosný) kontext. Proč je zakázána dětská pornografie? Protože tam k sexuálně orientovaným zločinům na dětech docházelo a dochází.“ Freeman však opět oponoval: „Martin Uhlíř. Redukce svobody slova dle kontextu je stále redukcí. Neuvádění celého jména je jen drobná opatrnost. Kdo mě zná, zná pochopitelně i mé příjmení.“
Na to opět odpověděl Uhlíř, napsal totiž: „Tom Freeman. Respektuji Váš názor, Tome. Jen opakuji, že svoboda je IMHO definována primárně pocitem uvnitř nás, ne tím, co je kolem. Ale samozřejmě jde jen o můj subjektivní názor. Každý to můžeme mít nastavené jinak. Jinými slovy, pokud se rozhodnu být svobodným člověkem, nikdo mi to nemůže vzít, ani kdyby mi, v extrémním případě, držel pistoli u hlavy,“ na což odpověděl Freeman: „Pro vytvořeni dětské pornografie je nutné zneužít dítě. Při vytvořeni projevu není nikomu ublíženo. Nemusí tedy jít o kontext, ale o to, zdali jde o zločin s obětí či bez oběti.“ Diskuzi zakončil Dušan Spáčil, když napsal: „Svoboda není relativní. Jakmile začnete svobodu vybavovat nějakými přívlastky a podmínkami, přestává být svobodou. Je to stejný rozdíl jako mezi demokracii a lidovou demokracii, kterou měla polovina socialistických zemí i v názvu.“
Fotogalerie: - Boj o sochu Koněva
Avšak s Horákovým statusem o Koněvovi tak úplně nesouhlasil Dalibor Fencl, když napsal: „Spor o minulost není nikdy zbytečný. Ještě před pár týdny vědělo o Koněvově neblahé úloze pár Pražáků, dneska už v téhle zemi málokdo neví, kdo byl Koněv a zároveň jak to bylo s osvobozením Prahy. Za mne je ten tyátr okolo velmi positivní, ať už to s tím kusem bronzu dopadne jakkoliv.“
Je Horák Ovčáček? Josef Richter totiž napsal: „Srovnání metra Stalingrad a sochy Koněva bych čekal od někoho kalibru Ovčáčka.“
Pavel Sycha se ovšem zamyslel a napsal:
„Jakube, chápu ten pohled ... že je to kauza, ve který se utápí zbytečně mnoho energie. Je to pořád ta stejná písnička. To, co ve skutečnosti vypadá jako dilema okolo Koněva, o dvou názorových proudech, je ve skutečnosti téma k debatě, kterou kdyby neprovázely emoce, tak bychom se divili.
Kdyby se uskutečnila panelová debata, našly by se tam desítky postojů, proč by měla/neměla socha stát. V té emoční smršti většině zúčastněných na úrovni hluboké motivace nejde o sochu Koněva. Jde o to, ke komu se připojit a jak si to zracionalizovat. Srovnání se Stalingradem v Paříži je imho mimo, ty kontexty jsou nesrovnatelné. Celá kauza je jako mnoho dalších jen dalším svědectvím o tom, jak jsme relativně čím dál kratší dobu ochotni věnovat naslouchání a diskuzi, než si vybereme, kdo je ve sporu blbec a zasloužil by kyjem po hlavě. A přitom by stačilo diskuzi začít poměrně nevinnou otázkou:
Je něčí socha symbolem toho, že dotyčného oslavujeme?“
Psali jsme:
Jste politik? Zveřejněte bez redakčních úprav vše, co chcete. Zaregistrujte se ZDE.
Jste čtenář a chcete komunikovat se svými zastupiteli? Zaregistrujte se ZDE.
