Dvě několikametrové skulptury složené z trupů stíhaček Spitfire a motýlích křídel od sochaře Davida Černého mají už za necelý měsíc ,zdobit' fasádu obchodního domu Máj na Národní třídě. Národní památkový ústav (NPÚ) s návrhem nesouhlasil. Konečné rozhodnutí ale bylo na odboru památkové péče Magistrátu hlavního města Prahy, který návrh investora schválil.

„Stejně jako je kritizovaný greenwashing, měl by být kritizovaný artwashing. Kýč proměněný za umělecko-politické gesto. Umění ve veřejném prostoru má respektovat kontext, ve kterém se ocitá, ne být kontrakulturním výkřikem... Byl jsem vášnivými obhájci Černého požádán o definici," poznamenal k včerejší kauze analytik Štěpán Kotrba a dodal.

„Tak tedy - Kýč je neumění, vulgárně parazitující na umění. Většinou tím, že napodobuje vnější stránku umění, ale postrádá myšlenku i krásu. Je to klišé s útokem na emoce, touhou po šokování, politizujícím kontextem, prvoplánově předstíraným sentimentem či přehnanou sexualitou, absencí řemeslné originality, nízkou uměleckou hodnotou, absencí vkusu.... Kýč nelze definovat ani ve vztahu k žádné nadčasové estetické normě, ani ve vztahu ke vkusu elity, ale je falešnou estetickou kategorií společnosti, která ztratila důvěru ve svůj styl. Pokud se zeptáte ,Co je špatný vkus?', lze odpovědět i tak, že ,Kýč je ztělesněním veškeré lži, která v moderním životě existuje' (1939, Clement Greenberg: ,Avantgarda a kýč' ). Nebo ,sbírka harampádí, která se rychle šíří všude' (Jean Baudrillard ,Consumer Society' 1970)."

„Chcete-li to jinak, tak estetická banalita," uzavřel Kotrba.