Předseda hnutí Trikolóra Václav Klaus ml. předložil svým kolegům ve Sněmovně radikální návrh a vyjádřil naději, že se za něj nedočká lynče. Navrhl totiž poslancům sebrat platy po dobu půl roku, přičemž by kolegům ponechal jen náhrady. Podle něj by i státní správa měla udělat gesto v době, kdy si všichni musí utahovat opasky. Nastavil Klaus kolegům zrcadlo? A co myslíte, má takový návrh šanci projít?
Podobná věc mě před časem napadla taky. Nebo alespoň po dobu trvání nouzového stavu a restrikčních opatření proti poslední skupině výdělečně činných. To bychom viděli, jak by se manekýn v rudém svetru oháněl, jak to „spolu zvládneme“, premiér Babiš by se taky asi ve svém proslovu pak pět minut neomlouval i poslednímu mravenci na světě, se vším respektem a díkem všem, co dělají svou práci, a neronil slzy nad mrtvými celého světa, kterých je kvůli PR covidu-19 zanedbatelný počet ve srovnání s jinými nemocemi a důvody úmrtí.
Šanci projít to samozřejmě nemá, protože pašíci se sami dobrovolně od korýtka neodstaví. I kdyby jim nakrásně Klaus zrcadlo nastavil, řada z nich má natolik pokřivené vidění, že to s nimi nehne ani o píď. Utahovat opasky umějí, ale zpravidla a do puntíku jenom druhým, sobě je třeba povolovat.
Generál Petr Pavel spustil iniciativu Spolu silnější na pomoc v boji proti koronaviru. Chce skrze ni získávat peníze a s nimi pak podporovat dobrovolníky, kteří třeba vyrábějí důležité ochranné pomůcky. „Každá krize je příležitostí k tomu, jak být ještě lepší,“ poznamenal generál a odmítl, že by tato činnost nějak souvisela s jeho vstupem do politiky. Oceňujete tuto snahu pomáhat?
Oceňuju snahu pomáhat u všech – i samozvaného blanického rytíře Petra Pavla. Nicméně, vycházím-li z jeho nedávné historie, mám za to, že jde v mnohem větší míře o PR než o skutečnou pomoc. Ale cení se každá pomoc – i tahle. Jakkoliv preferuju, aby pomoc byla „němá“, tak je fakt, že její zviditelnění a možnost přitáhnutí dárců je prostě spojenou nádobou. Ohledně jeho vstupu do politiky ještě uvidíme, co bude.
Zatím ho jeho loutkáři jako je agent Petr Kolář – otec antikoněva z Prahy 6 – stále u veřejnosti oťukávají. Má pár škraloupů coby kariérní komunista a převlékač uniforem, které v očích jeho šedých eminencí jsou sice v pohodě, neboť se dostatečně rychle a hlasitě dokázal přeorientovat a adaptovat na v současnosti žádoucí a uvědomělý pohled. Sice má docela pěkný mluvený projev, ale jak je běžné u lepších lidí, prakticky nic v něm neřekne – kromě hrozby Ruska, Číny, dezinformací a pochvaly USA, NATO a EU.
„Jde o naprosto výjimečnou situaci. Nečiní mi žádné potěšení vládnout a žít v nouzovém stavu. Přál bych si, abych žádat nemusel, ale nemohu slíbit, že tu stojím naposledy,“ řekl před poslanci premiér Andrej Babiš, když neúspěšně žádal o prodloužení nouzového stavu až do 11. května. Věříte mu ta slova? Skeptici mluví o tom, že vládě zachutnala moc…
Že tam premiér nestojí naposledy, je jisté jako smrt. Ať si pozastaví – po dobu nouzového stavu a restrikce posledního živnostníka a zaměstnance – poslanci a senátoři platy, a pak se můžeme bavit. Pak ať před nás Andrej Babiš předstoupí znovu a povídá. Předpokládám, že by pak mluvil jinak.
„Zveřejněte strategii, podle které budete postupovat,“ cepovala vládu na úterním plénu Markéta Pekarová Adamová (TOP 09). Chybí podle vás vládě jasná a pochopitelná koncepce v boji s koronavirem? A lze ji po kabinetu za této situace vyžadovat?
Výjimečně s paní Adamovou souhlasím. Myslím, že rámcově by veřejnost měla vědět, jakým směrem se vláda chce pohybovat. Když už výjimečně řekne epidemiolog a milovník roušek s totalitními choutkami něco rozumného, je na druhý den dementován Hamáčkem i Babišem. Jak a proč potom mají občané krokům vlády věřit a držet se jich – kromě vybudované atmosféry strachu a postihů?
Fotogalerie: - Hudba z Hradu
Rektor Univerzity Karlovy Tomáš Zima se obává toho, co s naší společností vyvedou ochranná opatření v boji proti koronaviru. Pokračující restrikce podle něj budou devastační; čili je zcela nutné velmi brzy zatáhnout za záchrannou brzdu a přehodnotit je. Jak se postavit k tomu, když má přední akademik větší obavy z oněch opatření, než ze samotného koronaviru?
Opět souhlasím s rektorem, s nímž jinak často názorově neladím. Evidentní řízená demolice ekonomiky, kterou Babiš, Hamáček, Prymula a Vojtěch coby ti viditelní – ať už vědomky, či nevědomky – zprostředkovávají, je v důsledku daleko větší hrozbou než vir s nejlepším PR v historii.
Vedení Prahy 6 odstranilo sochu maršála I. S. Koněva. Starosta Ondřej Kolář nechal sochu odvézt do depozitáře. Váš komentář? Hraje v tom nějakou roli to, že nyní v zemi platí nouzový stav? Měl třeba Kolář počkat?
Že prominentní synek Kolář opět ukázal svou odvahu. Samozřejmě, že v tom hraje roli nouzový stav, respektive omezený pohyb občanů. Gratuluji mu k hrdinnému vítězství nad sochou. Přeji mu, aby stejně tak vyhrál nad svou hloupostí, arogancí a lokajstvím. Ale to je zřejmě boj s větrnými mlýny. Za vichřice.
Zmizení Koněvovy sochy během nouzového stavu označil za zbabělost exprezident Václav Klaus, podle něhož je pozoruhodné, že od listopadu 1989 trvalo třicet let, než se vynořila tato skupina bojovníků s komunismem. Sdílíte jeho pohled?
Sdílím. Levné hrdinství třicet let po revoluci a opožděné rádoby disidentství se mi příčí. Jedná se o pouhopouhou provokaci Ruska, jindy zase třeba Číny, která navíc, a o tom jsem přesvědčen, ani není z jejich hlavy.
V souvislosti s koronavirovou pandemií se začínají hlasitěji ozývat odpůrci Evropské unie. K odstoupení od Lisabonské smlouvy nejprve vyzval Václav Klaus mladší a poté se k tlaku přidal i Tomio Okamura, který navrhuje referendum a rovnou by vystoupil z EU. Mají jejich návrhy šanci uspět? A bylo by to nyní moudré?
Chápu, že chtějí v současné chvíli oprávněně poukázat, na tragikomedii, kterou EU předvádí, ale myslím si, že i oni vědí, že návrhy šanci na úspěch nemají. Podle mě to moudré není, a naopak to může působit kontraproduktivně.
Naopak ministr zahraničí Tomáš Petříček se domnívá, že koronavirová krize je skvělou příležitostí k tomu, abychom více stmelili EU. Evropské společenství si prý v krizi pomáhá, třeba s léčbou pacientů. Petříček také nadhodil, že by se do budoucna hodila užší spolupráce členských států například ve zdravotnictví. Zároveň je to prý příležitost odpoutat se od závislosti na Číně. Myslíte, že k něčemu takovému skutečně může v příštích měsících dojít, nebo jen zůstane u Petříčkových přání?
Pocheho sekretářka Petříček společně s populistickým manekýnem a ministrem pravdy Hamáčkem jsou sice v dresu ČSSD, ale jinak coby bruselští lokajové jsou zcela jednoznačně pacienty patřícími do TOP 09. Ralphík Wiggum Petříček, jemuž absence vlastního názoru není vůbec cizí, pak bude papouškovat PR fráze na vynášení EU do nebes, dokud mu režim a pánové nezavelí jinak. Jen idiot, nebo lhář – nic mezi tím – může zásluhy za vzájemnou pomoc jednotlivých států přisuzovat EU. U Petříčka, se vší neúctou, jsem přesvědčen, že jde o souběh obojího.
Fotogalerie: - Živo u Berounky
Zatímco v březnu kritizovala Ursula von der Leyen Česko za zavedení restrikcí v boji s koronavirem a upozorňovala, že uzavírání hranic jde proti duchu EU, v dubnu jsme dostali od šéfky EK vynadáno za to, že se tatáž opatření chystáme rozvolňovat. Ursula von der Leyen je přesvědčena, že by politici zemí EU měli svá rozhodnutí koordinovat, aby celé společenství postupovalo jednotně a aby odlišná rozhodnutí nevyvolávala chaos. Co na její krizové řízení říkáte? Nedává svými činy přímo munici kritikům EU?
Eurosoudružka von der Leyen, stejně jako de facto celé bruselské politbyro, jen dále svými nekompetentními, kontraproduktivními a protiřečícími si radami, doporučeními a nařízeními rozfoukává oheň pod kotlem, ve kterém se postupně ohřívají. Díky bohu za to, protože tím, alespoň z mých osobních zkušeností, čím dál více lidem otvírá oči. A upřímně jim z hloubi duše přeji, aby se i uvařilo.
Začátkem týdne nás náhle ve věku pouhých 55 let opustila novinářka Tereza Spencerová. Vy jste byl jejím kolegou, jak na ni vzpomínáte?
Jako na skromného, příjemného a milého člověka, který si na nic nehrál. Jakkoliv může někdo v určitém ohledu vznést námitku. Jako na skvělou partnerku do diskuse o čemkoliv u sklenky vína – nejedné. Jako na odborníka, byť by mi zřejmě oponovala, na Blízký východ, který jsem chápal jako její druhý domov. Jako na citlivou duši, která o smyslu svého počínání často – jako běžný smrtelník – pochybovala. Jako na milovnici svých domácích mazlíčků. Jako na výbornou novinářku a glosátorku, nepodléhající mamonu a cestám nejmenšího odporu, kterých je u nás jak šafránu.
Psali jsme:
Jste politik? Zveřejněte bez redakčních úprav vše, co chcete. Zaregistrujte se ZDE.
Jste čtenář a chcete komunikovat se svými zastupiteli? Zaregistrujte se ZDE.
