Letos v lednu Senát odmítl Istanbulskou úmluvu. Po velmi sledované debatě mezi zákonodárci veřejností nepomohl osobní apel prezidenta Pavla, ani závěrečné velmi dramatické vystoupení předsedy komory Miloše Vystrčila, jenž se zvýšeným hlasem (který někteří označovali dokonce za křik) dovolával Václava Havla. Po hlasování učitel z Telče litoval, že ti, kteří zvítězili, se nechtějí polepšit.
Bezprostředně poté zazněly veřejným prostorem názory, že toto hlasování v Senátu rozhodně nemusí být poslední.
Hned po zamítavém hlasování zaslala skupina senátorů dopis předsedkyni Poslanecké sněmovny Markétě Pekarové Adamové, ve kterém uvažovala, že případné kladné stanovisko Poslanecké sněmovny by mohlo vést k novému hlasování i v Senátu. Psala o velkém zklamání mezi oběťmi domácího násilí a apelovala, ať se poslanci postaví na stranu lidských práv.
Tento článek je uzamčen
Článek mohou odemknout uživatelé s odpovídajícím placeným předplatným, nebo přihlášení uživatelé za Prémiové body PLPřidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
Váš názor? (Hlasovalo 5 čtenářů)
Potřebujeme k prevenci domácího násilí Istanbulskou smlouvu?
autor: Jakub Vosáhlo
mravní bahno
