Zemmour pokračuje ve svém tažení na Elysejský palác
Kandidatura Érica Zemmoura je něco jako vhození kamínku do stojaté vody francouzské politiky. Málokdo očekával jinou možnost než souboj Marine Le Penové a současného prezidenta Emmanuela Macrona ve druhém kole s tím, že Macron samozřejmě znovu vyhraje. Mediální kampaň proti předsedkyni krajně pravicového Národního shromáždění by byla znovu velmi silná, přičemž Le Penové chybí zejména spojenec, neúspěšný kandidát z prvního kola, který by své příznivce vyzval k hlasování pro ni. To se ovšem může s příchodem Erica Zemmoura změnit.
Macron zůstává hlavním favoritem voleb, a to i přesto, že řízení koronavirové krize je katastrofické. Francie se mění čím dál víc v policejní stát, kde už ani tak nejde o zdravotní boj s koronavirem, ale vše se točí okolo kontrol a podmínek, za kterých se může covidpas deaktivovat. Velkým Macronovým neúspěchem je především jeho politická strana En Marche, kdy původní projekt zněl přivést do politického veřejného života nové lidi. Strana prakticky nevygenerovala žádnou silnou politickou osobnost. Mnoho členů odešlo, když zjistilo, že hlavním cílem a smyslem strany je hlasovat v parlamentu tak, jak si přeje Elysejský palác. Největší Macronův neúspěch tkví v tom, že měl prakticky pět let neomezenou moc a neprosadil žádnou z klíčových reforem včetně té důchodové. Ani krize okolo covidu nedokáže zakrýt ideovou a praktickou vyprázdněnost progresivního liberalismu, kterou Macron zastupuje. Jeho nápady na projekt federální Evropy, které zazněly v jeho projevu na Sorbonně, a jejž mnoho českých komentátorů oslavovalo jako nový program liberální Evropy, zůstaly nerealizované. Celá Macronova politika je naprosto odtržena od reálného života obyčejných Francouzů. A to je právě hlavní pole působnosti pro Zemmoura a místo, na které útočí.
Jste pro zrušení Benešových dekretů?Anketa
Prvním důležitým krokem pro pochopení kandidatury tohoto francouzského novináře jsou důvody, které ho vedly k tomu, že se pustil do boje o prezidentské křeslo. Zemmour posledních 30 let systematicky budoval svou novinářskou kariéru. Od začátku v podstatě nezměnil svoje názory, mezi něž patří kritika migrace a bezmezné víry v pokrok, stejně jako podcenění islámu a terorismu, boj proti feminismu a povinným kvótám pro zastoupení žen v politice a ve firmách. Že jeho analýza francouzské společnosti a veřejného života je 30 let stejná, zatímco většina politiků a komentátorů své názory mění v závislosti na průzkumech veřejného mínění a módních trendech – to je fakt, na který Zemmour často poukazuje. Navíc na svou stranu v posledních letech získává mladé francouzské novináře a intelektuály. Toto podhoubí velmi dobře ilustruje kanál Livre Noir na YouTube, který má nyní téměř 190 tisíc sledujících a jenž nabízí dva rozhovory týdně s pravicově smýšlejícími osobnostmi. Celkový počet zhlédnutí všech rozhovorů dosáhl přes 14 milionů. Zemmour rád říká, že intelektuálně dobyl Francii. Levicově smýšlející intelektuálové dosahují zhruba desetiny prodaných kusů (když mají úspěch) toho, co prodá Zemmour.
Tento novinář dlouhá desetiletí snil, že se najde politik inspirovaný jeho knihami, který se dostane do nejvyšších pater francouzské politiky a následně jeho myšlenky prosadí. Jak sám přiznává, velké očekávání měl od lidí jako Philippe Séguin nebo Charles Pasqua. Jde o francouzské politiky, kteří bojovali proti schválení maastrichtských kritérií. To je velmi zajímavý bod, který může oslovit i české politické představitele. Zemmour hledá návrat do situace v 90. letech. To, co následovalo potom, se prakticky míjí s jeho myšlením. Francouzští prezidenti od Sarkozyho přes Hollanda po Macrona představují politiky, kteří jsou více či méně zodpovědní za současný systém a většinu dnešních politických a společenských problémů. Zemmour tak chce posunout francouzskou společnost zpátky na křižovatku 90. let, přičemž tentokrát by se měla vydat dobrým směrem.
Jedna z hlavních často opakovaných námitek proti Zemmourovi je, že nebude prezidentem všech Francouzů a jeho politika ještě víc rozdělí zemi. Na to lze samozřejmě odpovědět, že být prezidentem všech je pouze chiméra. Je to vidět u amerického Joea Bidena, který se sice prohlašoval za prezidenta všech, ale vůči Trumpovým voličům neudělal jediný vstřícný krok. Zemmour si myslí, že může být prezidentem všech ve chvíli, kdy jím bude zvolen. Volební kampaň je naopak místem střetů a získávání jednotlivých skupin. Politik by se v ní měl ostře vymezit a nikoliv si hrát na člověka bez obsahu, který se chce zalíbit všem, ale pevné názory a postoje nemá.
Zemmour se nebrání ani muslimským spolupracovníkům, kteří už jsou součástí jeho týmu. Jasně tak rozlišuje mezi muslimy a islámem. Islám je pro něj totalitní náboženství. K muslimům se obrací s výzvou: Asimilujte se s francouzským národem. Asimilace je však něco jiného než doposud prosazovaná integrace. Integrace chce muslimy či jiné přistěhovalce začlenit do ekonomického modelu populace. Úspěch spatřuje v migrantovi, který pracuje. Zemmour proto nehledá integraci, ale asimilaci, která spočívá v přijetí kulturních a morálních hodnot Francie. Asimilace znamená splynutí s původním obyvatelstvem, důležité je proto přijmout historii země a způsob tamního života za své.
Má ministr vnitra Vít Rakušan vaši důvěru?Anketa
Co se týče Zemmourova programu ohledně boje s migrací, je až velmi jednoduchý. Hlásá, že jakmile se dostane do Elysejského paláce, zastaví všechnu legální migraci. Ihned omezí tzv. spojování rodin, které umožňuje migrantovi, jenž získá právo na pobyt ve Francii, přivést si automaticky i celou svoji rodinu. Taktéž se radikálně omezí právo na azyl, které se bude udělovat pouze výjimečně. Novinkou má být, že žadatel bude muset napřed podat žádost přes konzulát a nikoliv ve chvíli, kdy už je ve Francii. Odtud je totiž velmi těžké odeslat ho do země původu, pokud mu není azyl udělen. Zároveň Zemmour nastolí velmi tvrdou politiku vůči všem nelegálním migrantům, kteří budou navráceni do svých původních zemí. Tento postup se bude týkat i všech mladistvých delikventů. Recidivisté, kteří mají dvojí občanství, riskují, že přijdou o to francouzské. Vrátit se do své země (mimo EU) budou muset i všichni nezaměstnaní, kteří nepracují déle než šest měsíců.
Další Zemmourův názor, který rozděluje společnost, je jeho postoj k současnému feminismu. Staví se striktně proti všem druhům pozitivní diskriminace. Je-li žena kompetentní pro určité povolání, má samozřejmě na pracovní místo nárok. Pokud není, nárok nemá. Toto smýšlení je podle ministryně rovnosti mezi mužem a ženou Élisabeth Morenoové znakem minulosti. Zemmour samozřejmě nechce zavádět zákony, které by zvýhodňovaly muže oproti ženám, nebo by zaváděly zpět patriarchální společnost. Jediným zákonem, který chce zrušit, je paritní zákon, který nutí všechny strany představit kandidátku, na které je 50 % mužů a 50 % žen. Považuje ho za špatný, protože je ve skutečnosti diskriminační a vůči ženám ponižující. Ty se totiž na kandidátku nedostanou díky svým schopnostem nebo politickému umu, ale protože to zákon nařizuje. Jelikož je Zemmour toho názoru, že ženy a muži mohou zastávat stejná povolání, není potřeba nikoho zvýhodňovat.
Éric Zemmour jako konzervativní pravicový politik má mnoho politických nepřátel a protivníků. Jaké jsou však rozdíly mezi ním a Marine Le Penovou, která ho považuje za svého přímého konkurenta v prezidentské volbě, protože se ucházejí o hlasy přibližně stejné cílové skupiny?
První spočívá v řešení migrace. Le Penová chce uspořádat referendum, ve kterém občané rozhodnou o jejím zákazu a zapsání povinnosti kontroly imigrace do francouzské ústavy. Toto řešení Le Penová volí kvůli tomu, že zákon o zákazu migrace by následně mohl zrušit Evropský soud, což by v případě změny ústavy nebylo možné. Zemmour nevidí důvod zmiňovat migraci ve francouzské ústavě, která řeší především vztahy mezi jednotlivými politickými institucemi, jako jsou prezident, parlament a senát. Referendum by taktéž uspořádal, ale bez změny ústavy. Zato sdílí s Le Penovou obavu, že jejich možné zákony by byly napadeny u evropského soudu. Proto je podle něj důležité obnovit národní hierarchii soudů, kdy nejdůležitější slovo má mít francouzský soud, nikoliv evropský.
Le Penová chce oslovit mládež a mladé voliče tím, že slíbila všem do 30 let odpuštění daně z příjmu. Zemmour nechce zavádět zákony, kdy člověk dostává něco zadarmo, protože to nevede k zodpovědnosti. Chtěl by pomáhat mladým párům k dosažení společného bydlení tím, že by odpustil při koupi první nemovitosti daně. Spíše než jednotlivé kategorie chce řešit globální ekonomickou situaci Francie, protože napříč celou společností najdeme chudobu a zoufalství ze současné situace.
Érica Zemmoura čekají ještě velmi těžké čtyři měsíce kampaně. První obtíží, kterou musí překonat, je získat 500 podpisů zvolených zástupců pro svoji kandidaturu. Jelikož nemá politickou stranu, je to pro něj velmi těžký úkol. Podle svých vlastních slov má ke konci roku 300 podpisů. Druhou výzvou, která bude rozhodovat o jeho zvolení, je přitáhnout k volbám chronické nevoliče, kteří již nevěří, že existuje kandidát, který by dokázal změnit směřování politické scény jinam než k progresivnímu liberalismu.
Matěj Široký (*1983) Narodil se ve Znojmě do lékařské rodiny. Vystudoval průmyslovou školu v Jihlavě a VUT Brno, obor telekomunikace. V roce 2006 odešel do Francie, kde studoval filozofii na pařížské Sorbonně, v Institut de philosophie comparée a v Institut catholique de Paris. Věnuje se přednášení filozofie klasického realismu v privátní sféře ve Francii a v Česku. Spoluzaložil YouTube kanál Přátelé filosofie, kde se snaží o popularizaci klasické filozofie a kritického myšlení. Od roku 2012 přispívá do českých a zahraničních médií recenzemi knih a komentáři, týkajícími se francouzské politické a kulturní scény.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: .
