Politická a mediální elita nemá na práci nic jiného, než si vyřizovat účty. A kolem se možná rozehrává něco mnohem většího, varoval Petr Robejšek při besedě s Cílkem

03.11.2016 18:38

REPORTÁŽ Na Mendelově univerzitě v Brně se uskutečnila debata s politologem Petrem Robejškem a geologem a filosofem Václavem Cílkem. Vedle rozruchu, který byl spojen s letošními oslavami 28. října, se oba akademici bavili o společenských rizicích, o rozdílech mezi politickými hrátkami a skutečnými problémy a o časté absenci kritického myšlení ve společenské diskuzi.

Politická a mediální elita nemá na práci nic jiného, než si vyřizovat účty. A kolem se možná rozehrává něco mnohem většího, varoval Petr Robejšek při besedě s Cílkem
Foto: Hans Štembera
Popisek: Petr Robejšek

V úvodu Václav Cílek vymezil jeden okruh diskuzních témat jako hledání smyslu státních symbolů a hledání identity. Vyšel přitom z dění kolem výročí založení Československa a udělování letošních státních vyznamenání. Upozornil na to, že je pozoruhodné, že v debatách zaznamenal, že mnohem větším tématem než zásluhy a práce vyznamenaných je akcentováno to, zda ocenění přijmou nebo nepřijmou z rukou Miloše Zemana. Zastavil se také u celkové situace kolem Jiřího Bradyho a konstatoval, že „jedna šaškárna byla kolem toho, že pan Brady nedostal vyznamenání, druhá šaškárna je, že jich dostal příliš“, a že se stal loutkou mezi znesvářenými stranami. Taková polarizace ale není podle Cílka českým specifikem a něco podobného můžeme pozorovat v předvolební kampani v USA.

Petr Robejšek uvedl, že pokud jde o jeho vlastní ocenění, nikdy pro něj nebylo otázkou volby, zda vyznamenání z rukou prezidenta přijme nebo ne. „Národy přežívají díky svým institucím a do těch institucí lidé přicházejí a odcházejí z nich, ale ta instituce je každému, kdo se k národu počítá, svatá,“ řekl Robejšek a dodal, že vyznamenání vnímal jako velkou poctu a ocenění snahy za čtvrtstoletí práce, kterou by popsal jako „snahu zachraňovat mozky před mainstreamovým myšlením“. Z reakcí lidí, kteří mu po vyznamenání píší, Robejšek vidí, že tato snaha má výsledky. Uvedl také, že politika je pro něj dnes všudypřítomná, a dění kolem 28. října v Česku vnímá jako malý experiment pozorovaný „in vitro“. „Je to ukázka toho, jak se lidé v politickém ringu chovají, přičemž velmi přesně vnímám, co bylo za chováním jednotlivých aktérů skryto,“ řekl Petr Robejšek. V jednání Hradu vidí prosazování prezidentových zájmů, na tom ale není podle Robejška nic zavrženíhodného, protože i prezidenti Klaus a Havel sledovali své zájmy, když udělovali vyznamenání. „Pro mě to byla pěkná studie, ale v první řadě velká pocta, protože přišla z instituce, která je tisíciletá, a zrovna tak je to pocta proto, že její echo přišlo z nitra tohoto národa,“ uvedl Petr Robejšek.

Fotogalerie: - Státní vyznamenání od prezidenta

Udílení státních vyznamenání prezidentem republiky...
Jan Zahradil
Karla Šlechtová
Martin Komárek
Milan Chovanec
Daniel Hůlka

Největší výzvou je rostoucí chaos

Dalším tématem byla otázka bezpečí. Podle Robejška je to jeden z klíčových problémů současnosti i budoucnosti, přičemž úlohou politiků bude společnost spojovat k řešení toho, co znamená největší výzvu – rostoucí chaos. „Představte si, když se v bytě tři, šest nebo třeba osmnáct dní neuklidí. Váš svět se rozkládá a stává se nevhodným pro život. Když tento stav převedeme na situaci národů a zapojíme spoustu rušivých vlivů, národy jsou pak vystaveny spoustě nebezpečí, o nichž vědí a ještě většímu množství nebezpečí, o nichž nevědí,“ přiblížil představu chaosu Petr Robejšek.

Lidé se přitom nemohou spolehnout na elity, protože ty hájí jen své bezprostřední zájmy – politická elita udržení moci, ekonomická elita krátkodobý profit. K tomu navíc podle politologa přistupuje fenomén entropie, kdy se systémy rozpadají z přirozených důvodů. „Když se staráme o nedůležité věci, tudíž o špatné věci a špatně, zvyšujeme entropii. A to jsme ještě stále na úrovni, kdy se ještě ani nebojuje. Armády ale v určitém okamžiku do toho procesu vstupují a problémy z civilního rozměru dostávají rozměr vojenský,“ uvedl Petr Robejšek. Příkladem takového problému je současná migrace, s níž si západní společnosti nevědí rady a přechází to do například zástupných válek.

V souvislosti s globálními riziky kritizoval i českou politickou kulturu. „Politická a mediální elita dnes nemá na práci nic jiného než si vyřizovat účty, prezident si hraje svoje hry, a mezitím se kolem možná rozehrává něco mnohem většího, a tím je zásadní rivalita, která začíná být virulentní v bezpečnostně politickém rozměru mezi Ruskem a USA. V tomto světle jsou naše hrátky naprosto směšné,“ konstatoval Petr Robejšek. „Ne, že bychom mohli něco příliš dělat, kdybychom ty hrátky nehráli, ale aspoň bychom se mohli na tyto věci soustředit a snažit se udělat něco z toho mála, co může malý národ udělat, tedy hledat svou jednotu a nerozpolcovat se,“ varoval politolog.

Popsat věci takové, jaké jsou

Václav Cílek se věnoval pojmu resilience, kterou vnímá jako schopnost přežívat v široké škále podmínek. Od 90. let se o resilienci mluví v souvislosti s globálním oteplováním a v poslední době je resilience vnímána jako jedna z aktivit současné společnosti. „Resilience se začíná zpracovávat pro různé oblasti lidské činnosti – na úrovni národní resilience v tom smyslu, že víme, kdo jsme a kým bychom chtěli být. Pro začátek stačí i vágní představa, že jsme Češi a Moravané a že chceme žít ve slušném a čistém státu. Pokračuje to vzděláváním, kde jde zejména o kritické myšlení. Kritické myšlení se totiž jednak vytrácí, jednak je stále složitější právě pro mnohost různých zdrojů a pro mnohost klamavých manipulací,“ uvedl Václav Cílek. Resilience podle něj pokračuje ke zdrojům energie, vody, ... Další typy resilience se týkají obrany; Cílek upozornil, že v současnosti nejsme schopni ochránit vlastní hranice.

Podle Petra Robejška je velký problém v tom, že nepřesně definujeme věci a nepřesné definice jsou příčinou chaosu. Politolog tezi doplnil porovnáním pojmů efektivity a eficience, které se zaměňují, Eficience je vztažená jen k ekonomice, je to snaha dosáhnout cíle co nejlevněji, vedle toho efektivita preferuje dosažení cíle a náklady jsou druhořadé. „Tragédie doby příznačná pro moderní západní civilizace, a tedy i pro nás, je v tom, že jsme do té míry ekonomizovaní, že se snažíme úplně všechno dělat co nejlevnější – kulturu, školství, studium nebo třeba citované vědecké texty, které vyrábíme jen proto, abychom byli citováni, ale pro společnost jsou irelevantní. Ve skutečnosti by mělo jít o efektivitu – tedy přestat ve všech ohledech jen počítat, ale místo toho přemýšlet, co je účelné. A když zjistíme, že někde chybějí peníze, logicky si říct, že pokud budeme vše dělat eficientně, nevyjde nic a kopeme si vlastní hrob,“ uvedl Robejšek, podle nějž je důležité se soustředit na několik klíčových témat a do nich investovat, a získat tak šanci stabilizovat systém. Příkladem je třeba komplex problémů kolem migrace v Evropě, kde klíčová je ochrana hranic. „Nejde o to věci pojmenovat tak, jak bychom si je přáli vidět a aby vypadaly hezky, ale snažit se je popsat takové, jaké jsou, smířit se s tím, že vizionářské cíle nejsou dosažitelné a najít úroveň, která je dosažitelná,“ řekl v Brně Petr Robejšek.

Jste politik? Zveřejněte bez redakčních úprav vše, co chcete. Zaregistrujte se ZDE.
Jste čtenář a chcete komunikovat se svými zastupiteli? Zaregistrujte se ZDE.

autor: David Daniel

Bety.cz - magazín nejen pro mámy - horoskopy, recepty, diskuse, soutěže

Bety.cz TESTOVÁNÍ - Testujte s námi nové produkty či služby a o své názory a doporučení se podělte s ostatními čtenářkami Bety.cz.

Prostřeno.cz - recepty on-line - vaření, recepty, gastronomie

reklama
Tento článek je již staršího data a diskuse k němu byla uzavřena. Děkujeme za pochopení.

Další články z rubriky

Až budete, liberální demokraté, rozkopávat ty svíčky... Krutý výsměch Václava Klause mladšího

19:57 Až budete, liberální demokraté, rozkopávat ty svíčky... Krutý výsměch Václava Klause mladšího

Poté, co aktivista ze spolku Kaputin Otakar van Gemund nad ránem do kamery TV Prima řekl, že Andrej …