15. února překročil počet mrtvých 1500 a nakažených je něco přes 65 tisíc. I oficiální čísla už jsou tedy horší než u viru SARS. Před zhruba 14 dny jste na svůj blog napsal o koronaviru velmi úspěšný článek, ve kterém zmiňujete tehdejší stav: necelé 3 tisíce nakažených a cca 80 úmrtí. Za dva týdny jsme tedy takřka na dvacetinásobku. Čína zavedla zcela drastická a obří opatření, dobrovolně například na dva týdny vyřadila z provozu vlastní průmyslová centra. Je rychlost šíření důvodem k obavám? A lze pořád věc zlehčovat a mluvit pouze o chřipce?
Není důvod to zlehčovat.
Nechci tady samozřejmě tvrdit, že nový virus je koncem světa, taková hysterie není namístě. Ale úplný klid také ne. Velký rozdíl proti chřipce je ten, že mnoho nakažených potřebuje pomoc na jednotce intenzivní péče, bez které jim hrozí smrt zadušením. Ve městě Wu-chan, které je centrem epidemie, měli ze začátku jenom tisíc lůžek na intenzivní péči, což zdaleka nestačí na počet pacientů, kteří jsou v těžkém stavu.
Ten samý potenciální problém mají všechny země světa. Už z ekonomických důvodů je kapacita nemocnic a lékařů značně omezená. Ani přístrojů není nekonečně mnoho. V případě takové epidemie pak musejí lékaři zvažovat, komu přístroje dopřejí, a komu ne. Běžně se stává, že dají šanci spíš mladším lidem, kdežto starší pacienti to buď nějak „překlepou“ sami, nebo také ne.
Čína narychlo staví nemocnice, objevují se spekulace a těžko potvrditelná svědectví o tom, že počty nakažených a mrtvých údajně jsou ve skutečnosti mnohem vyšší, než se oficiálně uvádí. Těmto teoriím nahrává i fakt, že obě hodnoty rostou již téměř dva týdny velmi pravidelným a předvídatelným tempem, a také přiznání čínských úřadů, že mnohé nemocnice nemají dostatek diagnostických sad a některé pacienty tak musí poslat domů bez vyšetření, jiní zase podle nepotvrzených informací oficiálně zemřou „na něco jiného“. Je možné, že čínská vláda reálný stav zamlčuje, například ve snaze mírnit paniku? Jaké to může mít důsledky pro čínský režim?
Čína skutečně zavedla zcela neslýchaná opatření. Všimněte si, že ani jejich prezident Si se poslední dobou moc neobjevuje na veřejnosti. Jemu táhne na sedmdesátku a zvýšená úmrtnost je právě ve věkové kategorii nad 60 let. Asi nechce riskovat nákazu.
Nějaké formě karantény podléhá zhruba 400 milionů lidí, je to zdaleka největší karanténa v dějinách lidstva. Jsou oblasti, kde lidé nesmějí vycházet z bytu, po ulicích jezdí cisterny a sprejují je dezinfekcí. Život v řadě velkých měst se prakticky zastavil. Je patrné, že centrální vláda má přístup k nějakým skutečnostem, o kterých nevíme, jinak by takové manévry nedělala. Mimo jiné to stojí strašné množství peněz a ušlého zisku.
Nevím ovšem, jestli je utlumování informací zrovna tou správnou cestou, jak předejít panice. Vždycky totiž funguje šeptanda. Ani Čína nedokáže úplně kontrolovat tok informací na místních sociálních sítích, jako je Weibo. A právě tamtudy se šíří ty zprávy, které nemáme jak ověřit. Například o tom, že všechna místní krematoria jedou 24 hodin denně na plný výkon, zatímco dříve měla pracovní dobu jen 6 hodin denně. Nebo videa natočená lidmi, kteří o sobě tvrdí, že jsou lékaři či sestry, a že situace v nemocnicích je podstatně horší, než co připouštějí oficiální čísla.
Fotogalerie: - Možná přijde i premiér
Myslím si, že na věrohodnost úřadů mezi řadovými Číňany bude tahle epidemie mít vliv. Tam je až příliš mnoho lidí věřících vládě, což obecně nedoporučuji nikomu a nikde. Po tomhle budou trochu skeptičtější.
Víte, co je zajímavé? Podle čínské tradice se může stát, že vládnoucí císař nebo dynastie ztratí „mandát nebes“, čili přízeň bohů, a když se tak stane, má lid povstat a nahradit vládce někým jiným. A jedním z projevů ztráty „mandátu nebes“ je právě velká epidemie.
Nemyslím si, že by Číňani kvůli koronaviru povstali, ale na druhé straně se ta tisíce let stará kulturní tradice nedá jen tak vymazat, i když Mao Ce-tung to svého času zkoušel. Zvlášť u těch jednodušších a pověrčivějších lidí bude mít ještě nějaký vliv, drobné nahlodání autority vůdce země, i když dnes už si neříká „císař“.
Ještě mě k předchozímu napadá, pandemie viru H1N1 v roce 2009 měla nejprve podle oficiálních čísel také „jen“ cca 14 tisíc obětí, po dlouhých letech jsou ale nakonec oběti uváděny v rozpětí 150 až 575 tisíc…
Ve čtvrtek 13. února počet nakažených prudce poskočil, o 14.840 lidí za jeden den, a počet úmrtí vzrostl o 242 za den. To první prý je způsobeno změnou metodologie. Kdybych měl hádat, je to taková ta změna metodologie, které se dá říci „konečně přestáváme lhát“. Možná tam měla vliv WHO, Světová zdravotnická organizace.
Dobrá zpráva je, že vědci postupně vymýšlejí rychlejší a efektivnější způsoby, jak podezření na infekci otestovat. Ze začátku se používal složitý test, který běžel několik hodin. Dnes už je možno otestovat podezřelý případ za 40 minut. Tím bude zase trochu jasnější, kdo je skutečně nakažený, a kdo ne.
Vcelku nepochybuji o tom, že řada lidí, kteří ve Wu-chanu a okolí zemřeli v prosinci a lednu, nestihla být před smrtí otestována. To byla testovací kapacita naprosto nedostatečná a přednost jistě dostali živí pacienti, kteří ještě měli naději se uzdravit.
Snahy o zadržení viru v Číně nejspíše nestačily, svět s napětím sleduje především výletní loď Diamond Princess, která je v přístavu v Jokohamě v nucené karanténě. Za pouhý týden se počet nakažených na lodi strmě zvýšil na 136, vše přitom začalo u jediného pasažéra. Tato japonská čísla naznačují, že tempo šíření nákazy bude skutečně vyšší, než jak uvádí Čína.
Diamond Princess naštěstí není takový problém, protože se na to přišlo včas. Z té lodi nikdo neuteče a problémové případy jsou rozváženy po celém Japonsku, které si s několika stovkami nakažených poradí. Daleko horší by bylo, kdyby loď přistála a její pasažéři se rozptýlili po městě, aniž by někdo něco tušil.
Ale určitě máte pravdu, že osud téhle lodi naznačuje, že ve vhodných podmínkách se infekce může šířit dost rychle. I Britové teď zkoumají případ takzvaného „superpřenašeče“, skautského vedoucího z města Brightonu, který stihl nakazit minimálně jedenáct lidí předtím, než se u něj projevily nějaké příznaky. Teď hledají britské úřady každého, kdo s ním poslední dobou strávil aspoň patnáct minut pohromadě. Umíte si představit, jak těžké je to pátrání.
Nevíme ale zatím, jestli „superpřenašeč“ byl ojedinělá výjimka, nebo jestli je jich více.
Co říkáte na dosavadní reakci v Evropě, je dostatečná? Zlé jazyky tvrdí, že evropské státy zatím k nákaze přistupují až naivně, což se mělo projevit například při dlouhém otálení v otázce zrušení přímých letů z Číny.
Myslím, že se to podcenilo, ale snad jsme ušli nejhoršímu, na nějaký velký „rozjezd“ v Evropě to chválabohu zatím nevypadá. Hlavně už je situace trochu napravena. Mimochodem, zrušení těch letů bylo skoro formalita, lidé totiž odmítali kupovat letenky nebo je hromadně rušili, takže neobsazené lety se staly silně prodělečnými.
Já se obávám trochu jiné věci, o které se moc nemluví, jenom na fórech zdravotníků. Příliš mnoho našich zdravotnických zásob, a to jak generických léků, tak takového toho základního vybavení, jako jsou injekční stříkačky, jednorázové rukavice, roušky apod., se dávno vyrábí hlavně v Číně. Dopustili jsme lehkomyslně a ve jménu pár procent zisku, aby se i velmi důležité průmyslové provozy přestěhovaly na opačnou stranu světa. Nikdo nepočítal, nebo snad nechtěl počítat, s tím, že by tenhle zaoceánský obchodní kontakt mohl být jednoho dne omezen nebo úplně přerušen.
Rozhodně je čas přehodnotit, co by si měly evropské státy zachovat jako hmotnou rezervu pro případ, že čínské továrny nebo přístavy zavřou.
Fotogalerie: - Czech Trade s Havlíčkem
Čínský akciový index Shanghai composite se během karantény propadl zhruba o 10 procent, začátkem týdne se ale vrací do původních hodnot. Čína také do ekonomiky napumpovala v přepočtu 3,9 bilionu Kč, aby uklidnila investory. Co bude dlouhodobé uzavření oblastí, které tvoří 90 % čínského exportu a 80 % HDP, znamenat pro tamní ekonomiku? Došlo již k nějakým nevratným škodám?
Nepochybně došlo k ekonomickým škodám, jejichž celkovou sumu se asi jen tak nedozvíme. Čínské státní statistiky nejsou úplně spolehlivé. Pro Čínu, která ekonomicky rostla několik desítek let v kuse, bude byť jen dočasný ekonomický propad velmi neznámým terénem.
Jiná věc je dlouhodobý efekt. Už teď se v USA hodně mluví o „odpoutání“ od Číny, což znamená přesun některých výrobních a vývojových aktivit zpátky do USA nebo aspoň do okolních států. A to hlavně kvůli rostoucímu vzájemnému soupeření obou zemí o dominanci. Tahle epidemie proces „odpoutávání“ nejspíš urychlí.
Marian Kechlibar je autorem knih Zapomenuté příběhy, Zapomenuté příběhy 2 a Zapomenuté příběhy 3, které si můžete zakoupit u něj na e-shopu za 250, resp. 240 Kč.
Psali jsme:
Jste politik? Zveřejněte bez redakčních úprav vše, co chcete. Zaregistrujte se ZDE.
Jste čtenář a chcete komunikovat se svými zastupiteli? Zaregistrujte se ZDE.
