Úvodem Vondra hovořil o rusko-ukrajinském konfliktu a o tom, jak země Evropské unie Ukrajině pomáhají. „Myslím si, že hledají cestu, jak Ukrajině pomoci, ale zároveň se do toho konfliktu přímo vojensky nezapojují. To je takové to dilema, které si já někdy říkám, že se dá zobrazit nebo vysvětlit na tom, že teď na jaře, hodně se na jaře říkalo, ráno, když jsme se vždy probudili a teď jsme viděli nějaké ty snímky z té Buči, hromadné hroby a tak, že ten Putin je válečný zločinec, a pak se přes den debatovalo, co s tím, a večer se to uzavřelo: ano, budeme trestat sankcemi, budeme Ukrajině pomáhat, ale zároveň si pro toho zločince tam nedojdeme, abychom ho zatkli. Protože – a to je tam jako shoda – Spojené státy, Francie, Británie, Německo – ty klíčové země, že se snaží vyhnout přímému vojenskému střetu...,“ poznamenal Vondra.

„To samozřejmě implikuje, jak pomáhat jinak, protože ta situace je dost bezprecedentní. Já jako zkušený diplomat si za těch třicet let po konci studené války pamatuji lecjaký vojenský střet ve světě, ale myslím si, že přece jenom bych málokde hledal, kde je to tak černobílé, kdo je agresor a kdo je oběť. Protože vzpomeňme si na ten projev Putina, když zahajoval tu válku, to bylo něco mimořádně nehorázného, absolutní nula respekt k Ukrajině jako k zemi suverénní, k Ukrajincům jako k politickému národu. A ten útok, který málokdo čekal, že půjde přímo na Kyjev, celoplošná invaze... A z druhé strany ti Ukrajinci, kteří dělali všechno pro to, než nastal ten útok. Aby se vyhnuli, že dají nějakou záminku,“ míní Vondra, že jasno o útoku bylo už dva dny předtím, při projevu. 

„Ukrajinci mobilizovali skutečně až v den útoku a snažili se opravdu držet nervy na uzdě, tak aby nevyvolali jakoukoliv záminku. Když se provádí útok, hledá se zdůvodnění, často jsou to lži nebo různé vykonstruované věci, myslím si, že Ukrajinci v tomto ohledu měli mimořádnou míru trpělivosti. A toto byl bezprecedentní útok,“ dodal Vondra.