„Tolik laskavých slov a všeho pozitivního jsem neslyšel pohromadě strašně dlouho. Tekly mi slzy, jak hezky tam paní Pekarová mluvila. Ve chvíli, kdy řekla větu: ‚Vždy jsem měla tendenci být někde, kde mohu pomáhat.‘ Tak to už jsem úplně nevydržel, přátelé... Celý kapesník jsem zmáčel. Byl jsem úplně vedle z toho, jak někteří lidi ten život mají hezky nastavený,“ dodal s nadsázkou Xaver Veselý.

Podotkl, že sám je asi dostatečně sobecký na to, že nikdy nic takového nepocítil. „Nevím, co na to mám říct prostě...“ pokračoval Veselý se simulovaným pláčem. „Věřím tomu, že takový lidi existují. Věřím to třeba Vendule Svobodové. S jejím životním osudem, který měla, nemám na vteřinu pochybnost, že by to nemyslela s pomocí druhým vážně a dělala si tím reklamu,“ doplnil už se vší vážností.

Zamyslel se proto nad tím, zda s ním samotným není něco v pořádku, když nemá potřebu pomáhat, kde je třeba: „Poté, co u mě byly objeveny ty nehezké vlastnosti, třeba že vyzývám k násilí vůči novinářce, když jsem řekl, že je třeba ‚hnát ji svinským krokem‘, zamyslel jsem se, jestli to s tím nesouvisí,“ připomněl spor s redaktorkou Johanou Hovorkou z redakce serveru Forum24.