Skutečnost, že je nějaký systém v koncích a jeho představitelé nevědí, kudy kam, poznáme bezpečně podle toho, že jednají v přímém rozporu s tím, co navenek hlásají. Předním heslem systému, ve kterém žijeme, je podpora svobodné konkurence. Ti, kdo jsou zrovna u moci v Praze, v Berlíně, v Bruselu, přitom dělají maximum pro to, aby princip konkurence pohřbili.

Co třeba znamená boj s dezinformacemi? Lidé typu Otakara Foltýna nám to ani za padesát milionů neprozradí; jejich boj však není ničím jiným, než snahou vyřadit konkurenci z veřejného mínění. Ve svém tažení proti názorové různosti se zcela falešně odvolávají na obranu demokracie. Je to nesmysl; demokracie by měla spočívat ve svobodné soutěži odlišných názorů, přičemž se předpokládá, že občané jsou dostatečně soudní, aby si mezi nimi vybrali. Civilní a vojenští funkcionáři, kteří berou nemalé peníze za to, že vedou boj s dezinformacemi, upírají ostatním právo sami si vyhodnocovat, co se kolem nich děje. 

Vládní komunikátoři žijí v domnění, že jen oni mají patent na rozlišení pravdy od lži. Ve skutečnosti nechtějí bránit manipulacím. Jejich cíl je mnohem prostší. Chtějí získat na vytváření a šíření manipulací monopol.