Dostal jsem před nedávnem otázku, jakou známkou bych coby bývalý pedagog ohodnotil výkon stále ještě premiéra České republiky Petra Fialy. Ať to beru z jakéhokoliv hlediska, vychází mi čistá trojka.

Hodnocení žáka, studenta a koneckonců i politika by mělo být komplexní a mělo by zohledňovat výkon posuzovaného v celé jeho šíři. Výsledná známka je pak jaksi přirozeně aritmetickým průměrem hodnocených kvalit. Soustředil jsem se na ty nejviditelnější.

Vezměme si kupříkladu čistotnost. Zde nelze posuzovanému prakticky nic vytknout. Chodí vždy vzorně upraven, nechybí mu žádná část výstroje politika, tedy především sako, kravata a lesklé polobotky. Pouze když jde do stáje, kam utíká před demonstracemi, přidává navíc vkusné igelitové návleky. Po této stránce tedy jasná jednička.

Pak tady máme jeho přehled o vnitropolitické situaci. Tak zde jsou velké rezervy a měl by opravdu hodně přidat. Stále se domnívá, že patří spíše k oblíbeným politikům, a jeho odhady výsledku koalice SPOLU v příštích volbách jsou politologicky naprosto diletantské. Tohle je prostě za pět.

Vezměme jiný aspekt – vystupování před kamerou. Tady má pan premiér hezkou dvojku. Působí klidně, rozvážně, uhlazeně. Pokud člověk vypne zvuk, působí navíc vysoce přesvědčivě. Zcela spontánní pohyby horních končetin dotvářejí nejednou mnohem přesněji než mluvené slovo myšlenky, které signalizuje. Na dvojku mu klasifikaci snižuje příliš časté opakování určitých slovních spojení. Uveďme jen namátkou: „můžete se spolehnout“, „my, světoví lídři“, „moje vláda dokázala“, „může za to Babiš“.