Už za týden nás čekají komunální volby, a tak i tématem s nimi spojeným začneme pravidelný přehled mediálních zajímavostí. „Česká televize zveřejnila volební model výsledku parlamentních voleb, kdyby se konaly v těchto dnech. Podle toho zřejmě hodlá zvát do předvolebních diskusí ke komunálním volbám zástupce jednotlivých stran. Tento model vypadá takto:
V textu pod grafem se můžeme dočíst, že statistická chyba ve výsledcích může být až 3,6 procentního bodu. „To je docela vysoké číslo, zejména pokud se týká stran na okraji či pod okrajem volební klauzule pěti procent. Když bychom tuto statistickou chybu započetli například hnutí STAN, skončilo by pod čarou vstupu do Parlamentu. Jiný typ průzkumů poskytl Kantar spolu se společností Data Collect. Zde vidíme budoucí možná osazenstva radnic ve velkých městech, jako jsou Praha, Brno či Ostrava. V těch, jak známo, často dochází k sestavování jiných předvolebních i povolebních koalic a také tam do místních ‚vlád‘ vstupují strany, které se nedostaly do Parlamentu,“ podotýká mediální analytik.
ČT se jako obvykle míchá do předvolebních klání
A všímá si, že i u „zavedených“ stran jsou procentní odhady značně různorodé. „Třeba SPD by v Brně resp. Ostravě získala 15 resp. 17 procent, zatímco v Praze – i ve spojení s Trikolorou a dalšími – jen 8.5 procenta. Odráží to specifika regionů a postavení jednotlivých subjektů v nich. To je samozřejmé. Ale opět i zde je hlášena nejvyšší možná odchylka plus mínus 3.2 procentního bodu, a to není zanedbatelné. V nepříznivém uspořádání by se tak do pražského zastupitelstva nedostal například spolek S.O.S. za práva zvířat, v Brně spolek Brno Brňankám a Brňanům a v Ostravě PRO zdraví spolu s Trikolorou. Tím chci říct, že takto vyráběným – jinak než jako výrobu na požádání to nelze brát – průzkumům se nedá moc věřit. Spíše to působí, jako by měly sloužit coby návod pro méně rozhodnuté voliče, jejichž hlas pak propadne sítem a bude rozdělen mezi partajní hegemony,“ myslí si Petr Žantovský.
Česká televize ohlásila, a jak slíbila, tak i celý tento týden činila, že bude do debat zvát vždy sedm nejlépe postavených subjektů. „Mezi ně se například v Ostravě nepropracovali Piráti a Trikolora, ačkoli jde o subjekty jistě nezanedbatelné, byť v obou případech z jiného důvodu. V Brně zase pod čáru ponoru zájmu ČT propadnou Svobodní a Přísaha. A Přísaha rovněž v Praze. To je nápadné. Nemůže to být způsobeno mimo jiné tím, že šéf Přísahy Robert Šlachta se v poslední době vyjadřoval na různá – třeba migrační – témata jinak, než je ve veřejnoprávní televizi povoleno? Třeba se jen těm průzkumům trochu pomohlo, že… Ale prokázat to nelze, jakkoli to vypadá podivně. Tak jako tak lze říci, že se nám jako obvykle ČT aktivisticky míchá do předvolebních klání,“ poukazuje mediální odborník.
Veřejnoprávní televize nemá právo selektovat názory
Tím ale mimo jiné porušuje paragraf 2 zákona č. 483/1991 Sb., kde se o tom, co má ČT za úkol, praví: „vytváření a šíření programů a poskytování vyvážené nabídky pořadů pro všechny skupiny obyvatel se zřetelem na svobodu jejich náboženské víry a přesvědčení, kulturu, etnický nebo národnostní původ, národní totožnost, sociální původ, věk nebo pohlaví tak, aby tyto programy a pořady odrážely rozmanitost názorů a politických, náboženských, filozofických a uměleckých směrů“. „Tento artikul lze vyložit jen jedním způsobem: ČT nemá žádné právo selektovat názory, politické ani jiné, na ty, jimž dá na obrazovce prostor, a na ty, kterým nikoli. A já dodám jen: před volbami to platí tisícinásobně, protože jde o naši společnou budoucnost, ne jen o perspektivy kamarádíčků ČT v politickém rejdišti,“ upozorňuje Petr Žantovský.
Psali jsme:
Za druhým tématem se tentokrát vydáme až do Skandinávie. „Ve Švédsku, kolébce to sociálního welfare state a všech možných daňových ekvilibristik a socialistických experimentů, přetekl hrnec občanské nespokojenosti. V nedělních parlamentních volbách prohráli dosavadní sociální demokraté a vyhrál blok čtyř pravicových stran včetně Švédských demokratů. Ten dostane jako první příležitost sestavit novou vládu. Jak hlásá titulek portálu iDnes: ‚Švédové chtějí změnu a klid v ulicích. Výsledkem voleb potrestali vládu‘. Výsledky voleb znamenají pro Švédsko přelom, protože vliv na vládní politiku pravděpodobně budou mít protiimigrační Švédští demokraté, s nimiž v minulosti všechny hlavní strany odmítaly spolupracovat. Strana, která se do parlamentu poprvé dostala v roce 2010, získala podle všeho 20,6 procenta hlasů. Umírněná koaliční strana si připsala zisk 19,1 procenta,“ konstatuje mediální analytik.
Lidé ve Švédsku už mají prolhaných politiků plné zuby
Předseda Švédských demokratů Jimmie Akesson vyhlásil vítězství pravicové aliance a ujistil, že jeho strana bude „konstruktivní a vůdčí silou“ při práci na obnovení bezpečnosti ve Švédsku. „To je výsledek překvapivý jen pro toho, kdo napjatou současnost severské země sleduje jen ledabyle. Švédsko se svým promigračním fanatismem odradilo jak vidno většinu voličů a dalo tak zprávu ostatním zemím Evropy, jak dopadnou, když nepřestanou se vším tím greendealovým, LGBT a ovšem i migračním běsněním a nezačnou se chovat tak, jak po nich občané žádají, totiž v jejich prospěch. Asi nejvýstižnější komentář k této věci poskytla ve Švédsku žijící česká spisovatelka Kateřina Janouchová, dcera zakladatele Nadace Charty 77 Františka Janoucha. Dovolím si její komentář ocitovat tak, jak zazněl. Není k němu totiž co dodat, a to ani při aplikaci na naše poměry,“ říká pro ParlamentníListy.cz Petr Žantovský.
Mgr. Robert Šlachta
„Pro ty, kdo v posledních letech sledují katastrofální společenský vývoj ve Švédsku, jsou výsledky těchto voleb snadno pochopitelným a logickým důsledkem. To, že se Švédští demokraté stali druhou největší stranou v zemi, v některých oblastech stranou nejsilnější a v některých částech jižního Švédska dokonce zcela dominantní, není nic jiného než jasná reakce na skutečnost, že lidé ve Švédsku už mají prolhaných politiků plné zuby. Těch, kdo se obracejí zády k odpovědným daňovým poplatníkům – a místo toho hladí po srsti teroristy, vrahy a islamisty. Ti, kteří jsou nyní naštvaní z výsledků voleb, nepochopili, že je to důsledek toho, že Švédové mají dost ponižování ve své vlastní zemi. Hlas pro Švédské demokraty je manifest, že lidé touží po obnovení národní identity – ve světě, kde elity neustále opěvují globalizaci, aniž by braly v úvahu vůli lidí,“ zní komentář Kateřiny Janouchové.
Fotogalerie: - Nedůvěra vládě poprvé
Odešel nejslavnější představitel francouzské nové vlny
Skončíme smutnou zprávou pro celý mediální a kulturní svět. „Ve věku 91 let zemřel francouzský režisér Jean-Luc Godard, a to cestou euthanasie, která je povolena ve Švýcarsku. Godard byl patrně nejslavnější a nejradikálnější představitel francouzské nové vlny. Vystudoval etnologii na Sorbonně a od roku 1950 byl spolupracovníkem a později vůdčí osobností filmové kritické revue Cahiers du Cinéma. Tam se seznámil s kritikem André Bazinem a s pozdějšími režiséry Truffautem, Rohmerem, Rivettem a dalšími. Společně vyznávali program realismu, kterého lze docílit především dlouhými nepřerušovanými záběry, které jsou opakem hollywoodských střihů na jednotlivé postavy během děje,“ připomíná Petr Žantovský.
Proto není divu, že Godardovým filmovým debutem byl Opération Béton (Operace Beton, 1954), dokument o stavbě přehrady Grande-Dixence. „I ve své narativní filmové tvorbě, z níž patrně navždy bude čnít nejvýše existencialistický film Bláznivý Petříček (Pierrot le fou) a mysteriózní sci-fi Alphaville (oba 1965), prosazoval metodu dekonstrukce, vyvazování časů a událostí z umělých struktur, nechal prolínat jednotlivé obrazové, vyprávěcí a úvahové roviny napříč i mimoběžně, čímž činil své dílo pro mnohé těžko srozumitelným, ale pro fajnšmekry unikátním. Jedním z jeho posledních tří filmů byl velmi vášnivě diskutovaný film Socialismus, důmyslná filosofická koláž názorů a postřehů,“ oceňuje mediální odborník.
Opus o nenaplněných ideálech západní společnosti
Ve filmu Socialismus podle charakteristiky na portálu ČSFD Godard „natočil opus o nenaplněných ideálech západní společnosti plný kritické sebereflexe, nečekaných spojení, umělecké kreativity a vtipu“. „A právě mezi těmito póly se odehrávalo vždy to podstatné, čím Godard přispěl světovému filmu. Pro mou generaci je jeho odchod pociťován o to osobněji, protože právě tato generace (50+) ochutnávala první zásadní sousta světového filmu a kultury vůbec v tehdy – za socialismu – velmi rozvinuté síti filmových klubů. Tak jsme poznávali Bergmana, Michalkova, Sauru, Zanussiho, a samozřejmě Godarda. Ať je mu země lehká,“ dodává pro ParlamentníListy.cz Petr Žantovský.
Psali jsme:
Redakci PL můžete podpořit i zakoupením předplatného. Předplatitelům nezobrazujeme reklamy.
Jste politik? Zveřejněte bez redakčních úprav vše, co chcete. Zaregistrujte se ZDE.
Jste čtenář a chcete komunikovat se svými zastupiteli? Zaregistrujte se ZDE.
autor: Jiří Hroník
