Havelka ke své nové hře, která je součástí projektu Sametová simulace, řekl, že chce využít současného velkého zájmu o revoluční dění. „Chceme využít toho, že je to teď všude v médiích, společnost tím žije a těch komentářů je opravdu mnoho. Všichni žijí jedním tématem a my jsme k tomu vymysleli koncept Sametová simulace,“ řekl v pořadu Českého rozhlasu Plus.
Podle Havelky je nejpalčivějším problémem české společnosti to, že se nedostatečně vypořádala s dobou předrevoluční a s dobou normalizace. „Je pro mě fascinující, jak někteří lidé dokážou žít se svým svědomím,“ prohlásil a dodal, že myslí zejména estébáky, kteří třeba dnes jsou v politice nebo ve vrcholovém managementu.
A právě v době normalizace podle něj leží klíč k pochopení současného stavu české společnosti, kterou charakterizuje jako „relativizující bahno, kde nejde rozeznat dobro od zla“. Jako příklad uvádí situaci v poválečném Německu. „V Německu po válce přišly nové generace, které ale aktivně pracovaly na tom, aby se tam věci změnily, aby se změnila společnost, a došlo tam k otevřené diskusi o nacismu. Minulost se tam často otvírala a ty mladší generace k ní byly kritické,“ vysvětluje Havelka, že toto u nás chybí.
„Nejde o hledání konkrétních viníků, ale aby to společnost měla vyřešené, aby znala ty mechanismy, jak to pracovalo, a neopakovala je. My naopak často upadáme do národního sentimentu, do normalizační nostalgie. A dokud si to nevyřešíme, tak se to nepohne dál. Kdyby se stát jasně postavil k té době a pojmenoval, kdo byl, a kdo nebyl hrdinou, a vyřešil toto, tak se nemůže stát, že by svíček u Vlasty Chramostové bylo tak zásadně méně než u Karla Gotta,“ vrátil se Havelka k nedávnému úmrtí slavného zpěváka.
Cestou k vypořádání se s normalizací podle něj může být umění. „Ale k tomu by byla potřeba velká osobnost a bylo by k tomu třeba politického zastřešení. Což v dnešní politické situaci s lidmi, kteří jsou v čele republiky, je nemožná a absurdní představa. Oni naopak legitimizují to bahno, ve kterém je lidem lépe,“ zkritizoval současné politické lídry.
„Divadla mohou v tomto sehrát svou roli, jako to bylo v roce 1989. Já se teď se svými hrami často pohybuji na rozmezí, kdy herec přestává být na jevišti postavou, ale je sám sebou a hlásá nějaké názory a komunikuje s tím divákem,“ srovnal Havelka, že tak to bylo i v době revoluční. „Chuť vyjadřovat se k současnosti je v divadlech pořád obrovská a je složité najít tu hranici, aby to neujelo někam k politizování směrem k divákovi,“ dodal.
Jako další důležitou oblast kromě umění zmínil Havelka školství. „Nejsmysluplnější je ale pro mě práce pedagoga, tak člověk opravdu může ovlivnit budoucí generace. Učíme třeba kultivaci debaty, přijímání jiných názorů, získat schopnost podívat se na svět očima někoho jiného. To tady chybí,“ uzavřel Havelka.
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: jma