V červnu nabyl rozhodnutím Krajského soudu v Hradci Králové právní moci rozsudek, jímž bylo zkonstatováno, že hrabě Karel Des Four Walderode má nárok na majetky, které mu byly zkonfiskovány Benešovými dekrety.
Vdova po Karlovi Des Fours Walderode Johanna Kammerlanderová po rozsudku prohlásila, že je opožděn o 27 let. Rodina má podle soudu získat zpět panství, jehož hodnota byla vyčíslena na přibližně tři miliardy korun. „Kdyby se do toho tehdy nevmísila politika, patrně by to již asi bylo a můj manžel by ještě mohl mít radost si majetek převzít,“ uvedla.
U okresního soudu v Semilech by se nyní mělo rozhodovat o vrácení celkem 1 400 nemovitostí. Právník rodiny Walderode už státu i obcím přes média nepřímo vzkázal, ať nepodávají odvolání a případná dovolání, protože by to stejně bylo zbytečné.
Tomáš Hocke, starosta města Turnova, které bude restitucemi rodu Walderode dotčeno nejzásadněji, vyjádřil nad rozsudkem údiv a upozornil, že po 25 letech sporů už nežijí pamětníci, kteří by mohli o chování hraběte Walderode v době nacismu podat svědectví.
Takto byl případ hraběte Walderode vysvětlen divákům České televize:
Rodina Walderode se domáhá vydání svého bývalého panství již od roku 1992. Jeho nárok však byl mnohokrát zpochybněn. Důvodem bylo mimo jiné i to, že měl proti sobě velmi zarputilého protihráče. Tím byl Josef Kunetka, bývalý místostarosta města Turnova, který měl o kauze dokonalý přehled. I po odchodu z komunální politiky se na kauzu zaměřoval, napsal o ní knihu a vedl občanské sdružení, které se ve věci angažovalo. Pan Kunetka, bohužel, v loňském roce v 87 letech zemřel. V roce 2013 ale pro web Krkonošského deníku přehledně dějiny celé kauzy shrnul.
Před jeho vzpomínáním dodejme, že hrabě Karel Des Fours Walderode se narodil v roce 1904. Vyrůstal na zámku Hrubý Rohozec. Prošel několika gymnázii, maturitu nakonec složil v České Lípě. Plných 12 let (1923–1935) pak studoval práva na německé univerzitě v Praze.
Za nacistické okupace českých zemí působil jako tlumočník z češtiny do němčiny. Podle zjištění historika Petra Stehlíka působil od roku 1941 jako příslušník čety vojenských tlumočníků, později byl přeložen pod Abwerh, německou vojenskou zpravodajskou službu. Právě v časech tohoto působení jsou největší pochybnosti o jeho činnosti. V roce 1943 odešel do civilu a následně tlumočil před vojenskými soudy.
Soudce Jaroslav Kneř, který soudil kauzu Walderode na Okresním soudu v Semilech, ale naopak v rozsudku uvedl: „Jako tlumočník na vojenském soudu v Praze dokonce Čechům pomáhal. Například jim dával rady nebo jim úmyslně něco špatně přeložil, aby se například vyhnuli nějakému postihu.“
Ale jak upozornil starosta Turnova, přímí svědci jeho tehdejšího působení již po 75 letech nemohou svědčit.
Má také existovat dokument (Josef Kunetka jej publikoval ve své knize, kterou o kauze vydal v roce 2007), tzv. Fragebogen. Tedy přihlášku k říšskému občanství podle Norimberských zákonů. V přihlášce měl Karel Walderode mimo jiné tvrdit, že je členem Henleinovy strany.
Walderode sám na důkaz svého vlasteneckého smýšlení vždy uváděl, že na Hrubém Rohozci ukrýval archivní fondy prvního českého odboje a část pražského městského archivu.
V roce 1945 byl Walderodemu zabaven majetek na základě Benešových dekretů. Jeho chování za nacistické okupace bylo předmětem vyšetřování.
Walderode byl na zámku Hrubý Rohozec internován, ale nadále se domáhal, aby mu bylo uděleno československé občanství (to bylo po roce 1945 u osob německé národnosti přezkoumáváno). V srpnu 1947 byla oficiálně jeho žádost zamítnuta. Na pražském magistrátě, kde také v minulosti působil, mu ale jeden úředník měl v rozporu s rozhodnutím ministerstva vnitra vydat tzv. „prozatimní osvědčení“, ovšem bez příslušných náležitostí.
KOMPLETNÍ ŽIVOTOPIS HRABĚTE WALDERODE
To se mělo odehrát v prosinci 1947. V únoru 1948 pak převzali moc komunisté a hrabě Walderode naopak začal usilovat o občanství Rakouska, odkud pocházela jeho matka Helena Isabela von Wydenbrock. V roce 1949 je získal a vycestoval do Vídně. O vrácení zabaveného majetku před 25. 2. 1948 přitom ani nepožádal, což byl jeden z argumentů protistrany (pro běžné restituenty totiž bylo prokázání vlastnictví majetku k 25. 2.1948 podmínkou, bez které se s nimi nikdo ani nebavil).
Ještě v roce 1949 se oženil se Sylvií Marií Anicou Galliovou. Podle zjištění historika Stehlíka se mělo jednat o aktivní nacistku a funkcionářku Hitlerjugend. Následně žili na Sardinii. Po roce 1990 se hrabě začal znovu intenzivně zajímat o Československo, kde v roce 1992 požádal o navrácení rodového majetku.
Josef Kunetka jako komunální politik do celé kauzy rázně vstoupil hned na začátku v roce 1992. Tehdy hrabě Walderode vznesl požadavek na vrácení svého někdejšího panství podle zákona o restitucích.
Učinil tak poté, co získal československé občanství. To mu na tehdejším ministerstvu vnitra udělil Jan Ruml. Jak pan Kunetka upozorňoval, učinil tak na základě zákona 39/1969 Sb., který umožňoval udělení československého občanství „osobám zvláštního zřetele“ bez splnění zákonných podmínek. Zákon, který byl před rokem 1989 využíván takřka výlučně pro občany SSSR, zůstal v platnosti a Jan Ruml jej používal pro udělení občanství vybraným jedincům. Podle některých zjištění se zdaleka nejednalo pouze o hraběte Walderode.
Psali jsme:
Ruml podle zjištěných informací vůbec nezkoumal historické dokumenty, prostě Walderodemu udělil občanství. Schůzka Ruml-Walderode, na které mělo být vše vyřízeno, měla proběhnout 16. 4.1991. Proti vydání občanství tehdy marně protestovala i generální prokuratura.
„Ministr Ruml mi pak jednoduše odepsal, že je to jeho rozhodnutí jako ministra, že na něj má právo a nemusí mi nic vysvětlovat. Proč tak učinil na základě Walderodeho neplatného občanského průkazu, už v dopise nevysvětlil,“ vzpomínal Kunetka.
Zastánce naopak Ruml našel v týdeníku Respekt, který v roce 1994 vydal text Vladimíra Mlynáře Občan Walderode, který se podivuje nad tím, že se z „banálního správního případu“ stala politická kauza, a dokonce, že ministr vnitra Jan Ruml musí jít něco vysvětlovat poslancům tehdejšího Levého bloku.
Kunetka po Walderodem z titulu místostarosty začal požadovat, aby prokázal, že splňuje podmínky stanovené zákonem pro přiznání restituce.
Konkrétně se jednalo o to, zda Walderode byl v roce 1948 občanem Československa. O jeho občanství byl spor, protože podle dekretů prezidenta Edvarda Beneše z roku 1945 bylo jeho zachování vázáno na splnění určitých podmínek. Lze je shrnout do toho, že se v časech nacistické okupace neprovinil proti Československému státu. Povinnost prokázat tyto skutečnosti měl přitom Walderode jako žadatel.
Mezitím byl Walderodemu vydán první majetek. „První spor byl o těch 92 ha tady, které mu vydal nějaký úředník z Lesů v Harrachově, a to jsme napadli jako neoprávněné,“ vzpomínal v roce 2013 Kunetka.
Kontrola z ministerstva zemědělství tehdy jejich zjištění potvrdila. Walderodovi právníci vyrazili do boje a dokonce se obrátili na Výbor pro lidská práva OSN. Vymáhaný majetek zasahoval do několika okresů (Liberec, Jablonec, Semily) a Walderode to zkoušel na všech okresních soudech.
Celou věc ještě zamotal vztah Walderodeho s Johannou Kammerlanderovou, která byla původně jeho právní zástupkyní, poté se stala jeho manželkou (v roce 1995, kdy Walderodemu bylo již 90 let) a nakonec po jeho smrti v roce 2000 dědičkou.
V devadesátých letech prý „vyměkl“ tehdejší starosta Turnova. Na majetku, o který probíhal soud, totiž byla plomba a město s ním nesmělo nakládat. Jednalo se přitom o významnou část Turnova, kde město chtělo stavět průmyslovou zónu, ale nešlo to. Navrhoval tedy dohodu, že by město za odstoupení těchto důležitých pozemků souhlasilo s mimosoudním vyrovnáním, které Walderodeho právníci navrhovali.
Na jednání zastupitelstva, které se návrhem zabývalo, tehdy Kunetka vyjádřil zásadní nesouhlas.
Soudy pak pokračovaly mnoho dalších let. V roce 2008 soud poprvé pravomocně stvrdil nárok Walderodeho, respektive jeho dědičky Kammerlanderové, na nemovitý majetek v ČR. Jednalo se o čtvrt hektaru lesa u Žďárku na Liberecku. Nárok posléze posvětil i Ústavní soud.
V roce 2015 definitivně získala pozemky v okrese Jablonec nad Nisou.
V roce 2017 Okresní soud v Semilech zkonstatoval, že Karel Walderode je oprávněnou osobou ve smyslu restitučního zákona a majetek zabavený po roce 1945 tedy může nabýt. V červnu 2019 vše potvrdil Krajský soud v Hradci Králové, a rozsudek je tedy pravomocný.
Psali jsme:
Jste politik? Zveřejněte bez redakčních úprav vše, co chcete. Zaregistrujte se ZDE.
Jste čtenář a chcete komunikovat se svými zastupiteli? Zaregistrujte se ZDE.
