Do Poslanecké sněmovny může být zvolen občan, kterému je alespoň 21 let. Je tato hranice správná?Anketa
Milan Syruček dále uvádí: „ A teď v květnu se na internetových stránkách vlády Ruské federace objevil výnos o zákazu vývozu pohanky za hranice země. Až dosud se podle ukrajinských novin polovina ukrajinské spotřeby pohanky dovážela z Ruska prostřednictvím Kazachstánu. Ruský zákaz jejího vývozu povede v Ukrajině k prudkému zvýšení jejích cen, protože země – opět podle ukrajinských novin – nemá prakticky žádnou zásobu pohanky. Představte si, kdyby se u nás najednou stalo totéž s bramborami? Co bychom vařili místo nich? Krupicovou kaši? Ale představte si třeba řízky s takovou kaší místo té typické bramborové.“
Přitom Rusko bylo pro Ukrajinu prakticky jediným jejím dodavatelem, protože byla také levnější než ukrajinská. „O celou polovinu! Nechci zde rozvádět řadu příčin, proč se na Ukrajině pěstuje pohanky tak málo, ač je to jeden ze základních zdrojů obživy místních obyvatel. Lidé si prostě zvykli na ruskou pohanku, protože tamní zemědělci ji dokázali pěstovat za podstatně nižších výrobních nákladů. Teď však budou platit za kilogram místo 25 až 50 hriven, taková je prostě cena od vlastních pěstitelů (hrivna rovná se 0,76 koruny –pozn. M. S.).
Třeba zaseješ, možná i sklidíš…
„Jejich produktivitu práce jsem dostatečně poznal, když jsem na Ukrajině žil a navštěvoval řadu kolchozů a sovchozů,“ vzpomíná dále Milan Syruček. Také jejich sdružení Vasilkovo, kterému předsedal můj přítel a snažil se mi vysvětlit, jak to v praxi chodí. Na jaře, když bylo krásné počasí, ideální pro setbu, však většina zemědělců mávla rukou: Je hezky, jde se na rybalku, tedy rybolov... To nebyla jediná výmluva, proč se na polích pracovalo tak špatně – v té době tam podnikali s tímto agrárním sdružením Holanďané, kteří si najali milion hektarů a chtěli místním ukázat, co vše se dá na jejich černozemi vypěstovat. Dovezli nejen svoji sadbu, ale především odborníky, kteří přísně kontrolovali dodržování technologických postupů a hlavně pracovní kázeň. Tak dokázali dosáhnout například u pšenice výnosu z hektaru až devadesát metráků, ačkoliv u místních to bylo tak dvaadvacet. Pět let tam podnikali s těmito výsledky a za dohodu, že jejich bude veškerá úroda, která přesáhne šedesát metráků z hektaru – a vydělávali na tom. Po pěti letech odešli a další rok klesla produkce na 48 metráků z hektaru a další rok se už vrátila do starých kolejí.“
Ceny??? Ceny!!!
Ukrajinští zemědělci odmítali pěstovat pohanku podle Syručka i proto, že ač její prodejní cena byla 25 hriven za kilogram, oni dostávali nanejvýš 5–6 hriven. „Věnovali se jí převážně jen drobní zemědělci, velkým se to nevyplácelo i z toho důvodu, že kromě Ukrajiny není po ní poptávka, a tak na export nemohli ani pomýšlet. I proto osevní plocha pohanky činila nanejvýš 80 000 hektarů, ačkoliv bylo zapotřebí nejméně 150 000. Jedním z důvodů bylo i to, že vláda nijak finančně nepodporovala zemědělce, kteří se jejímu pěstování věnovali. Teď ukrajinské ministerstvo zemědělství spěšně činí opatření, aby se situace zlepšila – za měsíc dojdou zásoby pohanky a co pak na podzim a v zimě budou lidé jíst? Snad nikoliv bramborovou místo tak oblíbené pohankové kaše?
Ale není to jediný problém, který podnítil spory mezi Ruskou federací a Ukrajinou i v kuchyni a u jídelního stolu.
Psali jsme:
Bitva o boršč
Odvádí Hana Lipovská dobrou práci coby členka Rady ČT? (Ptáme se od 26. 5. 2021)Anketa
Název této polévky vznikl původně od rostliny bolševník obecný (Heracleum sphondylium, lidově ‚bršť‘), který se přidával do polévky společně s různou zeleninou (nepleťte si ho s bolševníkem velkolepým, který je sice hojně používaný pro ozdobu zahrad, ale pro kuchyň je dokonce nebezpečný). Používal se i jako špenát nebo přidával do salátů, jeho hlavní místo však patřilo boršči. Stejně jako řepa, která mu dodávala nejen chuť, ale i výrazně červenou barvu. A právě způsob použití řepy dosud nejvíce odlišuje boršč ukrajinský od ruského. Nejenže Rusové ji přidávají do polévky až ke konci vaření, ale používají ji různě konzervovanou, což Ukrajinci nečiní. Jsou i další rozdíly. Třeba jaké druhy masa patří do boršče, ale nepíšu recepty, nýbrž o politice,“ konstatuje Syruček.
Vzpoura kvůli polévce
A boršč do ní vstoupil dost razantně a historicky podstatně dříve. „Bezprostředním podnětem k ruské revoluci v roce 1905 byla vzpoura posádky křižníku Potěmkin. Byla natolik významná, že se režizér Sergej Ejzenštejn rozhodl o ní natočit film Křižník Potěmkin, který se stal jedním z nejslavnějších děl světové kinematografie. Co však bylo podnětem pro vzpouru 740 námořníků, kteří se tak proslavili? I film hovoří o politice, ale ve skutečnosti to byl – boršč! Polévka, kterou kuchař zpackal, protože se za teplého počasí maso zkazilo a polévka byla nechutná, dokonce zapáchala. Stejně neslavně, až nechutně skončil sám křižník: Sice doplul do Oděsy, kde byl nadšeně přivítán, zapit potoky vodky, což vyústilo ve rvačky a rabování. Revoluce po jedenácti dnech skončila a loď odplula do Rumunska, kde ji námořníci vyměnili za azyl. Za války byl křižník ukořistěn německou armádou, poté britským expedičním vojskem, na čas se jej zmocnili bělogvardějci, po nich bolševici a nakonec byl sešrotován,“ uzavírá Milan Syruček. A dodává, že: „…to se boršči nemůže stát, a tak nás v restauracích provází do dneška. Nebo ho nyní z politických důvodů raději ani nebudou nikde nabízet?“
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Václav Fiala
