Výročí sametové revoluce je podle Chmelára vhodným datem pro demonstrace. Dnešní výročí na Slovenksu je ale podle něj výjimečné ještě v jedné věci. „Poprvé jej v masovém měřítku organizují lidé, kteří se o tomto svátku vyjadřovali buď pohrdavě, nebo jej odmítali vůbec. Neonacisté se spojili s komunisty (ne s těmi, kteří se rozutekli do pravicových stran, ale s originální KSS) a k nim se přidaly marginální skupinky nepříčetných podivínů, jako je například občanský tribunál.“
Chmelár dále píše: „Celý povyk kolem 17. listopadu by nestál za pozornost, kdyby se k němu na poslední chvíli nepřidala kdysi nejsilnější parlamentní strana Směr-SD. Mobilizací svých voličů může výrazně zvýšit účast na takových protestech, ale to je asi tak všechno. Směr-SD sleduje v této hře své vlastní cíle. Především potřebuje odpoutat pozornost od kriminalizace svých lidí, která má tvrdý dopad na preference této strany.“ Aktivistovi se také nelíbí, že představitelé strany Směr-SD zneužili k protestům jméno Alexandra Dubčeka.
„Z uvedeného jasně vyplývá, proč navzdory nespokojenosti s Matovičovou vládou na dnešní demonstraci rozhodně nepůjdu. Já jsem si s nácky neslíbil lásku, a pokud se chce někdo sjednocovat právě s nimi, tak je totálně dezorientovaný – historicky, hodnotově a možná i charakterově, když nechápe, že ze spolupráce s neonacisty nikdy nic dobrého nemůže vzejít. To však neznamená, že nemám pochopení pro hněv až zoufalství lidí, které Matovičovo chaotické vládnutí a neadekvátní opatření přivedly téměř na mizinu,“ zdůrazňuje Chmelár.
„Jsem přesvědčen, že dějiny se jednou budou dívat na rok 1989 jako na omyl. Přirozeně nebylo omylem to, co jsme odmítli, ale to, co jsme přijali,“ domnívá se aktivista a k tomu dodává: „Ve skutečnosti zásah policie proti studentům na Národní třídě nelze ani zdaleka nazvat masakrem, jak se to později honilo, a statisíce lidí vyhnala do ulic až záměrně vypuštěná dezinformace, že při policejním zákroku zahynul student Šmíd. Dnes bychom řekli, že to byl první hoax první ze série barevných revolucí. Celý proces přeměny naší společnosti tak od začátku provázely mýty a lži. To neznamená, že komunistický režim nebyl prohnilý, dusivý a bezperspektivní. To znamená, že již v zárodku sametové revoluce postavily elity svou moc na lžích, do kterých se stále více zamotávaly.“
„Rozkradli nám fungující fabriky, rozprodali nám půdu pod nohama a stali se z nás podnájemníci ve vlastní zemi, montovna pro bohaté. Říkali nám, že máme nekvalitní potraviny, a dnes nám sem vozí druhořadý odpad, který by na Západě nežrali ani psi,“ tepe současné poměry Chmelár.
Velice nespokojený je nejen s činností vlády a opozice, ale také s prezidentkou Čaputovou. „Je díky svému okouzlujícímu projevu mimořádně oblíbená a už dnes má prakticky zajištěný mandát na další volební období. No tento fakt svědčí spíše o nízkých nárocích veřejnosti než o kvalitě výkonu jejího úřadu. Pokud se podíváme na její činnost během uplynulých kritických týdnů poctivěji, odhalíme zoufalou bezradnost ženy, která se ve své funkci zcela ztratila.“
Kde podle Chmelára dělá prezidentka chybu? „V rozhovoru pro časopis Respekt sice řekla, že musí být strážcem ústavnosti (tak jí to ukládá ústava), ale pravdou je, že je neobyčejně pasivní a že mlčela, když Matovičova vláda šlapala po ústavě a zákonech, nezastane se práv občanů a na výzvy, aby uchopila a začala vykonávat své pravomoci hlavní velitelky ozbrojených sil,se falešně vymlouvala, že na to nemá oprávnění, ačkoli několik ústavních právníků poukazuje na opak.
Ačkoliv aktivista na demonstraci 17. listopadu v Bratislavě nepůjde, nezamlouvá se mu, jakým způsobem se liberální elita a média o protestujících vyjadřují. „Když si dnes otevřu Deník N, cítím se, jako bych četl Rudé právo před 31 lety. Tolik propagandy, strašení, výhrůžek, prohlášení a směšných varování před nějakou demonstrací chrlil pouze normalizační režim. Až jsem se otřásl při těch svazáckých výkřicích liberálních politiků ‚Vám listopad nepatří!‘ Jako by měli ve společnosti zakotvenou nějakou vedoucí úlohu podobně jako před rokem 1989 KSČ... opravdu? Už jsme tam? Při rozdělování občanů na uvědomělé a protirežimní živly?“ ptá se Chmelár.
A dodává: „Listopad 1989 patří každému, kdo věří v jeho ideály, kdo věří v dialog, nenásilí a toleranci, kdo bojuje za svobodu a demokracii ne pro sebe, ale pro své oponenty, neboť bez toho je bezcenná.“
Psali jsme:
Jste politik? Zveřejněte bez redakčních úprav vše, co chcete. Zaregistrujte se ZDE.
Jste čtenář a chcete komunikovat se svými zastupiteli? Zaregistrujte se ZDE.
