Děti, které se stresují, když jim „zablbne“ připojení během výuky, ještě dorazí kantor špatnou známkou za nedostatečné technické vybavení. Někde trestají žáky, kteří nevlastní mikrofon. Na druhou stranu nám tu běhají tisíce dětí, kterým nechtějí pro distanční výuku půjčit tablety už ani jindy extrémně humánní neziskovky. „Kdyby notebook skončil v zastavárně, dítěti by to nepomohlo,“ zdůvodnila to logicky pro PL Ivana Tykač, podnikatelka a zakladatelka nadace Women for women.

Mnohé zkušenosti dětí z distanční výuky jsou těžko uvěřitelné, ale rodiče samotní se to mnohdy bojí řešit přes Českou školní inspekci – vztek si totiž někteří pedagogové zpět vylévají právě na svých malých svěřencích, kteří přitom v této době potřebují psychickou podporu a motivaci násobně více než v dobách prezenčního školství.

Když učitel „řeší“ něco jiného než vzdělávání…

Bohaté zkušenosti v téměř tyranizování aktivních rodin mají – a také bez skrupulí sdílejí veřejně – rodiče ze  skupiny „Na děti nám nesahejte“.  Členka skupiny Blanka Borotová je kupříkladu rozhořčená z toho, co zjistila během setkání se samoživitelkou, která má tři děti na distanční výuce. „Školou jí bylo sděleno, že povinná výbava je počítač, sluchátka a mikrofon,“ je překvapena informací ‚mimo realitu‘.