„Praktický příklad, jak to funguje. Zveřejním nějaký komentář - a vím, že jiní politici, kamarádi, mají podobnou zkušenost - někdy může být i nevinný. A teď se ti nenávistníci, velmi často organizovaní, velmi často pod nějakými fiktivními nicky a neexistujícími jmény různých filmových postav, slítnou a začnou kritizovat, že je to hloupost, že jsem úplně bláznivá, že jsem Putinův agent a podobně, a pak, když fyzicky potkám své sousedy, své kamarády, tak ti říkají: Ty jsi zveřejnila krásný komentář, já jsem s tím souhlasila, ale to víš, já už to radši ani nelajkuju, radši ti tam ani nenapíšu k tomu svůj komentář, protože když jsem to minule udělala, tak ti nenávistníci se vrhnou na mě. A tady, řekněme, bychom mohli říct, že to je jistá forma autocenzury, kterou já už jsem řekněme okoralá a řeknu si: Mně to nebude vadit, holt jsou to ti pitomci, kteří mi tam něco píší, ale řada běžných lidí už se kontroluje natolik, že na veřejnosti a mimo nejbližší přátele už vlastně ty upřímné, své názory, neprezentují, a to je děsivá situace," prohlásila právnička a někdejší ministryně spravedlnosti Daniela Kovářová.