„Co když mají tiší příznivci úterních útoků za to, že se v těch kavárnách, co to schytaly, beztak scházejí hlavně kluci a holky z fajnových rodin, co jimi ‚obyčejnými lidmi‘ pohrdají? Chytráčci, co nikdy nemuseli pořádně makat rukama a většinu času prožvaní a k tomu sosají granty, což ‚obyčejní lidé‘ neumí a vůbec to mají v mnoha ohledech těžší a k tomu se do Evropy tlačí uprchlíci, a co když jich bude časem v Evropě fakt moc? Ví se, co s nima? Někde někomu prej uřízli hlavu a ve Francii s nima mají už léta problémy…,“ uvažuje autorka nad tím, co se může „obyčejným“ lidem honit hlavou, když přemýšlejí o útoku na kavárny HateFree.
Celou situaci dokreslují často opakovaná hesla o tom, že si „za svoje posraný životy můžou spoluobčané sami“. Tato věta je jistě přesvědčí, že by měli onu novou levici volit.
A teď vážně. Dnešní doba je taková, že se jednotlivé „tábory“ zkopávají ve svých ideologických tvrzích a vzájemně na sebe plivou jed. Místo toho by i politici nové levice měli vylézt ze svých pevností, přestat pohrdat lidmi, kteří mají jiné názory, a měli by se snažit všem trpělivě vysvětlovat, že nenávist není cesta. Aktivní xenofobní šílence nepřesvědčíte asi o ničem, ale u pasivní mlčící většiny máte šanci. A právě o tuto pasivní mlčící většinu tady jde.
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: mp
